08.09.07 Plemena

Australský honácký pes

Historie

Toto plemeno vzniklo v Austrálii křížením psů, které přivezli přistěhovalci z Evropy. Mezi těmito psi se vyskytovali převážně bullteriéři, dalmatini a kolie -  tehdy zvaná smithfield. Avšak tato plemena sama o sobě neobstála v práci na australských pastvinách. Dobytek, který tu měli hlídat, byl divoký a psi často stádo spíše plašili než jej hlídali. Pozornost se tedy obrátila na místního divokého, avšak tichého psa – dinga. Toto plemeno bylo odedávna zvyklé na australské klima a při práci bylo nebylo hlučné. Zhruba kolem roku 1830 došlo k míšení evropských plemen a dinga. Těmto křížencům se říkalo „Timminsovy rváči“, k něm byly v dalších letech přikříženy ještě border kolie ve zbarvení blue-merle. A vzniklo tak plemeno Hall’s heeller. Ti se dále křížili s dalmatinem – získali tendence k následování koní a k lepší ovladatelnosti. Dalším přimíseným plemenem byla kelpie. Roku 1902 byl vypracován standard pro plemeno australský honácký pes.

Využití a povaha

Toto plemeno je při práci velmi vytrvalé a živé. Stáda nahání chňapáním po patách dobytka. Je vhodný především pro sportovně založené kynology. Je milý k dětem. Je schopný i hlídat. Jedná se o vyloženě pracovní plemeno, které si vyžaduje činnost a pozornost. V nahánění dobytka a i jiných domácích zvířat nemá konkurenci.

Vzhled

V kohoutku dosahuje australský honácký pes 43 – 51 cm. Váha se pohybuje v rozmezí 16 – 25 kg. Srst je tvrdá a hustá. Působí silným někdy až zavalitým dojmem. Zbarvení může být buďto modré nebo červeně skvrnité.

Péče

Pro toto plemeno není nic tak důležitého jako neustála činnost. Je to neúnavný společník, který vyžaduje jakoukoli aktivitu. Kromě toho nepotřebuje žádnou speciální péči. Není dobré jej držet dlouhou dobu v kotci, nehodí se ani do městské zástavby.

 

Text: Eva Černohubová

Foto: Chovatelská stanice australských honáckých psů Kazari Toyo-Ken