Grónský pes

Historie:

Grónský pes je jedno z nejstarších eskymáckých plemen na světě. Spolu s Inuity (Eskymáky) připutoval z Asie na ostrov Grónsko asi před čtyřmi tisíci let. Tohoto psa užívali eskymáci při lovu a při transportu. Výběr jedinců tohoto plemene byl založen hlavně na kvalitách jako jsou mohutnost, odolnost, vytrvalost a síla. Avšak v úvahu byl brán i atraktivní vzhled grónského psa.

Vzhled:

Toto plemeno je velmi silný polární špic, který byl vyšlechtěn pro vytrvalou a namáhavou práci saňového psa v arktických podmínkách. Pokud nenarušují harmonii psa a jeho pracovní schopnosti, jsou povolené i mírné variace ve velikosti. Tento pes se jen nepatrně liší od eskymáckého psa. Grónský pes má v obličeji nebojácný a upřímný výraz. Pes dorůstá 60 a více cm v kohoutku, fena dorůstá v kohoutku 55 a více cm. Hmotnost grónského psa standard FCI neudává, ale průměrně se pohybuje v rozmezí od 15 do 32 kg. Grónský pes má krycí srst s podsadou. Podsada je jemná a hustá. Krycí srst je hustá, rovná, hrubá, bez stop vlnitosti nebo kadeřavosti. Poměrně krátká je srst na končetinách a na hlavě. Delší a bohatší je na trupu. Huňatý vzhled dodává ocasu dlouhá srst na jeho spodní straně. Grónský pes může mít jakoukoliv barvu srsti.

Povaha a využití:

Grónský pes je svou povahou vhodný spíše pro lidi milující aktivní život. Je to vynikající společník, náruživý a neúnavný saňový pes. Toto plemeno je dominantní, samostatné a tvrdé samo k sobě. Grónský pes nesnáší samotu a i k cizím lidem je přátelský, proto není moc vhodný jako hlídací pes. Pokud se používá jako saňový pes, není vázán k žádné konkrétní osobě. Silný lovecký pud prokazuje grónský pes při lovu polárních medvědů a tuleňů. Jelikož je tento pes samostatné a svéhlavé povahy, není jeho výchova zrovna jednoduchá. V první řadě je toto plemeno tažný pes a do rodiny se moc nehodí.

Péče:

Grónského psa nelze chovat v uzavřených místnostech. Jeho srst nevyžaduje mnoho péče. V období línání by ho však majitel měl pravidelně kartáčovat.

Text: Martina Exnerová