Polský honič


Historie

Standard uvádí: Lov se psy řídícími se čichem byl zmiňován v polské literatuře již ve 13. století. Polsko bylo vždy zemí s množstvím hlubokých lesů plných vysoké zvěře, kde byli honiči a barváři cennými pomocníky lovce. Lov s nimi polskou šlechtou velmi ceněn, jak dokazují kroniky ze 14. století. V 17. století již byly jasně odlišené dva druhy polských honičů. Přesné popisy jsou v lovecké literatuře 19. století: v roce 1819 Jan Szytier (Poradnik Mysliwych) popisuje polského „bracha“ a polského honiče, v roce 1821 v časopise Sylwan předkládá W. Kozlowski popis a obrázky obou typů, polského „bracha“ (těžší) a polského honiče (lehčí), velmi podrobný popis Ignace Bogatynskiho (1823-1825, Nauka Lowiectwa) může už být považován za první standard plemene. Po první světové válce byl polský honič stále používán při lovu, zvláště ve východních oblastech Polska, ale nejvíce v náročných horských terénech. V podkarpatské oblasti používal při lovu polské honiče slavný polský kynolog Jozef Pawuslewicz (1903-1979), angažoval se i v chovu tohoto plemene. Napsal první standard plemene a především díky němu bylo plemeno oficiálně uznáno Polskou kynologickou asociací.

 

Povaha a využití

Jedná se o loveckého psa, který byl používaný při lovu divočáků a vysoké zvěře, příležitostně i při lovu lišek a zajíců v hornatých oblastech jižního Polska. Charakteristická je stálá a příjemná povaha. Tento pes je skutečně odvážný a kdykoliv dokáže svou statečnost. Je inteligentní, snadno se cvičí. Není agresivní, ale zůstává obezřetný k cizím lidem. Je i výborný hlídač. Během lovu dává hlasové signály - charakteristické melodie v různých intonacích, feny mají vyšší hlasy.

 

Vzhled

Mrštný pes kompaktní stavby. Kostra je silná, ale ne těžká. Stavba těla ukazuje na velkou pohyblivost a zřejmou dispozici odolávat těžším podmínkám při práci v hornatých oblastech. Hlava je vznešená, proporčně odpovídající trupu. Uši jsou zavěšené, lehké, trojúhelníkové, střední délky. Nasazené nízko, ve výšce horizontální linie očí. Krk je střední délky, dobře osvalený, není nesen ani příliš vzpřímeně, ani příliš nízko (střední sklon). Hřbet je rovný, dobře osvalený, hrudník je hluboký. Ocas je středně silný, dosahující k hleznu. Pohyb má být bez námahy, energický, plynulý a harmonický.

Srst na těle je hrubá, těsně přiléhající ke kůži. Bohatá podsada, bohatší v zimě, méně bohatá v létě. Na hlavě a uších je krátká a měkká.

Barva: 1. černá s pálením: pálení má být dobře odlišené od černé. Pálení je kombinací hnědé a červené, barva je velmi intenzivní.

2. hnědá (čokoládová) s pálením.

3. červená s nosní houbou černě, hnědě nebo masově zbarvenou. Plavočervená srst může být lehce překryta černou.

Výška v kohoutku:         Psi:      55 - 59 cm.

                                   Feny:    50 - 55 cm

Péče

Polský honič potřebuje dostatek pohybu. Nejšťastnější bude lovecky veden.

 

Zdroj: F.C.I.-Standard č. 354 / 22.11.2006 / GB, www.cmku.cz


Vanda Ročková
Napsáno: 14.1.2012 18:16:05

Forum.

19.12.2012

poland

Mam rad polske hrace

Vložit příspěvek
Používejte diakritiku. HTML značky zakázány. Diskutujte pouze k tématu. Pokud máte zájem o odbornou radu, napište spíše do veterinární poradny. Zde Vám autoři neodpoví.

Vložením diskuzního příspěvku souhlasíte s pravidly vkládání diskuzních příspěvků
Prosím přihlašte se pokud chcete komentovat
Text:
 
Publikování nebo šíření obsahu muj-pes.cz je bez písemného souhlasu redakce zakázáno: muj-pes.cz © 2010
Řešení problémů, webmaster: webmaster@muj-pes.cz; Redakce:info@muj-pes.cz