Triatlon

O masových sportech typu sportovní kynologie nebo agility ví asi každý, proto se dneska zaměřím na disciplínu spíše doplňkovou, okrajovou, ale rozhodně ne nezábavnou. Prvně jsem si tento sport vyzkoušela před 8 lety a od té doby se podobných akcí zúčastňuji s železnou pravidelností. Proč? Nejen, že mě to baví, ale pokaždé dokazuji sobě i jiným, že já mám prostě ŽELEZNÉ PSY (a někdy i železné kosti)!!! Jak už možná někteří z vás ví, jiní tuší, bude tu řeč o triatlonu se psem.

 

Irondog aneb 3 v 1

 

Při slovu triatlon si asi většina z vás vybaví sportovce, kteří překonávají ve svých přiléhavých dresech na vysportovaných tělech ve skvělé kondici značné vzdálenosti na souši i ve vodě, obvykle to bývá 1,5 km plavání, 40 km kolo, 10 km běh, při závodech typu Železný muž (Ironman na Havaji) jsou ještě větší, ale nebojte ten náš psí triatlon, je přeci jen o něčem trochu jiném, nemusíte být špičkoví sportovci a přesto to zvládnete.

Narozdíl od klasického triatlonu, psí triatlon nemá žádná přesná pravidla, žádná omezení, vše je ponecháno na úsudku pořadatele. Většinou jsou trasy přizpůsobeny velikosti psa, nebo je alespoň možnost vybrat si z více kategorií tak, aby měl šanci si zazávodit opravdu každý, kdo má chuť. Viděla jsem běhat jorkšíra stejně jako bernardýna a ani jeden z nich si nevedl špatně!

 

Plavání

 

Stejně jako v klasickém triatlonu jsou zde 3 disciplíny – plavání, jízda na kole, běh. Logicky tedy budete potřebovat plavky, kolo, přilbu a nějaké běžecké boty. Určitě vás napadne, jak je to s vodítkem nebo snad může být pes na volno? Jediná disciplína, kterou je většinou možné absolvovat na volno, je plavání, pokud si ale na plavání s volným psem netroufáte, zkuste si připravit nějaký tenký lehký provázek, který plave, nebude vám tolik překážet a nepotáhne psa dolů, i když těm je to většinou jedno, protože buď plavou, tady nastává jediný problém – stačit psovi, nebo neplavou a to je potom boj na život a na smrt, který se však dá na těch obvyklých 50 – 100 m zvládnout s trochu seškrábanými zády, vypitou půlkou rybníka a menší časovou ztrátou.

 

Cyklistika

 

Po plavání následuje „krátká“ zastávka v depu, kterou každý pojímá po svém, někdo se ani nezdržuje obouváním bot, jelikož v nich plaval, jiný využije příležitosti se kompletně převléknout a samozřejmě před tím důkladně vysušit. Depo je jediné místo, kde vám může se psem někdo pomoct, po zbytek závodu si musíte vystačit sami.

Kolo je pro některé disciplína vysněná, protože na ní můžou nabrat cenný náskok, pes táhne, takže si páníček může odpočinout. Jiní naopak tuto disciplínu ze srdce nenávidí. Nejlépe tomu rozumí asi majitelé psů, kteří nenechají na pokoji žádnou „sukni“; to pak lítáte od stromku ke stromku, tam si čuchnout, tam to označkovat a když už konečně naberete správný směr a tempo, tak se najednou pes zapíchne přímo před vámi, protože tam na zemi je zrovna něco moc zajímavého. Většina čtyřnožců ale patří do zlatého středu, takže se nebojte, tak zlé to nebude. Přesto však doporučuji vzít si na kolo cyklistickou helmu, která je na snad už na všech závodech povinná.

 

Amortizér ano či ne?

Jestli bádáte, kterak svého miláčka k sobě připoutat, tak záleží jak moc táhne nebo netáhne. Pokud táhne, jsou k nezaplacení opasky na canicross a dlouhá šňůra s amortizérem, máte-li pohodáře vystačíte si jen z vodítkem, způsob vázání není zpravidla předepsán, maximálně je omezená délka vodítka. v každém případě ale doporučuji na pejska postroj, rozhodně se mu poběží lépe, co ale nedoporučuji vůbec – vázat psa k řidítkům, nikdy nevíte, co se může stát. O kolo se nestarejte, postačí vám skoro vždy něco, na čem se dá jet po polňačce, žádný závodní speciál, i když samozřejmě lepší bicykl není na škodu.

 

Běh

Poslední disciplínou, která vás dělí od vysněného cíle, je běh, vzdálenosti jsou zhruba poloviční proti cyklistické části, ale je to opravdu závislé od typu závodu a jednotlivého pořadatele. Běhá se většinou po lesních nebo polních cestách (při cyklistické části rovněž), trasa bývá stejně jako u kola vyznačena fáborky nebo jiným vlastním značením, které pořadatel vždy vysvětlí před startem. Opět někdo bere tuto disciplínu jako příležitost přiblížit se stupňům vítězů a běží opravdu na plno a před výkony některých je třeba smeknout. Jiní naopak trpí daleko víc než jejich psi, protože i kilometr po předchozím zápasu ve vodě a na kole je pro ně něco jako maratón, takové obdivuji za jejich odhodlání dokončit, i když třeba větší část trasy jdou, ale nevzdají to. Tací většinou sice na stupně vítězů nedosáhnout, ale svoje malé vítězství získají a i to je důležité.

 

Kam jet závodit?

 

Nejdelší tradici má bezesporu závod v Sadské nazvaný Železný pes. Koná se na konci léta, většinou poslední srpnový nebo první zářijový víkend. Jsou zde připraveny dva okruhy, jeden určený pejskům pod 40 cm kohoutkové výšky ( plavání 50 m, kolo 4 km, běh cca 2 km), pro velké psy je potom trasa dvojnásobná. Na těchto závodech je sympatické především to, že se zde potkávají takřka profesionálové v oblasti individuálních musherských disciplín s naprostými amatéry, pro které je zdolání tohoto závodu úspěchem samo o sobě.

Triatlon jako takový je určitě dobrá zábava pro vás i vašeho psa, pro někoho to ale není jen zábava, členové záchranných kynologických brigád mají podobnou soutěž, která slouží k prověření fyzické kondice psa i psovoda, která je pro nasazení v terénu velmi důležitá, vzdálenosti jsou tam taky úměrné důležitosti fyzičky při práci záchranářského psa, nejdelší (3.stupeň) 1 km plavání, 10 km na kole a 10 km běhu v časovém limitu 150 minut zvládnou opravdu jen ti nejlepší. Chtěli byste si zkusit, jestli na to máte i vy? Není problém, záchranáři se otevřeli i veřejnosti a můžete si tak vyzkoušet i tuto vzdálenost, necítíte-li se na ní a spokojíte se se 100 m plavání, 5 km cyklistiky a 1 km běhu,jste vítání, zkrátka jak jsem psala v úvodu, najde se kategorie opravdu pro každého!

 

Pevně věřím, že jsem vás aspoň trochu navnadila a že se vás letos vydá víc na podobné akce, kterých za pomoci internetu naleznete určitě dost a dost, je to skvělá relaxace, přibude vám spousta zážitků, nemusíte nijak zvlášť trénovat, nebo taky můžete, to už je jen na vás, zkrátka je to další příležitost, jak aktivně odpočívat se svým čtyřnohým parťákem,aniž umíte něco zvláštního, a ještě získat nějakou tu cenu. Tak co, přijedete?

 

Text: Jana Vodvárková

Foto: Naďa Zahájská