Příběhy psů z útulku - MEGGIE


První příběh o svém „útulkáčovi“ nám poslala patnáctiletá Martina Pinkasová.

Mít vlastního psa byl můj sen už odmalička. Všechno mé úsilí však naráželo na taťkovu neústupnost. Když byl v mém věku, měli doma dva jezevčíky, a tak věděl velmi dobře, co taková starost o psa obnáší. Jenže taťka byl v dětství ve výhodě, protože bydleli v rodinném domku se zahrádkou, což je pro psa určitě lepší. Náš byt na malém sídlišti představoval jistou komplikaci, navíc jsme v té době měli už činčilu, myšky a želvy. Snad i proto táta nechtěl dovolit další zvířecí přírůstek. Mamka mi taky říkala, abych se psem ještě chvilku počkala, protože jsou jeho obavy oprávněné. I když jsem se to snažila akceptovat, touhu po psím kamarádovi to nijak nezmenšilo.

Bod zlomu
Před letními prázdninami v roce 2010 jsme byli u známých v Ústí nad Labem, kteří na tom se byli v „psí otázce“ podobně. Hlavní rozdíl byl v tom, že oni se nakonec rozhoupali a pořídili si štěňátko jezevčíka. Myslím si, že právě tehdy dostalo taťkovo odmítání první trhlinu. Nevím přesně, co oba rodiče po příjezdu domů mezi sebou probírali, ale krátce po této události se daly věci do pohybu. Nejdřív si mě zavolali a začali sondovat, jestli bych dokázala poradit jejich kolegyni s výběrem psa. Přiznám se upřímně, že jsem ještě netušila, že jde vlastně o moji „prověrku“. Výběr rasy, pelíšku, krmiva atd. Až jednou konečně zazněla ta dlouho očekávaná věta: „Nepořídíme si nějakého psa?“ Byla jsem jako u vytržení. Nechtěla jsem „jen“ nějakého psa. My budeme mít toho nejlepšího, nejhezčího, nejšikovnějšího… Prostě mého vytouženého a tolik chtěného psího kamaráda :-)

 

Správný výběr
Původně jsem si přála nějaké větší plemeno, to ovšem taťka nechtěl v žádném případě připustit. Náš byt 3+1 nebyl na bernardýna dostatečně velký. Skončili jsme tedy u výběru plemen střední velikosti (cca ve velikosti bígla). Pak mě ale napadlo, že opuštěných zvířat je víc než dost, a tak jsem se rozhodla pro psa z útulku. Rodiče měli z mého rozhodnutí evidentně radost a začalo brouzdání po nabídce útulků na internetu. Netrvalo dlouho a do našeho užšího výběru se dostala Bára (teď Meggie). Byla to asi půlroční slečna - kříženec anglického kokršpaněla a kavalíra king charles španěla. Zalíbila se nám na první pohled! Potom už mělo všechno rychlý spád… Jenže nastala komplikace - za 14 dnů jsme měli odjíždět k moři, a tak jsem měla vydržet až do našeho příjezdu. Umíte si asi představit, že to bylo dost těžké. Naštěstí jsem rodiče přemluvila alespoň k nezávazné návštěvě útulku, který je kousek od našeho domova. Paní byla moc milá a Meggie nám půjčila na první seznámení. Ale vrátit ji zpět za mříže do kotce? To bylo pro mě nepředstavitelné! Naštěstí ani rodiče nedokázali odolat smutným psím očím (troufnu si napsat těm nejsmutnějším). Cítila jsem, že Báru alias Meggie si prostě musíme odvézt. Přiznám se, že bych obětovala i moře, abych s ní mohla zůstat… Jenže na dovolenou s námi bohužel cestovat nemohla, naštěstí tu však byla naše babička, která mi pomohla komplikovanou situaci vyřešit. Souhlasila s tím, že po dobu našeho pobytu může fenka bydlet u ní. Ten den se tedy Meggie stala našim právoplatným a nepostradatelným členem rodiny. Po příjezdu jsem si ji u babičky vyzvedla. Za těch 14 dnů se s ní babička tak skamarádila, že by si ji snad i nechala.
To jsem ale samozřejmě nedovolila, protože Meggie se už nikdy nevzdám! Je moc šikovná a hodňoučká!  Je to takový malý rošťák, ale když potřebuji, tak poslouchá. Umí i různé povely (sudy, mrtvý pes, trpaslík, ofinka, mávej a spoustu dalších...). Bohužel se ale na ní projevila pravděpodobně špatná zkušenost z předchozího „předútulkového“ života, bojí se totiž dětí, velkých mužů a psů. Ale rozhodně nelituji, že jsme si vybrali právě ji. Je to super psí kamarádka a rozhodně splnila všechna má očekávání. Mám ji moc ráda! A kdybych se měla znovu rozhodovat? Určitě bych si opět pořídila psa z útulku. Meggie mě dokonce inspirovala při výběru mé budoucí školy (http://www.szeskostelec.cz/kynologie/) (a doufám) i povolání. V dospělosti bych si totiž chtěla zřídit organizaci na záchranu psů z karanténních stanic.

 

A co má Meggie nejradši? Klacíky, šišky a kulaté nebo pískající hračky a samozřejmě také nejrůznější dobrůtky – zvlášť šunku, maso a hroznové víno...


Vanda Ročková
Aktualizováno: 1.7.2012 10:57:38
Napsáno: 30.6.2012 21:52:55

Forum.

Vložit príspěvěk

4.7.2012

Alena

Moc krásný příběh, slečně rozumím. V dštství jsem si přála také pejska, ale nikdy se mi rodiče nepodařilo přemluvit. Až jak jsem se osamostatnila, začala žít s přítelem tak jsme se rozhodli pro pejska, také z útulku. Nikdy bych už nevolila jinou variantu. Neumím slovy popsat jak je naše fenečka vdčná za to, že jsme si ji vzali. A my ani nemluvíme, je tu kus našeho života!! Nedala bych jí za nic na švětě. Takže při volbě pejska doporučuji psí útulek, tam je mnoho opuštěných pejsků, kteří čekají na lásku a domov. Věřte mi že vám dá mnohem víc lásky než vy jemu :-)

11.7.2012

Klára

Sice je plno psu v utulku ale koupit štěně plemene jakého chcete nebo psa se nemusí najít

2.8.2012

joli

No, také jde o to zda chcete psa na chov nebo psího kamaráda. Pokud kamaráda, stačí zvolit jen velikost podle velikosti bytu, apod. Psí kamarád se najde především v útulku, kde končí ti, které někdo odložil (ať už z jako z jakékoholiv důvodu, pomíjím ty, kteří nemají mít žádné zvíře!)nebo se jen zaběhli - i když dost dobře nechápu, že jej majitel nehledá především v útulcích, pokud o ně stojí. Skuteční milovníci psů jsou ochotni udělat cokoliv,aby svého zaběhnutého člena rodiny našli. Pejsek z útulku je dvojnásobný kamarád, v tom naprosto souhlasím s Alenou. Nikdy mu nemůžete vrátit víc lásky než on vám.

2.8.2012

Renata

Článek nádherný,Martinka je skvělý člověk a kdybychom to měli v srdíčku a v hlavě srovnaný tak jako ona všichni byl by ráj na zemi. Velice souhlasím i s joli,nezáleží na tom jestli je to výstavní pes nebo ušmouranej útuláček,kamarád je prostě kamarád. S manželem sdílíme názor že nenajdete mezi lidmi takového přítele jakým umí být pejsek, prostě ne.

2.8.2012

Dana

Příběh mě velmi oslovil, je fajn, že Martina pomohla pejskovi z útulku a moc jí to přeju. Vím co to je toužit dlouho po psovi a také už vím, jak velká je psí láska. Megie je navíc velká fešanda, tak jim oběma přeju pohodový život a plno společných zážitků.

2.8.2012

evarici

Pozor na hroznové víno, psi ho nesmějí!!!!! zrovna jako čokoládu!

3.8.2012

Eliška

Hroznové víno pes může, NESMÍ rozinky!!

27.11.2012

Martina

Moc s Meggouškem děkujeme za příspěvky :)

Vložit příspěvek
Používejte diakritiku. HTML značky zakázány. Diskutujte pouze k tématu. Pokud máte zájem o odbornou radu, napište spíše do veterinární poradny. Zde Vám autoři neodpoví.

Vložením diskuzního příspěvku souhlasíte s pravidly vkládání diskuzních příspěvků
Prosím přihlašte se pokud chcete komentovat
Text:
 
Publikování nebo šíření obsahu muj-pes.cz je bez písemného souhlasu redakce zakázáno: muj-pes.cz © 2010
Řešení problémů, webmaster: webmaster@muj-pes.cz; Redakce:info@muj-pes.cz