25.04.07 Plemena

Výmarský ohař

Historie:

Výmarský ohař, jinak také známý pod přezdívkou "šedý duch" či „stříbrný duch“. Plemeno bylo zřejmě vyšlechtěno na počátku 19. století velkovévodou Karelem Augustem z Výmaru. Nic méně se najdou i skeptici, kteří tvrdí, že plemeno bylo vyšlechtěno již daleko dříve. O tom svědčí obraz namalovaný známým malířem van Dyckem, který zobrazuje Ruperta z Falcka se psem, který se dnešnímu výmaranovi velmi podobá. Musíme však vzít v úvahu alespoň to, že stříbrošedá barva se u ohařů vyskytovala již v 17. století. Mezi předky dnešního výmarského ohaře můžeme najít plemena jako jsou svatohubertští psi, krátkosrstí ohaři, angličtí pointeři, španělští ohaři a francouzští honiči. Další verze tvrdí, že výmaran, nebo spíše ohař stříbrné barvy, byl velkovévédou Karlem Augustem byl dovezen od knížete Esterháziho, kde si velkovévoda při své návštěvě zakoupil několik psů stříbrnošedé barvy. Ať tak či onak, vzniklo velké sportovní plemeno, které se využívalo při lovu velké zvěře a dokonce i ve službách policie. V době 19. století známe hned tři typu výmaranů – sanderslebenský, weisenfelský a durynský, nicméně pro kynologisckou veřejnost byl tento typ stříbrného zbarvení považován za modrou varietu německého krátkosrstého ohaře. Standard pro krátkosrstého výmarského ohaře byl vystaven roku 1896. Po druhé světové válce se výmarský ohař začal prosazovat i v Kanadě a USA.

Existuje však i dlouhosrstá a středně dlouhosrstá varianta výmarského ohaře, ty byly  uznány FCI roku 1935. Z počátku nebyly tyto dlouhosrsté variety uznávány, ačkoli se ve vrzích krátkosrstých výmaranů rodila i štěňata dlouhosrstá. Díky zásluze rakušana Hegendorfa a O. Stockmeyera se staly dlouhosrsté variety uznávané a posléze i oblíbené.

Povaha a využití:

Je to vznešený pes, který zaujme svou elegancí a svou kovovou stříbrošedou srstí. Vyniká svou hbitostí a poslušností, je to vhodný rodinný mazlíček.

Vzhled:

Kohoutková výška u psů je 59 – 70 cm u fen se vyžaduje výška 53 – 63 cm. Barvu srsti můžeme označovat také jako stříbrosrsnčí zbarvení, stříbřitá nebo myší šeď, povoleny jsou i tóny mezi nimi. Existuje krátkosrstá a dlouhosrstá varieta. Ocas se u dlouhosrstých variet nekopíruje.

Péče:

Krátká srst vyžaduje jen minimální péči. Psi s dlouhou srstí jsou na úržbu pochopitelně náročnější. Jako lovecké plemeno vyžaduje hodně pohybu a činnost, která ho zabaví.

 

Text: Eva Černohubová

Foto: Chovatelská stanice Od Gallasů, www.od-gallasu.cz

          Chovatelská stanice Sirius nova, www.weimaraner.cz