Potřebná pomoc zvířecím hrdinům z útulků

V útulcích se bohužel setkáváme se smutnými zvířecími příběhy. Některé končí tragicky, ale naštěstí se objevují i ty se šťastným koncem. Těch může přibývat hlavně díky péči lidí, kteří se zde angažují, ať už přímo jako ošetřovatelé, osvojitelé, dárci nebo návštěvníci.

Každá pomoc je cenná a může zachránit i život. Nadace na ochranu zvířat a značky Pedigree a Whiskas se proto rozhodly o zopakování kampaně „Pomozte naplnit misky v útulcích“, kterou letos realizují již pátým rokem. Celkem se již díky této aktivitě podařilo do českých a slovenských útulků rozdat 156 tun suchého krmiva. Za výrobky těchto značek, které si zákazníci zakoupí v období od 15. srpna do 15. listopadu 2013, budou do vybraných útulků darovány misky plné psího nebo kočičího krmiva.

Přinášíme vám několik příběhů přímo od ošetřovatelů. Podělili se o své zkušenosti a zážitky, z nichž sice mrazí, ale které ukazují, že s dostatečným zázemím jsou zvířata schopná poprat se s nepříznivým osudem a žít dál šťastný život. Bez pomoci lidí, kteří zasáhli v nesnázi a zajistili, aby se zvíře dostalo do dobré péče, bez podpory útulků a ošetřovatelů, mohlo vše dopadnout jinak. Příběhy ukazují, jak je důležité útulkům pomáhat, protože poskytují péči a zázemí těm, kdo to nejvíc potřebují. Krásný pocit, který zaměstnanci zažívají při zajištění nové milující rodiny pro zvířata nalezená v zuboženém stavu, jim vše vynahradí. Čím více lidí se do pomoci útulkům zapojí, tím je větší šance, že příběhů o psích či kočičích hrdinech, kteří překonali těžká období a nyní jsou z nich šťastná a zdravá zvířata, bude přibývat.

Beckyáš

Beckyáš je křížený německý ovčák. Podle standardu má pes tohoto plemene vážit 30-40 kg. Jenže když se Beckyáš dostal do útulku, vážil pouhých 14 kg. Jeho přežití bylo na vážkách a trvalé následky byly skoro jisté. Ale on to zvládl, postupně přibíral a dnes už je z něj krásný mladý pes, který přes všechny prožité útrapy miluje lidi a je vděčný za každé pohlazení. Trvalé následky mu zůstaly na ledvinách - nesmí prochladnout a má speciální granule. Zatím ho nikdo nechce, což je veliká škoda, protože jako kamarád je ideální.

Andělka s obrovskou kýlou

Andělku našli pečovatelé uvázanou u vrat útulku v příšerném stavu. Tomuto droboučkému stvoření nechal majitel narůstat cosi, co vypadalo jako nádor. A když „to“ dosahovalo až k zemi, „odevzdal“ ji do cizí péče. Neměla nádor, byla to obrovská kýla. Bez operace by nepřežila, ale o úspěšnosti chirurgického zákroku mnoho lidí pochybovalo. Do kýly se přesunula část orgánů z břišní dutiny. Veterinární lékařka se po dohodě s ošetřovateli z útulku pustila do pokusu o zázrak. Povedl se! Vše, co nebylo na svém místě, bylo v pořádku navráceno a bříško je dnes zcela v pořádku. Andělka se krásně zahojila a našla nový domov.

Nevidomý Randík

Randík je drobný rezavý kříženec (pravděpodobně jezevčíka). Když byl přivezený do útulku, nebyl mu ani rok. Bylo zřejmé, proč se ho majitel zbavil – Randík byl slepý. Příčinou byla asi vrozená vada. Ve výběhu si nosem dokázal „načíst“, kde je jaká překážka, takže se postupně dobře vyznal. Hrál si a běhal tak, že nikdo nevěřil, že nevidí. (Pes má prý čichovou paměť, kdežto my lidé zrakovou. Takže čenich je pro psa totéž, co pro nás oči.) Randíka si velmi brzy vzala z útulku jedna paní, měla ho jako kamaráda pro druhého pejska. Avšak po půl roce ho vrátila, což bylo pr Randíka kruté. Byl někde, kde se nevyznal, nové zvuky ho mátly, ale hlavně chtěl k lidem. Plakal a neexistoval způsob, jak mu pomoci. Za krátkou dobu ho začala pravidelně chodit venčit jedna paní. Randík ji pokaždé vítal, byl moc vděčný a paní stejně jako pejsek trpěla, když ho musela po procházce vrátit do kotce. Až to jednou nevydržela a odešli spolu. Jsou spolu spokojeně již dva roky a dokonce do útulku přišli na návštěvu.

Několikrát osiřelý Václav

Václav je veselý pes se smutným osudem. Jeho pán zemřel, takže putoval do útulku. Asi po půl roce si ho osvojil starý pán na vesnici. Bohužel ten také zemřel a Václav osiřel podruhé. V útulku nechtěl být, moc se mu stýskalo. Když mu jednou na procházce praskla karabina vodítka, ve své psí hlavičce to vyhodnotil jako příležitost vrátit se domů. Utíkal do lesa a zbyla po něm jen připravená večeře. Ošetřovatelé z útulku smutněli. Druhý den přijelo auto městské policie s dalším nalezeným psem. Všichni pookřáli, když zjistili, že je to uprchlý Václav. Velmi dojemné bylo, když se v útulku dozvěděli, kde se našel: Přes les se dostal až do vzdálené vesnice, kde původně se svým prvním pánem žil. Tam vypátral veterinární ošetřovnu, kam kdysi chodili, počkal, až mu otevřou a na křesle čekal na svého pána. Pejskovi se nedá vysvětlit, že už se nevrátí. V útulku se mu začali víc věnovat a pomalu si zvyká. Moc by však potřeboval mít zase svého člověka jen pro sebe. Snad se také dočká.