Appenzellský salašnický pes


Historie:

Skutečný původ tohoto plemene neznáme, ale můžeme předpokládat, že je potomkem různých mastifů, které zde zanechaly římské legie před 2 000 lety, když procházeli dnešním Švýcarskem. Zatočený ocas u tohoto plemene naznačuje, že byl mezi jeho předky i špic. Poprvé byl appenzellský salašnický pes popsán v roce 1853 v publikaci „Tierleben der Alpenwelt.“ Zde bylo toto plemeno popsáno jako jasně štěkající, krátkosrstý, mnohobarevný salašnický pes. Appenzellský salašnický pes je středně velký a dříve sloužil k ochraně stavení, ale i k hlídání a shánění stád. V roce 1906 byl založen díky podnětu Prof. Dr. Alberta Heima, který se silně angažoval v otázkách švýcarských salašnických psů, klub „Appenzeller Sennenhunde Club“. Cílem tohoto klubu bylo udržet toto plemen v jeho přirozeném stavu a dále ho rozvíjet. Čistokrevný chov appenzellského salašnického psa začal povinným zápisem štěňat do plemenné knihy appenzellských salašnických psů. V roce 1914 byl poprvé zpracován platný standard tohoto plemene. Dnes je tento pes chován po celém Švýcarsku, ale i za hranicemi mnoha jiných států. Appenzellský salašnický pes je dnes jasně vymezen a od ostatních švýcarských salašnických psů je jednoznačně odlišen.

Vzhled:

Appenzellský salašnický pes je středně velký s harmonickými proporcemi těla. Je velmi pohyblivý a hbitý. Tento tříbarevný pes má chytrý výraz v obličeji a jeho tlapy jsou krátké se silnými polštářky a těsně přiléhajícími prsty. Psi dorůstají 52 - 56 cm v kohoutku, feny mohou dorůst 50 - 54 cm v kohoutku. Hmotnost tohoto plemene se pohybuje kolem 25 - 32 kg. Appenzellský salašnický pes má silné čelisti a mohutný krk. Jeho srst je krátká, hustá, lesklá a těsně přiléhající. Základní barva je černá nebo havanově hnědá s pokud možno symetrickými bílými a hnědočervenými odznaky.

Využití a povaha:

Tento pes se nehodí do městské zástavby, ani do teplého podnebí. Je rád, může-li spát a žít venku. Appenzellský salašnický pes je  víceúčelové plemeno. Ochotně hlídá skot, ovce i kozy a útočníky odrazuje svou silou a velikostí. Toto plemeno je dobrosrdečné a přátelské. Je to ideální společník, avšak potřebuje dostatek prostoru a pohybu. Appenzellský salašnický pes je sebejistý a nebojácný, vůči cizím lidem je lehce nedůvěřivý. Je to však nepodplatitelný hlídač, který se rád učí nové věci.

Péče:

Tato rasa není specificky náchylná k určitým nemocem. Péče o srst není nijak náročná.  Appenzellský salašnický pes  se průměrně dožívá 12 - 13 let.

 

Text: Martina Exnerová

Foto: Chovatelská stanice Novaboon Paradise, www.sweb.cz/novaboon (děkujeme též za věcné  připomínky)



Admin -
Aktualizováno: 15.2.2008 08:43:15
Napsáno: 1.5.2007 16:15:14

Forum.

Vložit príspěvěk

4.11.2010

Klára

Miluji takovéhle rasy a chtěla bych se zeptat mám labradorku a chtěla bych si pořídit ještě akitu inu a bernského salašnického myslíte že by si nic neudělali, kdyby byli spolu venku

18.10.2011

entlebusak007

určitě by se snesli

23.2.2012

Magdaléna

Nepoznam lepsie plemeno, su to najlepsie strazne a rodine psy. Toho koho poznaju naozaj miluju k cudzim ludom su dost nedovercive , ale prsne taku rasu som hladala. Nechcela som psa ktory by pri kazdom cudzom cloveku len vrtel chvostikom, ale psa ktory dokaze ustrazit dvor a da pozor na veci v nom ako aj na svoju rodinu. Potrebuju aktivny pohyb a miluju dlhe vychadzky ako aj aportovanie a vsetky hry hlavne s loptickou tak isto aj plavanie. Su dost naviazane na svojho pana a ked su spravne vychovane spravia prenho vsetko s nesmiernou radostou. Ich jedinou nevyhodou je ich hlucnost , ale patri to k tomuto plemenu a proste dost stekaju. Ale nato som si uz zvykla, ved je to pes !

15.2.2013

imra

tohle je pejsek kterej bude porat semnou sem rad ze ho mam :)

3.4.2014

el

je pravda že tenhle pejsek hodeně štěká?? díky

18.6.2014

aplarka

Moje aplice štěká pouze v případě ohrožení svého stáda (čímž myslím dům, zahradu,rodinu. Což ale neznamená, že by štěkala na každého kkolemjdoucího. A pak při hře, když se dožaduje házení klacíku. To je tedy cirkus. Takže kromě hry o ní člověk vesměs neví. Je spokojená, že může vše pozorovat a občas někoho postrašit. Na to jí ale stačí pouhé zabručení. Aplíci mají neskutečnou škálu zvuků a jsou děsně ukecaní. Jsou to holt psi ze statku: mňoukají, kokrhají, chrochtají, mečí... Jsou to veselí a chytří psi. Je to můj druhý pes a u tohoto plemene, na ktré jsem přišla náhodou, už zůstanu. Alespo%n dokud mi bude kondice sloužit.

1.7.2014

gaspi

Aplík štěká, když chce. Když nechce, celý den štěkat nebude. Když si cokoli vezme do hlavy, bude to dělat, dokud ho nějakým podnětem nepřimějete k něčemu jinému. Je neskutečně inteligentní a bude vždy zkoušet meze vašeho já. Ale vše zkouší s láskou.

29.10.2014

Zuzana

Nejlepší věc, kterou jsme kdy mohli udělat - pořídit si Aplíka - hafinku, neskutečně akční, živý a úžasný pes, potřebuje dostatek pohybu,hlučný a štěkací je dle situace, bydlíme na polosamotě v poli, stav ideál,do paneláku nedoporučuji.

Vložit příspěvek
Používejte diakritiku. HTML značky zakázány. Diskutujte pouze k tématu. Pokud máte zájem o odbornou radu, napište spíše do veterinární poradny. Zde Vám autoři neodpoví.

Vložením diskuzního příspěvku souhlasíte s pravidly vkládání diskuzních příspěvků
Prosím přihlašte se pokud chcete komentovat
Text:
 
Publikování nebo šíření obsahu muj-pes.cz je bez písemného souhlasu redakce zakázáno: muj-pes.cz © 2010
Řešení problémů, webmaster: webmaster@muj-pes.cz; Redakce:info@muj-pes.cz