Příběh pejsků z útulku – Baileys a Koudy


Pokud uvažujete o adopci pejska z útulku, možná vás následující příběh přesvědčí, že dát šanci opuštěnému pejskovi je bezvadná věc.


 

Jako děti jsme doma psa nikdy neměli. A já si ani nevzpomínám, že bych po něm nějak zvlášť toužila. Pes byl vždycky u babičky a já to brala jako fakt, že naši doma psa prostě nechtějí. Pak jsem se ale po rozvodu rodičů odstěhovala – trochu nestandardně ještě v posledním ročníku střední školy. A bydlet sama nebyl takový med, jak jsem si představovala, bývalo mi smutno. Až mi jednou přišel mail, že můžu zachránit štěňátka retrívra, která jinak budou utopena, tak jsem hned volala a mailovala. Ale žádná odpověď. Druhý den jsem se dozvěděla, že se jedná o tzn. hoax. Nicméně má touha po pejskovi, kterou tenhle mail rozdmýchal, trvala.


 

Láska na první pohled

Vlastně ani nevím, jak jsem přišla na to, že chci psa z útulku. Ale zpětně mám dojem, že to prostě bylo jasné hned od začátku. Narazila jsem na stránky útulku v Lukavici, vybrala si předběžně podle fotky jednoho pejska a vyrazila s kamarádkou pro svého nového čtyřnohého přítele. Jak už to bývá, odvezla jsem si úplně jiného pejska. Byla to prostě láska na první pohled. Zatímco ostatní psi zběsile lítali v klecích a štěkali o sto šest, černá fenečka seděla na místě, jednu přední nožičku měla prostrčenou klecí a smutně koukala. A když jsem si ještě vyslechla její příběh – jak ji jako štěně vzali z nějaké romské osady, kde se o ni nikdo nestaral a pak si ji vzali jedni lidi domů, ale po týdnu ji vrátili - bylo rozhodnuto. Měla jsem vybráno. Černá, asi sedmikilová fenka, která měla být údajně křížencem bígla a jezevčíka dostala jméno Baileys. Bylo jí kolem půl roku, když jsem si ji vzala domů a stala se mým věrným a pořádně mazlivým společníkem. Občas vyvedla něco nepěkného, jako když mi rozkousala několik párů bot či nabíječku od notebooku, ale to byly takové maličkosti, které jsem jíuž dávno odpustila. Teď vzpomínám jen na to pěkné s ní – jak jsme pod vánočním stromkem zjistili, že je asi březí a vůbec netušili, kdo je otcem, jak byla vzorná máma pro svá dvě štěňata – Jamesona a Martini, jak mě vždycky radostně vítala u dveří, jak ráda vylizovala obaly od jogurtů, jak mě bránila, když jsme se s přítelem z legrace prali, jak se stala velkou ochranářkou naší malé holčičky, když jsme si ji přivezli z porodnice, jak si užila naši dovolenou na Šumavě, kde s námi i při nevelkém vzrůstu ušla denně přes pětadvacet kilometrů. Měla jsem Baileys necelých šest let. Jsou to dva měsíce, co ji přejelo auto. Moc to bolelo a pořád se mi stýská. Snad se má v psím nebi dobře. Byla mým prvním psím přítelem a nikdy na ni nezapomenu.


 

Nový uličník

Bylo to asi týden, co jsme přišli o Baileys, když jsme jeli do Chebu za rodiči mého přítele. A odtamtud nás jelo zase o jednoho víc. V chebském útulku jsme si vybrali Koudyho. Je to jedenáctikilový hyperaktivní blázen. Občas je to s ním fakt těžké (doufáme, že se časem trochu zklidní), ale rychle nám přirostl k srdci a i přes jeho občasné destrukční projevy je prostě náš! Tentokrát je to pes od bezdomovců a je to na něm znát – ustele si kdekoliv, sežere cokoliv a s každým je hned kámoš. Jo a jméno mu nakonec zůstalo to útulkové, protože Koudy (seriál Krok za krokem) na něj fakt sedí! :-)


 

P.S.: Jednoznačně doporučuju – adoptujte si psa z útulku, bude vám za to neskonale vděčný! A vy budete mít nejen nového nejlepšího přítele, ale i dobrý pocit, že jste udělali správnou věc!


 

Příběh byl přejat z www.nekupujadoptuj.cz

 


Vanda Ročková
Aktualizováno: 17.6.2014 22:04:17
Napsáno: 17.6.2014 22:04:01

Forum.

3.7.2014

Tassa

No, pokud má být článek inspirující, pak mne poněkud zneklidňují některá fakta v něm uvedená - majitelka nezabezpečila fenku při hárání, takže došlo k nechtěnému nakrytí, pak ji ani nezabezpečila tak, aby ochránila její život a dopustila, aby ji přejelo auto ... článek je spíš příkladem demonstrujícím, že pouhá láska ke zvířeti nestačí, stejně důležitá je i notná dávka zodpovědnosti. Držím palce Koudymu, aby se ve zdraví dožil stáří, ale mám o něj zároveň trochu obavy, i když chápu, že útulek pro něj žádnou výhrou nebyl. Prosím majitelku, aby na něj dávala větší pozor, než na Baileys!

Vložit příspěvek
Používejte diakritiku. HTML značky zakázány. Diskutujte pouze k tématu. Pokud máte zájem o odbornou radu, napište spíše do veterinární poradny. Zde Vám autoři neodpoví.

Vložením diskuzního příspěvku souhlasíte s pravidly vkládání diskuzních příspěvků
Prosím přihlašte se pokud chcete komentovat
Text:
 
Publikování nebo šíření obsahu muj-pes.cz je bez písemného souhlasu redakce zakázáno: muj-pes.cz © 2010
Řešení problémů, webmaster: webmaster@muj-pes.cz; Redakce:info@muj-pes.cz