Knírač



Každý, kdo se jen trochu zabývá kynologií, zná jistě toto plemeno, pocházející z Německa, které u nás, v České republice, není žádným nováčkem. Knírač patří do II. skupiny FCI - pinčové a knírači, do sekce 1.  V zemi původu se tomuto plemeni říká Schnauzer [šnaucr - tedy od morda, čenich, čumák], pod stejným názvem bychom našli plemeno i v angličtině. V České republice běžně potkáváme knírače všech tří velikostí a všech možných škál zbarvení.

Chovem kníračů v ČR se  zabývá specializovaný klub s názvem Klub chovatelů kníračů, který sdružuje chovatele, majitele a příznivce všech velikostí i zbarvení kníračů. Nejrozšířenějším zástupcem tohoto plemene na našem území je malý knírač. Začněme tedy naše seznamování s tímto plemenem právě u něj.


Malý knírač
Historie
Ještě na konci 19. století byl malý knírač a opičí pinč považován za jedno a totéž plemeno. Byli oblíbení jak v řadách aristokracie tak i jako psi pro hubení krys a myší ve stájích chudších vrstev. Již tehdy bychom mohli najít jedince, kteří nesli znaky dnešních malých kníračů. Jednalo se především o delší hrubou srst a zbarvení. Jako první přišel s myšlenkou diferenciace malých kníračů J. Berta, který pronesl následující výrok: "Nemohu věřit, že naši dávní předchůdci v šerých nekynologických dobách byli takoví cílevědomí a houževnatí chovatelé, jak se nám předkládá, a že bychom byli pouze povoláni k tomu abychom pokračovali v tom, co dobrého a co velkého nám vytvořili." Berta postrádal trpasličí psy s rovnými kostmi a drsnou tuhou srstí, jejichž předobraz  viděl v tehdejších opičích pinčích. Myšlenku na oddělení opičího pinče a malého knírače se mu podařilo realizovat až o pár let později, poprvé bylo toto plemeno předvedeno na výstavě ve Frankfurtu roku 1906. Od této výstavy se začíná psát historie malého knírače. Trvalo však ještě několik let než se z nepřeberného množství struktur srsti, povah a forem vyvinula skutečná kopie středního knírače.
Co nám prozrazuje standard
Malý knírač je silný, spíše podsaditý než štíhlý, drsnosrstý, elegantní zmenšený dokonalý obraz standardního knírače, bez nedostatků provázejících trpasličí vzhled. Stavba těla je kvadratická. Kohoutková výška se pohybuje v rozmezí 30 až 36 cm. Tomu odpovídá váha 4 až 8 kg.
Můžeme se setkat se čtyřmi druhy zbarvení:  černé s černou podsadou, pepř a sůl, černo - stříbrná a velmi vzácné čistě  bílé zbarvení. Všechny barevné rázy, kromě čistě bílého, musí vykazovat tmavou masku, která podtrhuje výraz knírače. Srst je vždy drsná a hustá.

Střední knírač
Původ
Plemeno bylo vyšlechtěno koncem 19. století chovatelskou selekcí ze středně velkých selských psů na území jižního Německa. Stejně jako malý knírač má i střední knírač co dočinění s pinči. Avšak časem se v různých formách a variantách srsti vyskytlo typické drsné husté dlouhé osrstění zejména v oblasti mordy a obočí. To vedlo k selekci těchto typů, které jsou ale stále ještě popisovány jako hrubosrstí pinčové. U počátku chovu knírače stál R. Stebel, který byl nejenom kynologem, ale i kreslířem. Díky jemu si i dnes můžeme udělat představu o tom, jak vypadali knírači na počátku svého čistokrevného chovu. Předkové kníračů byli psi v držení vozatajů, kteří hrubosrsté psy využívali k hlídání vozů. Hrubá srst byla při špatném počasí ochranou proti chladu i dešti. Byli však využívání i ve stájích, kde byla jejich práce hubiče hlodavců oproti pinčům méně hlučná. Bylo za potřebí houževnatého, samostatného, vytrvalého, statného a svému pánovi oddaného psa, který je schopen ohlídat stáj a krmivo pro koně jak před krysami tak i před zloději koní. Díky tomu byli také označováni jako "krysaři". Pes musel být přirozeně ostrý vůči cizím lidem, avšak musel být ovladatelný svým pánem. Od 1878 se začalo šlechtit nové čistokrevné plemeno. Jedná se o nejstaršího zástupce kníračů.
Standard ve zkratce
Kohoutková výška se pohybuje mezi 45 a 50 cm, váha kolísá v rozmezí 14 až 25 kg. Na rozdíl od své malé kopie, malého knírače, se vykytuje jen  ve dvou barevných varietách: černý s černou podsadou a ve zbarvení pepř a sůl. Typickým znakem plemene je vous, který se tvoří na tlamě a není příliš jemný, a dále huňaté obočí, které lehce zastírá oči. Po těle je srst drátovitá, přiléhavá a hustá. Pohyb je elegantní, pružný a prostorný a zadní běhy vykazují silný posun vpřed. Nosní houba má černý pigment. Uši jsou posazeny vysoko na hlavě a jejich špičky přepadají dopředu ke spánkům.
Dříve se kníračům krátil ocas a kupírovaly uši, dnes je již kupírování výstavním řádem v České republice zakázáno.

Velký knírač
Z historie
Velký knírač je nejmladší z rodiny kníračů a pinčů. Není však moc pravděpodobná úzká příbuznost středního ani . Většina údajů o původu velkého knírače se bohužel ztratila během druhé světové války. I přestože se několik chovatelů na území Německa snažilo v minulosti posbírat a sepsat dostupné informace o historii plemene, není dnes skutečně důvěryhodný zdroj k dispozici. Nejstarší stopu o psovi podobném dnešnímu knírači nacházíme na obrazu císařovny Sissi z roku 1850. Je zde vyobrazen velký černý hrubosrstý pes, zřejmě v té době zvaný mnichovský knírač. Za celou historii známe několik různých označení například - medvědí knírač, ruský knírač, pivní knírač atd. Možná je i příbuznost velkého knírače s východoevropskými pasteveckými psi. Jisté je však jen jedno, předchůdcem velkého knírače je plemeno selských psů v Horním Rakousku a Bavorsku. Zde se používali při pasení dobytka a svým popisem skutečně odpovídají typu knírače. Roku 1907 vznikl v Mnichově Bavorský klub kníračů, který se stal patronem těchto velkých černých psů. Existovaly dokonce již i chovatelské stanice, avšak ještě nemůžeme mluvit o čistokrevném chovu velkého knírače. V této době byl tento typ psa znám a veden názvem mnichovský knírač. Teprve po roce 1910 svítá v chovu na lepší časy. Do plemenné knihy byli zaregistrováni první jedinci, plemeno ale ještě čekala k ustálení typu, charakteristických barev a výšky. Před počátkem první světové války se Dr. Calaminus rozhodl připustit některé ze svých velkých kníračů s dalšími plemeny. Můžeme se jenom domnívat o jaké typy či plemena se jednalo. Pravděpodobně ty byli psi místních sedláků. Možná použil černé dogy, v úvahu připadá i velký pudl. Během druhé světové války a hlavně po ní zaznamenává velký knírač úspěch coby hlídač statků a domů. S rostoucí potřebou obyvatelstva chránit svůj majetek vzrůstal i zájem o hlídací statné psy.
Krátce ze standardu
Kohoutková výška dosahuje úctyhodných 70 cm, spodní hranice je určena na 60 cm. Hmotnost se pohybuje mezi 35 až 45 kg. Průměrný věk je 12 - 14 let, což je na tak velké plemeno jistě velmi překvapující. Barva je stejně jako u středního knírače černá nebo pepř a sůl. Vzhled velkého knírače vzbuzuje respekt. Nekrácený ocas je nesen šavlovitě či srpovitě. Uši ve tvaru V jsou překlopené a vysoko nasazené.


Charakter
Typickými povahovými rysy knírače jsou jeho živý temperament spojený s rozvážným klidem. Charakteristická je dobromyslná povaha, hravost a vyslovená oddanost pánovi. Je velmi milý k dětem, nepodplatitelný, ostražitý. Ostrým hlasitým štěkotem hlásí příchod každé návštěvy, jinak ale neštěká zbytečně. Není agresivní, pokud není vyprovokován. Umí ostře ochraňovat své teritorium. Má vysoce rozvinuté smyslové orgány, inteligenci, je vhodný k výcviku, neohrožený, vytrvalý a odolný proti povětrnostním vlivům i nemocem. Tyto vlastnosti dávají kníračovi všechny předpoklady, aby se stal vynikajícím rodinným, hlídacím a společenským psem, má také všechny přednosti služebního psa.
Malý knírač je ovladatelnější než ostatní dvě plemena, je spolehlivý, houževnatý, čilý a hlavně velmi přizpůsobivý. Proto je ideálním společníkem pro chovatele všech věkových skupin, počínaje činorodými mladými majiteli a konče staršími lidmi, žijícími ve městě.


Výchova
Správný přístup k výchově knírače je jednou z hlavních podmínek pro příchod přívětivého dobromyslného společníka a psa do rodiny a k dětem. Knírač potřebuje pevnou ruku, avšak ne přílišný dril a už vůbec ne násilí. Knírači jsou od přírody inteligentní tvorové, kteří jsou obdařeni jistou dávkou energie, kterou potřebují vybít. Nejlépe na společných procházkách či při příležitosti sportu. Pohyb prostě milují. Jejich inteligence se projevuje ve schopnosti chápaní, například při výcviku služebních psů. Výchova musí být důsledná a majitel si jej v žádném případě nesmí nechat "přerůst přes hlavu".


Využití kníračů dnes
V dnešní době se již knírači jakožto hlídači stájí nevyužívají. Funkci hlídače však mají v krvi všichni. Jejich ostražitost a nebojácnost jsou pro tuto funkci skvělým předpokladem. I přes to jsou knírači, hlavně ti malí, oblíbenými rodinnými mazlíčky. Knírači jsou využíváni také jako služební plemeno pro vyhledávání trhavin a drog. Výjimkou není ani využití kníračů při vyhledávání těl v sutinách. Díky své inteligenci zaujali své místo knírači i ve sportovní kynologii - agility, poslušnost i obrana. Hlavně velcí knírači jsou využíváni ve službách policie jako obranáři.


Úprava srsti
Knírači mají hrubou, drátovitou srst s hustou podsadou. Srst na nohou a hlavě je delší, jinde na těle krátká. Pro běžného domácího mazlíčka postačí pouze trimovací hřeben, který seženeme v každé dobré chovatelské prodejně. U výstavních jedinců je úprava srsti mnohem náročnější. Knírači se stříhají, česají a trimují. Vystavovatelé si dají na úpravě svých svěřenců hodně záležet. Vous i obočí musí být dokonale upraveny, stejně tak i delší osrstění na nohách. Skutečně profesionální úprava psa na výstavu Vám může zabrat i několik hodin. Pokud jste nováček, není od věci navštívit psí salon a posbírat zde pár zkušeností o úpravě srsti knírače, či informovat se i Vašeho chovatele. Pokud se věnujete úpravě srsti poctivě a psa pravidelně a dobře trimujete, odměnou Vám bude nelínající společník, což je jistě velká výhoda hlavně u jedinců, kteří jsou drženi v bytě. Vaší základní výbavou pro údržbu a úpravu srsti budou: železný hřeben, trimovací hřeben a holící elektrický strojek s nástavcem. Na dobře upraveného knírače je radost se podívat. Je-li pes držen celoročně venku, je dobré nechat srst v zimních měsících delší, předejdeme tak případnému nachlazení.

Text a foto: Eva Černohubová

 


Vanda Ročková
Aktualizováno: 12.6.2008 14:42:00
Napsáno: 12.6.2008 14:20:07

Forum.

Vložit príspěvěk

18.12.2008

rebeka

dobrý den jsem majitelka skoro tříleté feny velkého knírače a jsem z ní nadšena.V padesáti jsem začala chodit na cvičák jezdit na výstavy. Tento rok byl pro nás úspěšný vyhrála dvakrát krajského vítěze, jednou oblastního vítěze, udělala na jaře bonitaci a složila stopařskou zkoušku Fpr1 a v prosinci jsme se rozjeli do Rakouského Welsu a tam vyhrála CACA a res. CACIBA je to užasné plemeno

18.3.2009

Marta

Ahoj mám 3-letého malého knírače, je veselý, velmi přátelský a inteligentní. Taky pěkný lumpík. Jak si ho vychováte, tak ho budete mít. Je s ním sranda, pořád něco podniká a poslouchá co se kde šustne, u všeho musí být první.

16.6.2009

Jarmila

Taktéž mám 2-letého knírače - černý čert, bezvadný k dětem, hravý, společenský, a zvědavý. Neměnila bych, naopak kdyby to šlo měla bych i dva... úžasný kamarád...

6.8.2009

Vlaďka

Ahoj!máme již 10tým rokem malého knírače.I přes svůj věk je neustále hravý a roztomilý jako štěně.Je velice chytrý a navzdory našemu rozmazlování je i poslušný.Velmi miluje děti.Pokud nás někdo ohrožuje(myslím tím cizího psa),je ochotný za nás bojovat a nenechat nám ublížit.Ač maličký,má veliké srdíčko,kam se mu vejdeme všichni.A my ho za to nesmírně milujeme a jsme vděční za každý den,který je tady ještě s námi a snad ještě dlouho bude!!!Snad si ještě pořídí nějaké to štěňátko,aby nám tady po něm kousek něho zůstalo.Zdravím všechny milovníky kníračů!

25.1.2010

Kiki a Roxy

Tak já mám malého knírače bílého. Je to pžasné plemeno, je jí jeden rok a je to to nejúžasnější, co mě kdy mohlo potkat. Dělám s ní agility... kdyžtak se koukněte na stránky papík Odkaz

10.3.2010

Shadow White de Pepa

Ahojky, máme chovateskou stanici bílých kníračů. Toto plemeno je prostě úžasné. Jsou hraví, podnikaví a neúnavní - jsou to naši miláčci. Jestli se chcete mrknout na naše stránky, tak tady ;-) Odkaz

5.5.2010

Dita

Ahoj,chtěla bych malého knírače P+S,ale mám strach z úpravy srsti.Jak často trimovat aby mi doma nelínal a jak dlouho trvá to trimování a vůbec co obnáší úprava knírače.Nechci na výstavy jen domácího mazlíčka.Celkově se mi knírači moc líbí,ale s úpravy srsti mám fakt strach.Prosím poraďte.

11.5.2010

božena

Dito, mám třetího ejska - vždy fenečku - knírače. První byly holky pepř+ sůl, trimování, úpravu srsti k výstavám umělo jen několik rozhodčích na výstavách - ba to teoreticky... Nyní mám holčičku, kníračku, pepř a sůl, vůbec nepouští chloupky, střihá se - netimuje,má krásnou srst- je boží, je to mazlivka- ale taky má ráda svůj klid- jo a je na rozdíl od pepřáček černostříbřitá - doporučuji velmi

13.7.2010

Stáňa, Nick a Than

Ahoj, já mám dva velké knírače. Prvnímu bude letos v červenci pět let, loni měl první krytí, vyšlo z toho devět nádherných černých kuliček až jsem neodolalaa jednoho klučíka si nechala, tomu je těď deset měsíců. Oba jsou zlatí, hlídači a mazlové v posteli.. Jiné plemeno si už vedle sebe asi představit nedokážu.. Příště ale asi zkusím fenečku :)) Mějte se krásně kníračkáři.. Odkaz

6.3.2011

Verunka

Ahoj, chci se zeptat, kdy se můžou knírači stříhat. Máme 5ti měsíčního a je hrozně zarostlý, ale nevím, kdy můžu začít se stříháním? Děkujii

16.3.2011

Nikola

Ahoj, já jsem našeho knírače nechala stříhat ve 4 měsících (teď mu je půl roku). Jsem ráda, že je ostříhaný, protože v lese se mu vše jehličí a větvičky zamotávaly do chloupků, tak jsem ho nechala celého vzít strojkem. Je to pohodička, občas ho jenom prokartáčuji. Jinak ho příště nechám i trimovat, ale paní co ho stříhala říkala, že už má hodně jemnou srst a půjde špatně. Uvidím. Musím ještě dodat, že nám náš Žeryk dělá samou radost, nic netrhá, dopřáváme mu hodně procházek, miluje mou roční neteř a všechny cizí pejsky a nejlepší kamarád je s naším kocourem, se kterým spí, hraje si s ním a kocour ho i čistí. Je to s nimi sranda :-)

21.6.2011

LILI

Ahojik...Kníráč velký se mi moc a moc líbí a hrozně po něm toužím.. nevíte kolik kníráč velký stojí??? Děkuji

22.8.2011

Stanislava

Mám 12 měsíční kníračku a je velmi bázlivá, bojí se velkého ruchu, prudkých změn, problémy s výstavou, jak tyto fobie odstranit? Chodíme na cvičák, ale výstavy to je jiná darda

11.2.2012

Athos

Ahoj, před 2 roky nám tragicky zahynul velmi temperamentní pejsek(střední knírač), který byl i ve svých 10 letech nesmírně živý a hravý. Jelikož máme s těmito pejsky jen ty nejlepší zkušenosti, rozhodli jsme se pro stejného tvorečka a už je tomu týden, co se naše rodina rozrostla. Ten malý divoch si nás všechny ihned získal. Knírač je prostě pan PES- milující svou smečku a vynikající hlídač:)

24.2.2012

Kristýna

Máme také malého černého knírače (psa Roníka) sou mu ani ne 2měsíce a je hravý a pořád takové malé mimčo :-) :D i když mu nejsou ani dva měsíce je hrozně inteligentní i když zlobí :) ale je nádherný i když je bez papírů

24.2.2012

Eva

Ahoj, má máme doma tři knírače- fenky.Ta nejstarší Kesi 11let je sice křížená, ale každého hraboše co se nám na dvoře nebo v kulničce objeví.Pak mámé Dixi je stření a černá. je hroznej mazel, ale zároveň perfektní hlídač.Jako malá nám vyváděla pěkné skopičiny, ale když se na nás podívala těma krásnejma kníračskejma očima, tak se nedalo odpustit.Je chytrá ,temperamentní jak jsou všichni knírači.Ta malá Neri, černostříbřítá je náš sportovec ,sjíždí s námi řeku, chodí po horách(Roháče).Je od malička spokojená a hodná- všem doporučuji. Jinýho pejska než knírače už bych asi nechtěla.

3.3.2012

Kristýna

Dobrý den,no my jak máme toho knírače sou mu už dva měsíce a kouše!zlobí! no ale doufám že s toho vyroste :)

12.3.2012

mirka

Ahoj.máme doma od včera krasnoučkého bílého knírače,jak dlouho trva než se naučí čůrat jen venku?je dobre ho učit na papirovou plenu,

13.3.2012

Kristýna

Tak Roník si oblíbil jednoho člena rodiny toho nejmenšího tedy mě :) poslouchá polmalu jen mě když ho mamka zavolá tak se koukne n mě já mu řeknu běž a on de ale když mu nic neřeknu zůstane stát u mě.Chodí všude kde chodím já at. :D je moc přítulný ale vadí mi že mocc!! kouše já mám pomalu rozkousané ruce na skrz myslíte že s toho vyroste? děkuji za odpověď

19.9.2012

monča

Mám kříženku knírače Kačenku, je hodná, milá a přímo jí miluju.Kdyby jste potřebovali pohlídat pejska, klidně vám ho pohlídám.Volejte 732 937 983 na můj mobil.

12.9.2013

Táňa

My máme doma už skoro devítiletého pejska a dvouletou fenku maleho černostříbřitého knírače,teď se nám narodilo 7 krásných štěňátek.Jsou to nejlepší společníci jaké jsme kdy měli.Prostě takové naše milované zlatička.

20.12.2013

Jarmila

Máme taky skoro 2 létáho malého knírače a milejšího a hodnějšího pejska neznám. Je to opravdu zlatíčko a i když můj manžel ho původně nechtěl tak teď je z nich nerozlučná dvojka a taky bych klidně snesla dva aby měl kámoše ale to je zatim jen přání.je to bezvadnej psí kamarád.

19.1.2015

Jitka

Mám 11-ti letou fenku stř.knírače P+S a k tomu 7měs.fenku taktéž. Je to dvojka k pohledání.Parťáci do sportu i nepohody, k dětem i na obranu. Se starší jsem dělala Flyball a běhala reprezentaci do 10-let je 3x mistryní ČR a 1x Evropy.Boží milující psiska, neměnila bych za nic na světě.Doporučuji zcela vřele si načíst co toto pleneno v sobě povahově nosí.Buď si ho zvolíte se vším všudy, pro co jsme si ho, my lidé, vyšlechtili nebo si raději zvolte jiné plemeno. Je to prostě- pan PES!!!

15.8.2017

Martina

Kdyz budu knirace jen holit a strihat bude pelichat?

Vložit příspěvek
Používejte diakritiku. HTML značky zakázány. Diskutujte pouze k tématu. Pokud máte zájem o odbornou radu, napište spíše do veterinární poradny. Zde Vám autoři neodpoví.

Vložením diskuzního příspěvku souhlasíte s pravidly vkládání diskuzních příspěvků
Prosím přihlašte se pokud chcete komentovat
Text:
 
Publikování nebo šíření obsahu muj-pes.cz je bez písemného souhlasu redakce zakázáno: muj-pes.cz © 2010
Řešení problémů, webmaster: webmaster@muj-pes.cz; Redakce:info@muj-pes.cz