Holandský ovčák

Historie

Jak již sám název napovídá, pochází plemeno z Nizozemí. Centrem chovu bylo zpočátku severní Brabantsko (historické území na belgicko-nizozemských hranicích). Předci holandského ovčáka zde byli používáni především k ochraně a nahánění stád ovcí. Podle informací se na neúrodných územích kolem roku 1860 páslo přibližně 800 tisíc ovcí, proto šikovní ovčáčtí psi zde byli potřeba. Jejich hlavní požadovanou vlastností byla ovladatelnost a chuť pro práci. Koncem 19. století se o místní ovčácké psy začali zajímat chovatelé a oficiálně zpracovávali orientační popisy plemene. V roce 1898 byl založen Nederlandse Herdershonden Club (holandský ovčácký Club). V té době bylo rozlišováno šest variant podle druhu a délky srsti a také zbarvení. V roce 1906 byl standard  přepracován a místo šesti variet byly povoleny jen tři (krátkosrstá, dlouhosrstá a hrubosrstá.) V roce 1960 FCI uznala holandského ovčáka za samostatné plemeno. Psi se později začali využívat i jako stopaři a hlídači u armády a policie.

Povaha a využití

Holandský ovčák je oddaný, poslušný, učenlivý, ostražitý, pracovitý, věrný a spolehlivý pes. Je nenáročný, velmi vytrvalý, vždy pozorný, aktivní, s vlastnostmi typického ovčáka.
Využitelnost je všestranná. V dnešní době se používá  hlavně jako pes k ochraně osob a obraně majetku. Hodí se také pro nejrůznější kynologické sporty, výcvik poslušnosti a záchranářské práce.Je vysoce ovladatelný, velmi inteligentní, aktivní a živý,  snadno se cvičí.

Vzhled

Jedná se o středně velkého, středně těžkého, dobře osvaleného psa silné tělesné stavby a dobrých proporcí. Příznačná je inteligentní výraz a živý temperament. Velikost hlavy je v dobrém poměru k trupu, tvar má spíše podlouhlý, nikoliv mohutný. Je bez vrásek a suchá. Uši jsou spíše menší než větší. V afektu vztyčené a natočené kupředu, jsou vysoko nasazené. Záď nesmí být krátká ani spáditá. Končetiny jsou silné, dobře osvalené s pevnou kostrou.

VARIETY: na základě typu srsti se rozlišují následující variety: 

krátkosrstá

Žádoucí je na celém těle dosti tvrdá, ne příliš krátká srst s bohatou podsadou. Límec, kalhotky a delší srst na ocase musí být jasně viditelné.

Barva: více či méně výrazně žíhaná na hnědém pozadí (zlatožíhaná) nebo na šedém pozadí (stříbrnožíhaná). Žíhání je rozloženo po celém těle, také na límci, kalhotách a srsti na ocasu. Příliš černá krycí srst je nežádoucí. Černá maska je upřednostňována.

dlouhosrstá

Po celém těle dlouhá, přiléhavá, na omak hrubá srst bez kudrn a vln s bohatou podsadou. Hlava, uši, tlapky a pánevní končetiny pod hleznem jsou pokryty krátkou hustou srstí. Zadní strana hrudních končetin je osrstěná silně vyvinutými, směrem dolů stále kratšími pesíky, tzv. praporci. Ocas bohatě osrstěný. Bez dlouhých pesíků na uších. Barva: jako u krátkosrstých.

hrubosrstá

Po celém těle je žádoucí hustá, tvrdá, huňatá srst s hustou podsadou, vyjma hlavy. Osrstění musí být těsně uzavřené. Horní a dolní pysk bohatě osrstěné (tzv. vousy  a bradka), ne měkkou srstí, ale dobře odstávající. Střapaté, dostatečně vyčnívající obočí. Na lebce a lících je srst poněkud méně vyvinutá. Ocas silně osrstěný. Silně vyvinuté kalhotky jsou žádoucí. Barva: modrošedá a pepř a sůl, stříbrno- a zlato-žíhaná. Žíhání je u hrubosrsté variety - narozdíl od ostatních variet - méně zřetelné. 

Délka těla je v poměru ke kohoutkové výšce jako 10 : 9.

Kohoutková výška psů: 57 - 62 cm.

Kohoutková výška fen: 55 - 60 cm.

Péče

Srst nevyžaduje zvláštní péči, ale v období línání je vhodné ji několikrát týdně kartáčovat. Co je však důležitější je výchova a výcvik. Majitel musí dát psovi jasná pravidla, aby pes nepřevzal velení. Holandský ovčák potřebuje hodně pohybu. Je vděčný za jakoukoli činnost, kde se něco děje a kde může vybít svůj temperament.

Zdroj: F.C.I.-Standard č. 223 / 02.02.1990 / D www.cmku.cz; internet