Německý křepelák

Historie

Jedná se pravděpodobně o jedno z nejstarších a nejpůvodnějších loveckých plemen kontinentálních slídičů vůbec. Jak nám název napovídá pochází z Německa. Jedním z jeho předchůdců byl tzv. „ptačí pes“ – tím rozumíme psem k lovu pernaté zvěře. Koncem 19. století se však z této skupiny psů jistá linie odtrhla a dala tak základ novému plemenu – dnešnímu německému křepelákovi.  V obou liniích se od sebe oddělili dvě barevné variety a to za účelem genové pestrosti. Projevily se další rozdíly mezi barevnými vyrietami – kromě barvy i způsob hledání.

 
Povaha a využití

Je to všestranný lovecký pes, který se často uplatňuje v myslivecké praxi. Je použitelný jak k práci v terénu tak i ve vodě a v lese. Je pracovitý, schopný a učenlivý. Dnes je německý křepelák využíván převážně pro lovecké účely avšak věrně zastává i funkci společenskou. Výcvikem ho lze naučit i vystavovat zvěř. Není v žádném případě agresivní ani bázlivý.

 
Vzhled

Je to nejmohutnější a nejstatnější slídič. Jeho srst je drsnější, silná, avšak střední délky. Může být hladká nebo lehce zvlněná. Na krku, uších a zádi bývá často až kudrnatá. Vyskytuje se ve dvou zbarveních – tmavě hnědá s bílými znaky a s červenavým nebo žlutohnědým pálením či tak zvaný hnědý šiml – strakoš. Kohoutková výška by se měla u psů pohybovat mezi 40- 50 cm a u fen mezi 40 – 45 cm. Oči jsou tmavé a na hlavě je žádoucí klabonos. Délka ucha by měla být přibližně ke špičce nosu. Pes působí ušlechtile a sebejistě. Tělo je spíše obdélného rámce. Ocas může být i kupírovaný a to na délku cca 20 cm.

 
Péče

Je to pes lovecký a tudíž je pro něj dobré ukájet své lovecké vášně. Ačkoli je srst delší, není její údržba přehnaně náročná jako u jiných dlouhosrstých loveckých plemen a to díky její drsnosti. Je vhodný i do městské zástavby, avšak je nutné u dopřát dostatek přiměřeného pohybu.

Text: Eva Černohubová

Foto: Chovatelská stanice  Svatoborský revír

Na  fotografiích jsou němečtí křepeláci Black a Colin.