Samojed


USMĚVAVÝ ROŠŤÁK

„Neznám přítulnějšího a oddanějšího tvora, než jsou tito bílí ochočení vlci“. Těmito slovy charakterizoval samojedy jeden z nejznámějších cestovatelů Roald Amundsen. Samojed je nejen ztělesněním krásy, elegance, hrdosti a inteligence, ale i něžnosti, láskyplnosti, věrnosti a oddanosti. Zasáhne vás do srdce, pohltí vaše myšlenky, omámí váš rozum i city. Celý svůj život se na vás bude usmívat, bude vám tím nejvěrnějším přítelem, nejjemnějším společníkem. Po vašem boku vám bude zářit jako nikdy nehasnoucí hvězdička. Samojed vás vždycky dokáže rozesmát, rozveselit, ale i zdravě nazlobit. To abyste věděli, že jej máte. A za to všechno od vás očekávají jen vaši věčnou, nehasnoucí, nesmírnou a neskutečnou lásku.

 

Historie

Samojedové, tak se dříve říkalo etnické skupině kočovných Něnců, která se řadila mezi historicky vymřelé národy Eurasie. Velmi málo se vědělo o jejich původu a kultuře. Také o způsobu jejich života se šířily nesprávné informace. Až novější archeologické a etnografické výzkumy poskytly informace o původních asijských národech, mezi něž patřili právě i Něnci. Sídlili na hranici Evropy a Asie, přesněji mezi Bílým mořem a Jenisejem. V jižních částech této oblasti používali bílé, černé, hnědé i vícebarevné psy při pastvě sobů. V severních částech byli tito psi čistě bílí, měli vlídnou povahou a byli využíváni jako psi lovečtí a saňoví. Samojedové byli mezi severskými kočovnými skupinami (nomády) výjimečný národ z důvodu jejich velmi dobrého vztahu ke svým psům. Něnci se dodnes živí převážně lovem a rybolovem, zároveň chovají i soby. Na rozdíl od jiných zdejších nomádů je využívají hlavně jako tažná zvířata, tedy nejen na mléko a maso. Něnci chovali především pastevecké psy, hlídali jim stáda sobů, příležitostně pomáhali při lovu a výjimečně je zapřahali do saní. Svých psů si vážili, používali je nejen k práci, ale psi s nimi obývali i jejich příbytky (chooms), velké stany ze sobí kůže. Spali s nimi pod sobími přikrývkami, zahřívali nejen děti, ale i dospělé. Děti si směly hrát se štěňátky a pokud se z nějakého důvodu o ně fenka nemohla starat, péči přebraly ženy. Samojedové považovali své psy za rovnocenné členy rodiny, často odmítali prodat je cestovatelům, kteří postupně začali pronikat na jejich území. Tímto lze vysvětlit důvěřivost psů a jejich dobrý vztah k lidem, který v psech přetrval až do současnosti. Samojedové využívali svých psů také na kožešiny. Většinou se jednalo o psy agresivní, slabé či jinak nevhodné k dalšímu chovu. Tímto způsobem si vlastně nevědomky sami řídili chov a další vývoj svých psů. Pro další rozmnožování vybírali jen jedince s přátelskou vyrovnanou povahou, psy silné a vytrvalé.

Původ plemene se datuje údajně do období před 35 tis. lety, čímž se řadí mezi nejstarší rasy psů. Samojed má prý mnoho charakteristických znaků prehistorického psa. Postupně se vyvinulo silné a odolné plemeno, věrně milující a oddané svému pánovi a jeho rodině. Pro tyto vlastnosti získali oblibu ve střední Evropě už první samojedi (někdy používán název samojedský špic), kteří se objevili koncem 19. století. Samojedi (ne vždy čistokrevní) se účastnili prvních expedic do Arktidy i Antarktidy. Tehdy se o nich tvrdilo, že plemena saňových psů sice pracují pro člověka, ale samojedi pracují s člověkem, což bylo na dlouhých a nebezpečných cestách nejdůležitější. Je pravda, že samojed není ve spřežení tak silný jako aljašský malamut nebo eskymácký pes, ani není tak rychlý jako sibiřský husky. Je ale velmi vytrvalý, pracovitý a věrný. Právě s tímto psem dosáhl Amundsen jako první Jižní pól.

Když se tento velký, stále se usmívající, bílý pes dostal v roce 1889 do Evropy, přesněji řečeno do Velké Británie (díky „zakladateli“ plemene Ernestu Kilburn-Scottovi), stal se v krátké době velmi populární. Do Anglie si s sebou Kilburn-Scott přivezl hnědého psa se jménem „Sabarka“. Později si dovezl krémově zbarvenou fenu jménem „Whitey Pečora“ ze západní oblasti Uralu a sněhobílého psa „Musti“ ze Sibiře. Těchto několik psů, společně se psy přivezenými dalšími výzkumníky, bylo základem chovu západního typu samojeda. První standard byl sepsán v Anglii v roce 1909. Zanedlouho vypukla doslova horečka mezi chovateli a příznivci psů i v USA. Tím se stal samojed prvním uznaným plemenem saňových psů ve vyspělých západních zemích.

 

Využití samojedů významnými cestovateli

Jedním z evropských cestovatelů, který byl přímo očarován vlastnostmi samojedů, byl norský cestovatel Dr. Fridtiof Nansen. Ten představil bílého psa s usmívající se tváří celému světu. V roce 1893 se na lodi Fram vydal hledat Severní pól. Na této cestě mu pomáhali právě samojedi pocházející ze Sibiře, které mu dovážel velký nadšenec těchto psů Alexander Trontheim. Jestliže Nansen představil samojedy západnímu světu, pak Frederick Jackson byl první, kdo samojedy přivezl do Anglie. Právě se samojedy objevil a prozkoumal Zem Františka Josefa, skupinu ostrovů v arktickém oceánu patřící Rusku. Jednoho ze svých psů jménem Jaco po návratu domů představil královně Alexandře, také manželům Kilburn-Scottovým, kteří se stali zakladateli chovu samojedů v Anglii. Sám Jackson byl prvním prezidentem Asociace Samojedů v Anglii. Další jméno, bez kterého by historie plemene nebyla kompletní, je jméno norského cestovatele Roalda Amundsena. Byl první, kdo 14. prosince 1911 dosáhl Jižního pólu, a to se zápřahem samojedů, který vedla fenka Etah. Amundsen byl první člověk, který se postavil na Jižní pól a fenka Etah byla první psem, který tam položil tlapku.

A jméno snad historicky nejznámějšího samojeda? Antarctic Buck, tento samojed se jako jeden z mála vrátil z antarktické expedice výzkumníka Borchgrevinka v roce 1900. Samojed Buck skončil v australské ZOO v Sydney, kde byl vystavován jako zvláštnost. V této ZOO ho objevili manželé Kilburn-Scottovi, kteří odtud Bucka nejen vysvobodili, ale dovezli do Anglie a využili v dalším chovu samojedů. Buck žil ještě dalších 5 let a zanechal spoustu potomků. Mnozí současní evropští i světoví šampióni jsou jeho přímými potomky.

 

Samojed u nás

První samojed, který byl dovezen do tehdejšího Československa, se jmenoval Igor Stella Prague (narozen 17. září 1967). Z Ameriky jej přivezla naše olympijská vítězka paní Eva Bosáková. Jinak jsme se mohli se samojedy setkávat výjimečně na tehdejší Mezinárodní výstavě v Brně. Pes Igor však neměl žádné potomky,a tak byl po jeho smrti paní Bosákovou dovezen další samojed - Igor II. V dubnu 1984 byl založen Klub severských psů pro plemena Aljašský malamut, Sibiřský husky a Samojed. Téhož roku se konala první Klubová výstava, které se zúčastnili 2 samojedi. Byl to samojed paní Bosákové Igor II. a fena Dája Golden Journey, narozená v roce 1981, která byla importovaná také z USA. Oba bohužel bez průkazu původu. Igor II. se do chovu nezapojil, feně Dáji byl vystaven průkaz původu do registrovaného chovu. První štěňata se jí narodila 11. ledna 1986. První vrh samojedů s platnými průkazy původu se narodil dne 16. ledna 1989 a tím začal řízený, kontrolovaný chov tohoto plemene u nás. Do roku 1989, kdy tehdejší Československo patřilo mezi socialistické státy východního bloku, byl velký problém importovat psy nebo jet na krytí do zemí, které k východnímu bloku nepatřily. Až od roku 1990, mohli naši chovatelé plně využít možnosti dovozu nových psů a vyjet bez omezení do zahraničí s fenami na krytí. Současně začali exportovat své odchovy do zahraničí, kde pomáhali s rozšířením chovů (například ve Francii, Polsku, Maďarsku, Slovensku, v zemích bývalé Jugoslávie, později byly jedinci exportováni i do Ruska, Lotyšska, Švédska a Německa). V současnosti je u nás odchováváno průměrně 10-14 vrhů ročně, s výjimkou roku 2008, kdy bylo odchováno 20 vrhů. Většina českých chovatelů se snaží odchovávat zdravé samojedy s výbornou povahou, chovatelé pečlivě vybírají otce svých štěňat. Snaží se o vynikající socializaci, což se projevuje v tom, že úroveň chovu českých samojedů je velmi dobrá. Chovatelé exportují svá štěňata na Slovensko, do Polska, Maďarska, Německa, ale i do Švédska, Lotyšska, Ruska, Jižní Koreje nebo Anglie. Také se snaží o dovoz nových linií, které by oživily chov samojedů u nás. Chovatelé vyjíždějí se svými fenkami ke krytí do zahraničí, na Slovensko, do Německa, Dánska, Polska. Jsou importována štěňátka nejen ze Slovenska, ale i z Itálie, Švédska a Švýcarska.

 

Původ názvu

Název „samojed“ nesouvisí s jídlem. Nikdo se sám nejí, ani nikdo nikoho a nic sám nejí, jak si mnozí lidé myslí J Kočovný kmen Samojedů svým psům říkali Bjelkier. K jejich přejmenování na Samojedské psy, právě podle jména kočovného kmene, se zasadil anglický zoolog Ernest Kilburn-Scott, který byl koncem 19. století zakladatelem chovu samojedů v Anglii. Původní ruský název se vyslovoval „samajéd“, proto je Kilburn-Scott pojmenoval „Samoyede“, chtěl se tak co nejvíce přiblížit ruské výslovnosti. Později se od posledního písmene „e“ upustilo, a vznikl tak poangličtěný název, který zní „samoid“. Také se můžeme setkat s názvem „Samojedskaja sabaka“ (převzato z ruštiny), s finským názvem „Samojedinkoira“ nebo anglickým „Samoyed“.

 

Standard plemene

Samojed je elegantní, bílý, arktický, stále se usmívající špic. Řadí se mezi plemena střední velikosti. Patří mezi špicovité a primitivní typy, do sekce severských saňových psů. Budí dojem odolného, silného, ne však robustního nebo subtilního psa. Ze samojeda vyzařuje síla, krása, temperament, hrdost a ušlechtilost. Samci musí mít samčí výraz, ne však hrubý, feny mají působit něžným, ženským výrazem. Psi mají na rozdíl od fen kolem krku dlouhou srst, tzv. límec. Samojed nesmí být agresivní, lekavý či bázlivý. Kostra je pevná, odpovídající jeho výšce a váze. Nesmí být ani příliš subtilní ani těžkopádná. Fenky jsou menší 50+/- 3cm, psi dosahují výšky 57+/- 3cm. Tělo má mít čtvercový formát, hřbet rovný, mírně zešikmený, u fenek je tolerován formát nepatrně delší. Ocas má být položený na hřbetě, stočený na jednu stranu. V klidu může být svěšený, v tom případě má sahat až ke hleznům. Hrudník je silný, oválný, hluboký, ne sudovitý, břicho vtažené. Oba páry končetin jsou silné a rovné, zápěstí pevné, hlezno nízko položené. Krok je lehký, prostorný, se silným odrazem zadních nohou. Žádoucí je bohatá a hustá srst, odstávající od těla, ne však srst příliš dlouhá, vlnitá, splývavá. Srst má být především odolná, nepromokavá. Důležitá je kvalita než kvantita a délka. Srst je tvořena delšími a tvrdšími pesíky a kratší, měkčí podsadou. Může být čistě bílá barva, která se všeobecně preferuje, nebo krémová, s piškotovými znaky, nejčastěji kolem uší, ale i jinde po těle. V chovu jsou samojedi s krémovým zabarvením srsti nebo s piškotovými znaky velmi zapotřebí. Právě oni jsou nositelé vynikajícího pigmentu způsobují, že se srst samojeda třpytivě leskne, dosahuje tzv. silvertip (stříbrný lesk na konečkách srsti). Pes si musí zachovávat především eleganci. Hlava má být široká, silná, klínovitá. Úzká lebka, dlouhý úzký popř. špičatý čenich, u některých chovatelů také používán výraz "vlčí typ", jsou nestandardní. Standard samojeda nevymezuje žádný pojem jako vlčí nebo medvědí typ. Ve standardu je přesně vymezeno, jak má hlava vypadat. Oči jsou hluboko uložené, tmavě hnědé, mandlovitého tvaru, poněkud šikmé, umístěné poměrně daleko od sebe. Uši jsou silné vzpřímené, malé, trojúhelníkovitého tvaru, s mírně zaoblenými špičkami, pohyblivé, vysoko nasazené, díky široké lebce daleko od sebe. Jejich velikost odpovídá vzdálenosti mezi vnějším koutkem oka a místem na boku hlavy, kde je ucho nasazené. Čenich, vnější koutek oka a místo nasazení ucha, mají být v přímce, tzn. uši nemají být na hlavě nasazeny moc nízko, ani moc blízko u sebe. Stop má být dobře znatelný, ale ne příliš výrazný. Nos je stejně dlouhý jako lebka, nemá být příliš dlouhý a špičatý nebo naopak příliš krátký a hrubý. Nosní houba a pysky mají sytý pigment černé nebo játrové barvy. Výraz je inteligentní, živý, milý a pozorný, něžný a přátelský. Zvednuté koutky způsobují, že se samojed neustále usmívá. Mezi charakterové vlastnosti samojeda patří pracovitost, bezpodmínečná věrnost a vytrvalost. Je to klidný, přátelský a vždy šťastný pes s vrozeným dobrým vztahem k člověku. Kdekoliv se tento nádherný pes s bohatou bílou srstí a smějícím se obličejem objeví, každý se za ním otočí a všude si získá přátele. Samojed je s každým zadobře, dokonce i s vetřelci. Je ochoten podělit se o majetek svého nejmilovanějšího páníčka i se zloději, takže na hlídání se moc nehodí.

 

Péče o srst

Srst samojeda nepotřebuje velkou péči. Postačí denně několik minut kartáčovat, mimo období línání, kdy je nutné pročesávat ho déle. Žije-li pes v bytě, musí páníček počítat s tím, že bude mít chlupy prostě všude. Srst samojeda nepropouští vodu, není třeba jej pravidelně koupat, pouze příležitostně, např. před výstavou nebo po velmi blátivé procházce. Jeho srst má tzv. samočistící efekt. Mokrou nebo zablácenou srst postačí vytřít ručníkem případně nechat pejska uschnout v suchém prostředí. Bláto samo opadá, po usušení pouze vykartáčujeme zbylé nečistoty a z podlahy smeteme hromádku prachu.

 

Povaha

Samojed potřebuje ke svému štěstí lásku člověka. Chce být neustále vedle něj. Je mu jedno, jestli jeho místo bude na chodbě, v kuchyni, přede dveřmi nebo v posteli místo manžela(ky), musí být prostě blízko své rodiny. Má rád děti. I když ho budou neustále „testovat“, jestli mu dobře drží ouška na hlavě, nebo zda by si nemohly vzít jeho ocásek, natrhat si pár chloupků, a což mu tak obléknout svetr, aby mu nebyla zima... Samojed bude vše trpělivě snášet, vrtět ocáskem, usmívat se a malému páníčkovi maximálně olízne tvář nebo ouško. Samojed by neměl být celodenně v kotci, tím by utrpěla jeho veselá a rošťácká povaha. Jeho tvář je výjimečná svým nikdy nemizícím šťastným úsměvem, tím si vysloužil oslovení „usmívající se vánoční pes“. Má nezávislou povahu, je velmi živý, rád polemizuje o povelech. Rozhodně to není psí otrok, který všechny příkazy vyplní do puntíku, ale je dost chytrý na to, aby zvládl základní výcvik bez jakýchkoliv problému. Výcvik i výchovu je nutno vést důsledně a pravidelně. Pokud vezmete samojeda a psa služebního plemene na okraj skály a přikážete jim, aby skočili, pes služebního plemene poslechne, skočí a zmrzačí se. Samojed se podívá dolů ze skály, pak na vás, jestli to fakt myslíte vážně, potom se otočí, odejde a myslí si: „Přece nejsem tak hloupý, abych skočil ze skály a zabil se.“ Pokud budete po samojedovi vyžadovat jakékoliv povely, bude nejdřív dělat, že neslyší, potom, že musí dokončit svou činnost, a když konečně začne klusat směrem k vám a vy si myslíte, že máte vyhráno, proběhne kolem vás a začne štěkat na sousedovy kočky. A potom, ale to vy jste už pěkně rudí zlostí, že vás vlastní pes neposlouchá, konečně s radostí a nádherným úsměvem přiběhne k vám. A vy mu odpustíte!

Je to energií nabitý pes, který potřebuje dostatek pohybu. A to buď formou saňových sportů, nebo možností velkého výběhu na zahradě. Pokud je chován v bytě, k čemuž se dokáže dokonale přizpůsobit, je vhodné s ním na vodítku běhat, jezdit na kole, nebo alespoň chodit na delší procházky. V teplejším období nad 15 stupňů je třeba pohyb omezit z důvodu přehřátí a pes musí mít k dispozici neustále misku s vodou.

 

Veselý rošťák

Samojed vás bude neustále překvapovat svými nikdy nekončícími nápady. Když si budete myslet, že už vám nerozkouše žádný stromek, že už z toho vyrostl, rozkouše vám boty za 2000 Kč. Když ho odnaučíte kousat boty, zapomenete venku dětské hračky (jak báječně chutnají). Budete na sebe přísní a naučíte se nezapomínat venku žádné nové předměty, samojed se podhrabe pod plotem a zlikviduje sousedovu drůbež, škodu musíte samozřejmě uhradit… Plot řádně zabezpečíte proti útěkům a on ucítí 3 metry pod zemí nějakou zatoulanou myšku. Když dovezete dvě kolečka hlíny a zahrabete ten třímetrový kráter (myška samozřejmě utekla), samojed zjistí, že blatníky na vašem kole jsou plastové. Když koupíte nové blatníky a schováte kolo do kůlny, pejsek si všimne nafukovacího bazénu s vodou. Óóó to je pokoupáníčko. Když uklidíte zbytky bazénu (při dovádění bohužel nevydržel nápor drápků), vzpomene si na hromadu písku. Na mokré srsti písek výborně drží. Konečně je vysušený a vyčesaný, co to kouše? Našel zapomenutý kolíček na prádlo. Když se konečně po týdnu dopočítáte všech částí rozkousaného kolíčku (ještě, že víte, kam chodí váš miláček vykonávat potřebu) a oddechnete si, že mu nic nezůstalo v žaludku, všimne si, že jste právě zasadili nový stromek (ten původní přece rozkousal). Nic proti, ale vypadá to, že jste zase na začátku. Ale vy mu přesto odpustíte, když se na vás po dokonale vykonané práci podívá s tím svým neodolatelným úsměvem, vždycky mu odpustíte.

 

Výchova samojeda

Výchovu samojeda je možné bez přehánění přirovnat k výchově dítěte. Pokud si pořídíte štěňátko, pořizujete si do rodiny malé dítě, které se vám bude neustále plést pod nohy, neustále vás bude tahat za nohavice, abyste si s ním šli hrát. Štěňátko nic nenechá na svém místě a vlastně ani dospělý samojed. S výchovou je dobré začít od útlého věku. Bez problému zvládne povely: sedni, lehni, zůstaň, fuj, ke mně, pokud jej motivujete pamlsky. Výcvik je dobré provádět velmi krátce, jen po dobu, po kterou pes z výcviku projevuje radost. Nejdůležitější povel pro samojeda je povel „ke mně!“. Jelikož je velmi samostatně myslící tvor, je pro něj přivolání tak trošku problém. Ve své hlavince si sestaví žebříček hodnot možných realizovatelných úkonů a bohužel povel „ke mně“ většinou zařadí na poslední místo. Rozhodně nejdůležitější pro něj je lov myšiček, poté je třeba prohnat tu srnku, která tak drze vykukuje ze křoví a možná, když cestou zpátky nepotká zajíce, vyplní váš povel. Při vycházkách do přírody je nejlepším řešením mít ho na vodítku. Možnost stopovacích nebo samonavíjecích vodítek dá samojedovi velký prostor k vyběhání. Poskytnutím volnosti (ve smyslu nechat jej běhat bez vodítka) samojedovi spíše ubližujete, než byste mu poskytovali možnost k vyběhání. Když totiž běhá na volno, musí u toho přemýšlet - co, kde a jak. Tím se zvyšuje jeho touha po samostatnosti. Může se stát, že časem svého pána začne na procházkách ignorovat a přestane vás vnímat jako svého páníčka a vůdce smečky. Navíc je to původně i lovecké plemeno a lovecké pudy u něj přetrvávají dodnes. V horším případě bude jeho touha po volnosti tak velká, že využije každé chvilky, aby jí dosáhl. Buď uteče při vycházce, nebo pootevřenou brankou, podhrabe se pod plotem, „vyrobí“ díru v plotě, prostě jeho fantazii se meze nekladou. Samojed potřebuje být se svým páníčkem svázaný poutem, a to samozřejmě poutem citovým, ale i poutem „vodítkovým“. Tím, že ho máte na vycházce na vodítku, dáváte mu najevo, že vy jste jeho pán a vůdce smečky. Na vodítku jej můžete jednodušeji ovládat, hrát si s ním, povídat si (samojed je velmi pozorný posluchač) a navíc trénovat přivolání. Možná si budete myslet, že mu berete volnost. Naopak, tím, že jste spolu „svázáni“ vodítkem, na sebe působíte, ovlivňujete se navzájem. Samojed musí daleko více přemýšlet, jak má na vodítku chodit, aby vás „neprotáhnul“ kaluží nebo křovím. Více vnímá vaše slova a může na ně reagovat. A v dospělosti třeba zvládnete i to, že se váš pes naučí chodit bez vodítka aniž by utekl. I takové výjimky existují. Daleko více vyžití, než pouhé bezmyšlenkovité běhání na volno, poskytnete samojedovi prostřednictvím jakékoliv činnosti, např. házením balónku, přetahováním se, samozřejmě také některým kynologickým sportem jako je třeba agility (dráhu si můžete postavit i na zahradě) aj. Nejdůležitější je mít na mysli, že vodítkem můžete svému samojedíkovi zachránit život, nejen před myslivci, pokud vám uteče v lese, ale i před vběhnutím pod auto nebo vlak. Samojed je schopný během krátké doby uběhnout desítky kilometrů a vzhledem k tomu, že je velmi důvěřivý, může se při svém útěku snadno zaběhnout k jinému domu, k jiným lidem, kteří nemusejí být ochotni učinit oznámení o nalezeném pejskovi a vy můžete o svého přítele navždy přijít.

Samojedi dokáží žít v nejrůznějším prostředí. Ideální je pro ně domek se zahradou, kdy mají přístup do domu. Avšak umí se přizpůsobit i životu v bytě, když jim je pohyb po zahradě vynahrazen dlouhými procházkami, návštěvami cvičiště nebo jinou činností. Rozhodně to není pes, který by mohl celodenně žít zavřený v kotci. Také není na místě si myslet, že pokud má samojed k dispozici velkou zahradu, jinými slovy, pokud jej „odložíte“ na zahradu, může být spokojený a šťastný. Samojed potřebuje cítit vaši přítomnost, vaše pohlazení, polaskání, pročesávání srsti... Je nadšený jakoukoliv hrou a činností. Samojed je jako dítě, které touží být se svou rodinou, kterou bezmezně, oddaně a nekompromisně miluje. Milujte i vy svého samojeda!

 

Využití v dnešní době

Vzhledem ke svým vlastnostem, schopnostem a díky své bezproblémové povaze je využíván především jako sportovní pes. S velkým nasazením a chutí dokáže pracovat v zápřahu (sáně, káry) a to i v extrémně náročných zimních longových závodech, stejně tak se uplatní i v individuálních sportech. Páníčci mohou se samojedy provozovat např. skyjöring (jízda na lyžích se psem), bikejöring (jízda na kole se psem), dogtrekking (chůze se psem), canicross (běh se psem) a to buď na oficiálních závodech, nebo jen tak amatérsky, sobě pro radost. V roce 2008 byla pro samojedy v ČR otevřena pracovní třída. Při splnění daných podmínek je vydáván certifikát schválený FCI, který opravňuje samojedy k přihlášení do pracovní třídy na výstavách psů. Tyto psy také můžete vidět při cvičení agility nebo obedience a jejich majitelé se s nimi nezaleknou navštěvovat dokonce záchranářské kurzy. Samojedi pracují s radostí, velmi rádi vyvíjejí jakoukoliv činnost, takže navštěvování cvičiště nebo výstaviště se pro ně může jevit jako velmi příjemné zpestření a rozptýlení. A určitě také pro páníčka. Co je lepšího než užít si se svým pejskem krásně strávené chvíle? Jen pozor, samojed není služební plemeno, vše, co činí a čemu se věnuje, dělá s radostí a s chutí. Jakmile jej nějaká činnost přestane bavit, což vám dá najevo např. neposlušností nebo štěkáním, je vhodné přerušit ji, dát si pauzu, případně cvičení odložit. V žádném případě není vhodné nutit ho do úkonů, snažit se z něj za každou cenu dostat poslušnost a ochotu k vykonání příkazu. Může dojít k „zlomení“ jeho bezstarostné povahy. Vy, jako majitel, možná budete spokojeni, že pes na základě donucovacích prostředků příkaz vykoná, ale váš samojed už nebude „ten správný samojed s veselou povahou“, protože vaše příkazy bude vykonávat z donucení, ne z radosti. Přestane projevovat o činnost zájem, a i když příkaz vykoná, bude razantně dávat najevo, že ho to nebaví a že se mu to nelíbí. Samojed se dokáže tvářit i chovat dokonale znuděně a otráveně, a to vlastně už není ten „pravý“, veselý a šťastný pes. Takže pokud chcete psa, který napoprvé splní vaše rozkazy a příkazy, nepořizujte si samojeda! Nechtějte po něm to, co mu není vlastní, nechtějte jej „přebudovat“ k obrazu svému.

 

Canisterapie

Díky své všestrannosti je samojed v poslední době používán také jako canisterapeutický pes. Canisterapie, léčba psí láskou, patří k nejznámějším druhům zooterapie, při níž se využívá pozitivního působení zvířete. V naší republice vznikla řada společností a sdružení, které se jí úspěšně věnují. Psi působí převážně v ústavech pro lidi s tělesným či mentálním handicapem, ve stacionářích nebo dětských domovech a domovech důchodců. Pro tuto práci jsou samojedi skvěle přizpůsobeni díky vlastnosti, kterou mají tito psi geneticky zakódovanou, tedy potlačení veškeré agresivity ve vztahu k lidem. Je to jediné psí plemeno, které má v sobě lásku ke člověku zakódovanou již několik tisíciletí. Tito psi velmi kladně působí na psychiku člověka svou mírumilovností a klidem, dovedou přenést pocit pohody, a tím dokáží uklidnit a zmírnit stavy napětí a nervozity. Uklidňují už jenom svou smějící se tváří. Samojed je plemeno, které na rozdíl od jiných plemen, nemusí procházet náročným výcvikem pro canisterapii, je k ní dokonale stvořeno. Samojed je schopen dokonce zvládat léčebnou metodu zvanou „polohování“, což je pro psa velice namáhavé. Dítě leží na podložce, hlavu má na polštáři. Pes si lehne na bok a na jeho hřbet se dají nohy dítěte tak, aby kolenní jamky byly přesně na hřbetu. Pak se dítě přikryje společně se psem, kterému kouká jen hlava. Nechají se tak ležet 15-20 min a po celou dobu jsou pod bedlivým dozorem. Vše je na bázi dobrovolnosti, jakmile dá pes najevo, že je unavený, terapie končí. Polohování se samojedy velmi výrazně napomáhá při zlepšení fyzické zdatnosti klientů. Řada majitelů se věnuje canisterapii „amatérskou“ formou. V blízkosti svých bydlišť docházejí do nejrůznějších zařízení, kde psi za piškotky a pamlsky nejen dávají pacinky, ale svým úsměvem rozdávají lásku a štěstí potřebným, ať už seniorům či dětem. Jedinou odměnou pro páníčky jsou rozradostněné, veselé a šťastné tváře těšící se na další setkání s jejich psem.

 

Chov

Plemeno zastřešují v ČR dva kluby - Samojed klub a Klub severských psů. Chov samojedů v ČR je řízený, tzn. psi i feny musí absolvovat bonitaci - uchovnění. Poté buď je, nebo není, daný jedinec vpuštěn do chovu. K bonitaci je nutné vyhotovení RTG snímku kyčlí, který se provádí na jedincích starších jednoho roku. Tento snímek pak vyhodnocuje pouze jediná veterinární klinika, která k tomuto má oprávnění a vyhodnocuje snímky všech samojedů v ČR (VETCENTRUM Duchek s.r.o. pozn. redakce). Mezi chovné jedince jsou v ČR vpuštěni jedinci s výsledkem max. HD C/C. Jedinci s pozitivní dysplazií (HD A/B, B/A, B/B, B/C, C/B, C/C) smí být pářeni pouze s jedinci s HD A/A. Bonitace se smí účastnit jen jedinec starší 18ti měsíců. Při bonitaci se kontroluje počet zubů (chovným jedincům nesmí chybět žádný zub), měří se výška, hodnotí se stavba těla, pohyb, hlava atd. Vše se zapisuje do bonitační karty. Dle výsledku je jedinec ohodnocen jako chovný nebo nechovný. Převážná většina chovatelů a majitelů samojedů je soustředěna v Samojed klubu, což je dobrovolné sdružení lidí, kteří samojedy nejen chovají, ale především, kteří je milují. Těmto lidem záleží na tom, aby samojed byl zdravý, silný, vytrvalý, sebevědomý pes s milující povahou a nikdy nemizícím úsměvem. Pro své členy Samojed klubu vydává 3x ročně Klubový zpravodaj, pořádá Klubové a Speciální výstavy a bonitace (uchovňování jedinců). Velké oblibě se těší pořádání víkendových „Samojedích táborů“, kterých se účastní i rodinní příslušníci členů klubu. Konají se zde nejrůznější akce jako závody psích spřežení, agility, běh, jízda na koloběžce či kole, vše pro děti i dospělé.

Se samojedem se můžete setkat nejen na závodech psích spřežení, ale také na výstavách. Výstava je dokonalá zkouška povahy samojeda. I přes hlučné a většinou stísněné výstavní prostředí se správně socializovaný pes musí chovat naprosto přirozeně, přátelsky a vesele. Výstava je ideální místo, kde se můžete seznámit s plemenem, s jeho chovateli nebo majiteli. Získáte zde informace o výchově i o jeho potřebách. Majitelé samojedů vám velmi ochotně odpoví na vaše dotazy. Než si pořídíte štěňátko, je vhodné navštívit některou z výstav a okouknout, co všechno péče o samojeda obnáší. Případně si zde můžete prohlédnout nastávajícího rodiče vámi vybraného štěňátka, porovnat je s ostatními, získat informace o plánovaných vrzích chovatelů atd.

 

Víte že...

Samojedi se mohou pochlubit svým vlastním rekordem, který uspořádal Samojed klub. Dne 26. ledna 2002 v Deštném v Orlických horách bylo zapřáhnuto 34 samojedů zapsaných v knihách FCI (tedy samojedů s průkazem původu), zapřažených do saní s jezdcem. Spřežení dlouhé 36,7 m překonalo trať o délce 418,3 m. Rekord byl sledován agenturou Dobrý den, kterou byl dne 3. února 2002 v Pelhřimově vystaven certifikát o vytvoření českého rekordu „Nejdelší psí spřežení“. K dosažení rekordu se sjeli samojedi a jejich páníčci s nejrůznějších koutů České republiky. Většina psů se navzájem viděla poprvé v životě. I přes to dokázali tito bílí usměvaví medvídci spojit své síly, spolupracovat a společnými silami rekord udolat.

 

Závěrem

Samojed je původní plemeno, které si s sebou z pradávné minulosti nese nejen svůj překrásný vzhled, ale i svou neagresivní, přátelskou povahu. Kdo si jednou samojeda vpustí do srdíčka, kdo si zamiluje jeho živá očka, kdo nedokáže žít bez jeho nikdy nemizícího úsměvu, kdo se neobejde bez jeho bezstarostné, přátelské a veselé povahy, ten se již nikdy s tímto výjimečným psem nerozloučí. Samojed je zosobněním krásy, ostražitosti, síly, čilosti, důstojnosti a půvabu. Je to jemný, velmi vnímavý pes a dobrý společník. Milujte samojeda, milujte krásného bílého usmívajícího se medvídka, milujte jej takového, jaký je a nepřisuzujte mu vlastnosti jiného plemene. Milujte chlupatou kouličku, která spí na rohožce před vašimi dveřmi, milujte bílého broučka, který se rozvaluje ve vaší posteli, milujte špinavého čertíka, který vyhrabal keř růží a právě se vám otřepal v obýváku. Milujte rošťácká očka, která na vás koukají a čekají, zda si všimnete rozkousané židle, milujte zablácené tlapky na vašich svátečních šatech. Milujte jeho úsměv, zabořte svou tvář do jeho voňavé srsti. Řekněte mu, že je ten jediný a výjimečný, buďte vždy s ním, protože on vás miluje celým svým srdcem a celou svou myslí!

 

Text: Renata Piskacisová

Chovatelská stanice samojedů "Vidnavská záře"

www.samojed.net

Foto: Renata Piskacisová, Heike + Dierk Lehmann


Vanda Ročková
Aktualizováno: 28.12.2010 18:09:28
Napsáno: 28.12.2010 17:33:32

Forum.

Vložit príspěvěk

2.1.2011

zdenula

Jak krásne napsané!

17.1.2011

eva

JÁ TU NORMÁLNĚ BREČIM JAK JE TO HEZKÉ,ALE MÁME LABRADORA A ONO TO NA NĚJ SEDÍ ÚPLNĚ STEJNĚ

4.2.2011

Kateřina

Chci vše vědět o psech jsou to miláčci do mácí a venkovní.

15.2.2011

gabina

muže pes žit venku ?

14.4.2011

Lulu

Samojeda jsem si pořídila před dvěma lety a bylo to to nejlepší co jsem mohla udělat...Je to úžasný pes!:-)

18.6.2011

lilu

V roce 2001 jsme si z útulku pořídili nádherného hravého samojeda. Teď je pořád stejně hravej a roztomilej.

4.7.2011

hihi

krasniiiiiiiiiiiii pejsciii ja ho budu urcite mit kddyz budu velka

19.7.2011

Lukas

ahojky chci se zeptat na jednu vecicku. Jde o to ze bydlím u Žatce a nejblíž je chovná stanice v Kladnu ,ale štěnátka uz nemaj tak se chci zeptat na nejblžší chovnou stanici děkuji.

28.1.2012

Soňa

Musím souhlasit s článkem, který téměř dokonale vystihnul povahu samojedů, budou to už 4 roky co máme jednoho bílého medvídka doma a nevyměnila bych jej za NIC na světě, je to opravdu věrný a bezmezně milující, oddaný pes, který miluje celou svou rodinu, což u žádného plemene není zvykem, měli jsme různé rasy psů a samojed je opravdu originál co se týká lásky k člověku. Doporučuji, aby si Samíka pořídili JEN hodní lidé, kterým bude jejich láska nááásobně vrácena zpět. Hodně štěstí;o)

7.8.2013

Hana

Moc pěkný text!! A taky veselý. Díky.

1.11.2015

Mirec

Môj článok o samojedoch Odkaz

Vložit příspěvek
Používejte diakritiku. HTML značky zakázány. Diskutujte pouze k tématu. Pokud máte zájem o odbornou radu, napište spíše do veterinární poradny. Zde Vám autoři neodpoví.

Vložením diskuzního příspěvku souhlasíte s pravidly vkládání diskuzních příspěvků
Prosím přihlašte se pokud chcete komentovat
Text:
 
Publikování nebo šíření obsahu muj-pes.cz je bez písemného souhlasu redakce zakázáno: muj-pes.cz © 2010
Řešení problémů, webmaster: webmaster@muj-pes.cz; Redakce:info@muj-pes.cz