Jedeme k mooooři!


Jaké je to cestovat se psy? O své zážitky se podělila čtenářka Monika…

 

Trasa: Praha - Rakousko - Slovinsko - Chorvatsko - Bosna a Herzegovina - Černá hora - Albánie - Řecko - Makedonie - Srbsko - Maďarsko - Slovensko

dohromady cca 5 480 km

Naše sestava: já – fenka Adriana, pes Kenny, panička a kamarád Kája

 

Hurá na cestu

Vyrazili jsme v pátek 20. 5. 2011 navečer, aby nám nebylo horko.Vzali jsme to šmahem přes Rakousko a Slovinsko, kde jsme přespali u benzínky. Vzhledem k tomu, že jsme jeli dodávkou Volkswagen Multivan, mohli jsme si dovolit přespávat kdekoliv :-) Ráno jsme pokračovali dál přes Chorvatsko (mimochodem Chorvaté jsou tak drzí, že vybírají 4 kuny za TOIku - nehoráznost), přejeli jsme miničást Bosny a Hercegoviny a dále jsme pokračovali do Černé Hory.

 

Černá hora

První zastávka a noc v Černé Hoře proběhla v oblasti Jaz ve stejnojmenném „kempu“, ve kterém nefungovalo nic (ani sociální zařízení), ale protože tam byl stín, klid, krásná pláž a restaurace hotelu Poseidon (panička s Keníkem jej navštívili v roce 2006), kde člověk mohl použít záchod, rozhodli jsme se tam jednou přenocovat. Ráno jsme si udělali procházku po pláži Jaz. Byli jsme tam jen my a sluníčko. Dopoledne jsme se vydali na jih Montenegra se zastávkou u ostrůvku Sveti Stefan do městečka Ulcinj, kde jsme se ubytovali na zahradě vily Ardi, kde panička s Keníkem už jednou bydlela. Přivítání ve vile Ardi bylo více jak přátelské, protože majitel paničku i Keníka poznal a byl rád, že jsme tam znovu zabloudili… Kempovali jsme sice na zahradě vily, ale k dispozici jsme měli pokoj se sociálním zařízením, na zahradě byla přípojka elektřiny a zahradní hadice (s tou byla mimochodem VELKÁ legrace :-)) Cena na den za popsané služby pro dvě osoby, dva psy a auto byla více než přátelská - 11 EUR.

V Černé Hoře jsme se zdrželi 2 dny a čas jsme trávili na Veliké Plaži, kde byl jemný písek, moře mělo cca 22 °C, počasí bylo teplé slunečné a hlavně jsme tam byli téměř sami, takže jsme byli na volno a řádili jsme až do úmoru :-) Večer jsme grilovali a já si hrála s Lízou, to byla fenečka majitele vily, podobná vzrůstem i vizáží malému jezevčíkovi. Byla v radostném očekávání, tak jsem to samozřejmě nesměla přehánět. Jelikož měla termín zrovna ve dnech našeho pobytu, těšili jsme se na štěňátka, ale bohužel jsme odjeli dříve, než Líza stihla porodit. Snad vše proběhlo bez problému a Líza je svědomitou maminkou a štěňátkům se dobře daří… V Ulcinji jsme se zdrželi dva dny a dopoledne po vydatné snídani jsme se vydali pokořit další kilometry.

 

Albánie

Střihli jsme si to přes Albánii. Viděli jsme hlavní město Tiranu a přístavní město Durrës, kam je možné dostat se také lodí z Itálie. Neuvěřitelné rozdíly ve finančních poměrech místních obyvatel jsou patrné v obou městech. V jedné chvíli míjíte místního na polorozpadlém kole s obrovským nosičem plným sběru a z druhé strany vás předjíždí také místní ovšem v novém Mercedesu s pořizovací cenou kolem dvou milionů korun. Potom projedete hlavní ulicí, kde na pravé straně se místní obyvatelé snaží zpeněžit všechno možné ve stáncích před svými domovy (paneláky ve velmi zchátralém stavu) a na druhé straně stojí luxusní honosné vily se zaparkovanými fáry – prostě neuvěřitelný zážitek :-)

V Durrësu jsme si skočili na rychlou koupačku. Počasí nám opět přálo a Jaderské moře bylo teplé a pláž s jemným pískem byla super. Ještě mokří jsme naskákali do autíčka a jeli jsme dál cestou necestou napříč Albánií. Chtěli jsme jet po nově zbudované albánské dálnici, ale bohužel panička zapnula navigaci s panem Liškou a byli jsme v háji :-) Pan Liška nás vůbec nevedl dálnicí po pobřeží, nýbrž vnitrozemím po silnicích, které ani z rychlíku neviděly asfalt a nedalo se po nich jet větší rychlostí jak 30 km/h. No, pan Liška se doma musel smát až se za břicho popadal, protože jak my jsme byli vykodrcaní, to si nikdo neumíte představit… Je ale pravda, že máme z vnitrozemí zajímavé zážitky. Například jsme vjeli do jedné z pidivesniček a najednou uprostřed silnice kde se vzal, tu se vzal chlapík bez nohou a chtěl si děsně povídat. Dalším poznatkem z návštěvy albánského vnitrozemí je ropné bohatství. Ropné věže jsou na každém rohu a samozřejmě s tím ruku v ruce čerpací stanice. Přišlo nám hodně vtipné, když jedete přírodou, široko daleko nikde nic a šup benzínka a o 50 metrů dál druhá a o dalších 30 metrů dál třetí, no a tohle je Albánie J Jinak co se týká bezpečnosti a kriminality, je tahle země naprosto bezpečná ve dne a jak jsme měli šanci zjistit, i v noci.

 

Řecko

Chvilku po desáté hodině jsme dorazili do Řecka – konkrétně do mezinárodního přístavu Igoumeníta, který jsme si samozřejmě vyfotili a pomalu jsme začali hledat místečko k přenocování. Dojeli jsme až do městečka Parga a ubytovali jsme se již téměř padlí únavou v kempu Parga, který narozdíl od černohorského fungoval na 100%. Čisté sociální zařízení, teplá voda po celý den, rozvedená elektřina po kmenech vzrostlých stromů (myslím, že to byli olivovníky) a blahodárný klid. Vyspali jsme se tedy dorůžova a po snídani vyrazili na malou písčitooblázkovou pláž vzdálenou cca 400 metrů příjemnou cestou. Vzhledem k tomu, že pláž byla opravdu maličká, byla zde hlava na hlavě přestože bylo před sezónou. Párkrát jsme se tedy vykoupali tentokrát už v Jónském moři, panička si dala pizzošku k obědu a protože už na nás začínalo být velké horko, sbalili jsme fidlátka a hurá zpátky do kempu, kde bylo pod stromy o poznání příjemněji. Cena na noc (déle jsme se ani nezdrželi) pro 2 osoby, 2 psy a dodávku včetně přípojky elektřiny cca 20 EUR (nepamatuji si přesně). Jediné co se nám nelíbilo na tomto kempu, bylo neskutečné množství komárů, s čímž se toho ale moc dělat nedá, všichni jsme byli děsně pokousaní :-(

 

Lefkada

Odpoledne jsme se opět vykodrcali na cestu a se zastávkou u vodního otočného mostu (zrovna byl sklopen a my nemohli přejet), jsme se dostali až na ostrov Lefkada, kde jsme objevili naprostou úžasnou oblázkovou pláž s křišťálovým mořem, kde jsme samozřejmě museli zastavit na koupání. U této pláže byl na cedulích po cestě avizovaný kemp, ale bohužel bylo před sezónou, tak ještě nebyl v provozu, což byla velká škoda, protože k němu náležící pláž byla jako vystřižená z reklamního katalogu. Váhali jsme, zda bychom tam nepřespali na divoko, ale bohužel nebylo v dosahu žádné sociální zázemí. Po cca tříhodinových vodních hrátkách jsme se tedy opět odebrali hledat nějaké funkční ubytování, které jsme záhy našli a to v povedeném klidném a nově vybaveném kempu samozřejmě s elektřinou, novým a čistým sociálním zařízením, kousek od přístavu a cca 200 metrů od oblázkové liduprázdné pláže. Kempovali jsme pod velikými palmami a večer jsem si hrála se dvěma koníky, kteří měli hned vedle výběh :-) Ještě večer po příjezdu mne panička vzala na pláž, prošly jsme se, poseděly, zablbly, udělaly pár fotek a šly jsme zpátky za klukama kempovat :-) Večer jsme nad mapou všichni společně plánovali další cíle naší cesty a přitom jsme měli šanci zažít „malý zázrak“. Zhruba okolo desáté večerní to začalo světélkovat všude okolo nás, bylo to jako ohňostroj bez hluku. Světlušky rozehrály svoje představení… Ráno jsme se všichni nabaštili, protože bez pořádné snídaně se nedá existovat, a poté jsme vyrazili na průzkum okolí a malebného přístavu kousek odtud. Koupili jsme pohledy, zvěčnili se na několika fotkách a šli zpět do kempíku pobalit věci a razit dááál :-) Samozřejmě nesmím zapomenout na cenu kempu na Lefkadě, opět ve stejném složení včetně elektrické energie 23 EUR/den.

 

Peloponéský poloostrov

Vzhledem k tomu, že jsme zvládli vyrazit ještě během dopoledne, stihli jsme dojet až na Peloponéský poloostrov, na který jsme se dostali přes krásný most s názvem Rio Antirrio o délce 2 880 metrů, který byl vybudován v roce 2004. Přes zmíněný most se dostanete z řecké pevniny z městečka Antirrio do městečka Rio, které se nachází již na Peloponéském poloostrově. Poplatek za přejetí mostu Rio Antirrio jedním směrem činí 12,5 EUR za osobní auto a za dodávku 17 EUR. Pokračovali jsme tedy přes Peloponéské hlavní město Pátra dál až do vesničky Palouki, kde jsme objevili nový kemp se stejným názvem. Přijeli jsme ještě za soumraku, takže jsme měli šanci si ihned prohlédnout i okolí, což jsme v předchozích kempech před ubytováním samozřejmě ani jednou nestihli, protože bylo pozdě, tedy i tma :-) Bylo to zatím naše nejhezčí kempování. Kemp se totiž nacházel přímo na dlouhé a široké vylidněné písečné pláži. Nejdřív jsem se tady na pláži strašně bála, protože nějací výrostci tam proháněli své modýlky aut se spalovacími motůrky a dělá to děsnej rambajs, takže jsem z toho byla dost v šoku, ale potom už to bylo fajn a užívala jsem si pláže i všeho ostatního naplno... Po večerní obhlídce okolí jsme grilovali maso a dali si do čumáčků, pak jsme únavou popadali a probudili se až do slunečného rána. Na nic jsme nečekali a ihned po snídani vyrazili na pláž a řádění mohlo začít. Panička vytasila frisbeečka a už to jelo :-) Keník byl u vytržení, takže neustále plaval, běhal a štěkal a já samozřejmě nemohla zůstat pozadu. Plavat se mi moc nechtělo, tak jsem vždycky počkala, až Keník talířek přinese skoro na břeh. Já jsem do vody běžela maximálně po ramínka, abych mu talířek vzala, což samozřejmě téměř nikdy nevyšlo, tak jsme se o něj tahali, dokud nepřišla panička a znovu nám ho nehodila. Dokonce jsem se naučila frisbee chytat za letu. Je tedy pravda, že pokaždé se mi to nepovede, ale tady jsem zjistila, že talířek je fajn zábava, z čehož i panička měla velikou radost. Keník - starej mazák - už na to přišel dávno, takže předváděl různé kousky, až z plovacího frisbeečka skoro nic nezbylo, ale panička to včas zarazila, protože náhradní jsme s sebou neměli. Okolo třetí jsme odcházeli z pláže opět zabalit a zmizet o dům (kemp) dál.

 

Přírodní rezervace

Pokračovali jsme až do města Methoni, kde jsme se ubytovali již v pozdních večerních hodinách v kempu Finikes. Velmi nás překvapilo, že jsme dostali klíče od vlastního záchodu a sprchy určených jen pro nás. Jak jsme měli možnost zjistit při ranní procházce, tak pláž byla vzdálená cca 150 metrů přírodní cestičkou a byla písčitá a čistá s průzračným mořem. Vzhledem k tomu, že jsme si na dnešní den naplánovali výlet do přírodní rezervace Polylimnio, odjeli jsme už dopoledne samozřejmě po snídani a procházce po pláži. Rezervaci jsme po zhruba dvouhodinovém ježdění uzounkými uličkami peloponéských vesniček a totálním psychickém vyčerpání z hledání, našli a stálo to opravdu za to. Krásná soustava několika jezírek a jezer s malými i velkými vodopády s různými můstky a krásnou přírodou jsme si i díky opětovnému slunečnému počasí užili, někteří z nás se v jednom z jezírek i vykoupali, takže parádička. Jen co jsme dorazili k autu začalo pršet, což je na cestu velmi příjemné, protože se malinko ochladilo a pročistil se vzduch, takže jsme mohli drandit, co to dá.

Nakonec jsme dojeli až do kempu Isthmia Beach Camping blízko Korinthského kanálu. Ubytovali jsme se, s paničkou jsme se šly ještě večer mrknout na pláž, která k našemu zklamání byla oblázková, ale aspoň čistá a se stromy přímo na pláži, což je dost neobvyklé a trocha stínu v parném poledni vůbec neuškodí. Po procházce proběhla večeře, trošku popíjení a hurá do hajan, ať jsme ráno čerství. Probudili jsme se opět do slunečného dne, takže rychle nasnídat a hurá na pláž, kde opět téměř nikdo nebyl. U moře jsme vyváděli zhruba do druhé odpolední, pak šup zabalit fidlátka a vzhůru do Athén.

 

Athény

Po dálnici přes Korinthský kanál nám to i s důkladnou policejní kontrolou trvalo cca hodinku a půl. Hlavní město je jako každé jiné - hustý provoz, spousta lidí a tak dále. Najít parkovací místo je opravdové umění. Nakonec jsme přece jen měli štěstí. Paláce i památky mají opravdu krásné. Navštívili jsme Olympeion, antický Panathénský olympijský stadion a Akropolis. Na večer jsme vyrazili v podstatě už pomalu na zpáteční cestu domů.

 

Olymp

Po úmorném hledání nájezdu na dálnici se nakonec zadařilo (značení mají Řekové opravdu v některých místech šílené) a my si to drandili směr Lárisa a nakonec jsme na divoko přespali u moře u městečka Katerini. Přijeli jsme pozdě v noci, takže jsme pouze přespali a ráno jsme vyrazili na Olymp se zastávkou ve vesničce Anatolikos Olympos, kde jsme opět udělali pár fotek. Dost mě překvapilo, že do cca půlky nejvyšší hory olympského pohoří Mytikas (2 917 m) se dá dojet autem. Po krátké procházce v pohoří Olymp jsme se odebrali opět na silnici a vyrazili na poslední mořskou koupačku naší dovolené. Vybrali jsme si písčitou pláž s řádem modré vlajky u městečka Methoni. Protože foukal vítr, moře bylo rozbouřené se spoustou řas, ale nám to nevadilo, opět jsme si pěkně zařádili a užili si poslední dovádění v moři s frisbeečkem a povalování se v písku. Potom jsme v přilehlém městečku udělali pár fotek, poslali pohledy a odebrali jsme se směr Makedonie.

 

Makedonie

Hranice Makedonie jsme bez větších problémů překročili v podvečer. Jeli jsme přes hlavní město Skopje, pak pokračovali dál do Srbska, kde jsme to stočili na hlavní město Bělehrad. Potkala nás i noční policejní kontrola, která proběhla klidně a v pořádku. Únavou jsme padli u jedné ze sofistikovaných benzínek a tam jsme také přespali a ráno jeli dál, až jsme se dostali na srbsko-maďarské hranice, kde jsme se na výstupní hranici Srbska zřejmě znelíbili místnímu celníkovi, který nám nejprve odstavil autíčko a zhruba po 45 minutách na plném slunci jsme se dozvěděli, že naše auto musí projít rentgenovou kontrolou :-( Proces spočíval v tom, že si pro nás přišel jiný celník, který nás navedl do prostoru, kde se rtg nacházel. Takže jsme se postavili do fronty cca 3 aut (1 osobní a 2 kamiony) a čekali jsme a čekali (opět na plném slunci) než na nás přijde řada, což se asi za 3,5 hodiny stalo. Z auta jsme museli vyndat zavazadla a naše autíčko bylo připraveno projet obrovským rtg. Projelo tedy kontrolou, vše bylo v pořádku, technici nám popřáli příjemnou cestu domů a ještě se pokorně omluvili, že nás zdrželi, ovšem kámen úrazu přišel, když jsme se po celé téhle tahanici chtěli dostat ven z areálu. Přes bránu, kam nás zavedli technici od rtg, nás odmítali pustit ven, na druhém výjezdu celník absolutně nevěděl, co se děje a to už paničce malinko bouchly saze, takže celník poklusem běžel k rtg (přestože za pasem měl vysílačku) zeptat se, zda nás může pustit ven, kde samozřejmě zjistil, že už jsme měli být dávno venku, takže nás milostivě nechal projet. Další velmi vtipná situace nastala při příjezdu na pasovou kontrolu výstupní srbské hranice, kdy na nás celník vyrukoval s tím, že by chtěl vidět naše zavazadla. Panička opět nevydržela a křičela na celníka, že jsme právě prošli téměř čtyřhodinovým procesem včetně rtg auta, tak jak je možné, že chce vidět naše zavazadla. Celník zamrkal, ani nekouknul na pasy a řekl, ať tedy jedem :-) Maďarské hranice jsme přejeli opět v klídečku a vydali jsme se směr Maďarsko – Balaton.

 

Maďarsko

Přestože ta louže (Balaton) je vcelku velká, docela jsme ho hledali. Nakonec jsme jej našli a ubytovali jsme se v kempu přímo u Balatonu (parkovali jsme cca 3 metry od vody). Večer jsme opět grilovali a mazali spinkat. Probudili jsme se do slunečného rána, takže jsme něco pojedli a šli na obhlídku kempoše :-) V Balatonu jsme smočili jen nožky, protože byl studený. Vyfotili jsme pár obrázků a vyrazili směr hlavní město Maďarska.

Parkovací místo v Budapešti (přímo v centru) jsme našli hned bez problému. Šli jsme se po městě trochu projít za účelem focení, což trvalo cca 1,5 hoďky a poté jsme opět vyjeli na cestu. Poslední zastávka byla kvůli zakoupení „uheráku“, protože ten milujeme všichni :-) Potom už jsme to švihali fofrem až domů - do Prahy. Na D1 jsme se malinko zasekli, ale nic výrazného. Převrátil se tam kamion s pívem, ale „bohužel“ už bylo odklizené.

 

Návrat domů

Domů jsme dorazili okolo půl desáté večer sice znaveni cestou, ale plní zážitků na dlouho dopředu, takže jsme se hned dali do vyprávění, samozřejmě až po bujarém přivítání s páníčkem. Do noci jsme seděli na naší zahrádce a sdělovali si novinky. Dovolená se nám perfektně vydařila ve všech ohledech a doufám, že nás příští rok panička vezme opět k mooooooři, protože rybníky jsou sice fajn ale moře je moře, no ne? :-) Jinak všechny fotky jsou tady, tady a tady a videa tady :-)

 


Vanda Ročková
Aktualizováno: 5.7.2011 16:03:36
Napsáno: 5.7.2011 15:34:23

Forum.

2.12.2011

Eliška

Dobrý den můžu se zeptat co je za rasu ten tmavší pejsek ? Předem děkuji za odpověď :)

15.12.2011

Monika

Je to Americký stafordšírský teriér :)

26.2.2012

Helena

Dobrý den, mohla bych se Vás zeptat jestli jste neměla problémi se psy v Albánii a celkově v zemích, kterými jste projížděli. Ráda bych jsem tyto země letos navštívila s našima dvěma psy (malá rasa). Jak se třeba Albánci k Vám chovali, neměli jste problém jít do restaurace, s ubytováním atd. A co celnice, neměli nějaké speciální veterinární požadavky? Děkuji Vám.

Vložit příspěvek
Používejte diakritiku. HTML značky zakázány. Diskutujte pouze k tématu. Pokud máte zájem o odbornou radu, napište spíše do veterinární poradny. Zde Vám autoři neodpoví.

Vložením diskuzního příspěvku souhlasíte s pravidly vkládání diskuzních příspěvků
Prosím přihlašte se pokud chcete komentovat
Text:
 
Publikování nebo šíření obsahu muj-pes.cz je bez písemného souhlasu redakce zakázáno: muj-pes.cz © 2010
Řešení problémů, webmaster: webmaster@muj-pes.cz; Redakce:info@muj-pes.cz