Na návštěvě u Jana Hrušínského a Miluše Šplechtové


Do povědomí diváků se herec Jan Hrušínský zapsal filmy Lásky mezi kapkami deště, Dívka na koštěti, Konec starých časů, Ceremoniář a mnoha dalších. Od roku 2002 vede vlastní divadelní společnost se sídlem v Divadle Na Jezerce, které v současné době patří k nejnavštěvovanějším v Praze. Jeho manželka, herečka Miluše Šplechtová si zahrála např. ve fi lmech Panelstory či Město mé naděje a v seriálu Nemocnice na kraji města. Od roku 1991 je v angažmá Národního divadla, hraje také v Divadle Na Jezerce. Oba herci jsou velcí milovníci zvířat. Do jejich rodiny patří zlatá retrívřice Ema a kocour Fips. Zatímco se Ema při mé návštěvě vesele proháněla po zahradě nebo jen tak povalovala v trávě, kocourek se někde v hloubi domu „kurýroval“ z noční šarvátky.

 

Bylo už od dětství ve vašich rodinách nějaké zvířátko?

 

Jan: Když mi bylo šest let, dostal jsem od rodičů k vánocům štěně, křížence foxteriéra, který se jmenoval Sony a vyrůstali jsme spolu. Od té doby máme nepřetržitě psy a posledních osm let i kocoura.

Miluše: Během mého dětství našly u nás domov dvě želvy, kanárek, korela, křeček, mlok, kocour, pulci, ze kterých se staly žabky. Jen pejsek chyběl. Toho jsem našla až ve své rodině s Honzou.

 

Co nejvíce u vás rozhodovalo při výběru vašeho dnešního pejska?

 

Miluše: Retrívr se nám líbil odjakživa ale nikdy dřív to nevyšlo. Sedmnáct let jsme měli jezevčici Fanynku, od které jsme měli dvě fenky, Bibinku a Polynku. Měli jsme několik pejsků, které jsme milovali, ale když nás postupně vinou nemocí nebo stáří začali opouštět, objevila se retrívřice Ema.

 

Pořídili jste si Emu jako štěňátko od nějakého chovatele? Jak je dnes stará?

 

Miluše: Ema je od chovatelky ze Lhotky. Chtěli jsme klidnou fenku s laskavou povahou, což se nám do puntíku vyplnilo. Vzpomínám si na den, kdy jsme si s dcerou Bárou pro štěně jely. V kuchyni chovatelky ležela velká fena, kolem se batolilo a poskakovalo několik pejsků a když jsme vznesly požadavek na klidné štěně, sáhla za psí mámu a vytáhla malou spící fenku. To byla naše Ema.

Jan: Vidíte sama, jak se Ema dodnes ráda povaluje. Jsou jí čtyři roky.

 

Jak zvládáte to, aby měla dostatek pohybu vzhledem k vašemu pracovnímu vytížení?

Jan: S Emou chodí Míla a dcery nejčastěji do parku Jezerka. Já to nestíhám. V Jezerce jsem od rána do večera, totiž v našem divadle, které tam provozujeme už pátý rok.

Miluše: Velký pes, jako je naše Ema, vás k procházkám prostě donutí. Pohyb potřebuje a nejen ona. Takže je to velká výhoda, nemusíme o tom, přemýšlet. Na každodenní procházky se prostě chodit musí a my na ně chodíme rádi.

 

Jaká je Emina nejoblíbenější činnost - honba za míčem, létajícím talířem, klackem či lenošení?

 

Jan: Jak jsem říkal, nejraději lenoší, ale fakt je, že když má příležitost se pořádně proběhnout, tak jí nikdo nestačí. Já s ní rád chodím na procházky po ránu a jsme schopni jít třeba několik kilometrů.

Miluše: Ema se ráda projde, ráda si zaběhá, nejraději za cizími kočkami, za veverkami a když může na venkově prohnat slepice, tak je na vrcholu blaha. Slepice asi už méně.

 

Objevila se ve vašem domě nejdříve Ema nebo kocourek Fips?

 

Jan: Nejdříve byl kocour Fips. Když začala dcera Bára žadonit, že by chtěla kočku, tvrdošíjně jsem odmítal. Byl jsem to ale pochopitelně já, kdo kotě domů nakonec přinesl. Pojmenoval jsem ho po divadelní postavě od Oscara Wildea, protože jsem tehdy natáčel v televizi s režisérem Zdeňkem Zelenkou Ideálního manžela. Hrál jsem lorda Goringa a můj sluha se jmenoval Phips. Doma se Fips stal okamžitě pánem a miláčkem rodiny. Dokonce jsem na tohle kočičí téma napsal před lety fejeton, který přesně vystihuje, co jsme tehdy prožívali.

 

Měla Ema už štěňátka? Na kocoury přichází čas od času jejich kocouří toužení. Necháváte tomu volný průběh nebo byl už vykastrován? Chytá Fips myši?

 

Miluše: Ema ještě štěňátka neměla. Fips myši loví běžně, bohužel občas i nějakého vrabce či kosa. Co s tím naděláte, je to kocour. Kocouří touhy má za sebou, časem musel být vykastrován.

 

Měli někdy Ema a Fips nějaké zdravotní problémy?

 

Jan: Zdravotní problémy je čas od času bohužel potkají, ostatně, to máte jako s lidmi. Nedávno se Fips někde v noci porval a musel být několik týdnů pečlivě ošetřován, rány desinfikovány.

 

Chodíváte se svými miláčky do salónů krásy či fitcentra pro zvířata na masáže, vonné koupele či lakování drápků?

 

Jan: Krásní jsou dost od přírody, do salónu tudíž chodit nemusí. Lakování drápků by byla pěkná blbost, nemyslíte?

 

Jak se snažíte dbát o jejich hygienu, pročesáváte jim pravidelně srst?

 

Miluše: Kocour se nejlépe myje sám a dělá to pečlivěji než mnozí lidé. Pročesávání po nás oba vyžadují, ale málokdy se ho dočkají.

 

Čím krmíte Emu a čím Fipse?

 

Miluše: Jsou mlsní a když se na ně podíváte, vidíte, že jsou krmeni dobře. Ema musí jíst tzv. lightku a neúspěšně drží občas dietu, kterou ovšem každý večer porušuje, stejně jako my. Občas jí tedy říkáme Destinová, ale hlas má mnohem horší.

 

Myslíte si, že už po nějaké době můžete odhadnout, co se v hlavě vašeho psa a kocoura odehrává?

 

Jan: Milá paní, to bychom vystupovali v cirkuse a ne v divadle, kdybychom tohle uměli. Tak se spokojíme s tím, že je po hlavě raději jen drbeme a hladíme.

 

Hlazení srsti je příjemné, uklidňuje nás. Prý se tím i snižuje krevní tlak. Je pro vás přítomnost zvířat relaxující?

 

Jan: Krevní tlak mám dost vysoký od té doby, co mám Divadlo Na Jezerce a žádné hlazení po srsti i proti ní mi nepomáhá. Ale je fakt, že zvířata uklidňují, pokud ovšem zrovna Ema neštěká jako pitomá a nepřivádí nás k úplné zuřivosti. No, neberte to s tou zuřivostí zase tak vážně.

Miluše: Ema i Fips patří do rodiny, někdy se chovají jako děti a za nic bychom je nevyměnili.

 

Jak se o ně postaráte během prázdnin, když třeba odjíždíte ven? Berete je sebou nebo jim zajistíte spolehlivou péči doma či ve zvířecím hotelu?

 

Miluše: Do žádného zvířecího hotelu jsme je nikdy nedali. Prázdniny vždycky přizpůsobujeme i jim, prostě jsme si je jednou pořídili, tak se o ně staráme, jak nejlíp umíme.

Miluše a Jan: Na závěr bychom rádi vzkázali lidem, kteří si vezmou nějaké zvíře, aby si uvědomili, že se o ně potom musí starat celý život a aby se k nim chovali tak, jako se chovají ke svým dětem nebo blízkým osobám.

 

Jste srdečně zváni do Divadla Na Jezerce!

www.divadlonajezerce.cz

 

Text a foto: Milena Forstová

 


Vanda Ročková
Aktualizováno: 10.12.2009 14:27:16
Napsáno: 10.12.2009 14:05:51

Forum.

Vložit příspěvek
Používejte diakritiku. HTML značky zakázány. Diskutujte pouze k tématu. Pokud máte zájem o odbornou radu, napište spíše do veterinární poradny. Zde Vám autoři neodpoví.

Vložením diskuzního příspěvku souhlasíte s pravidly vkládání diskuzních příspěvků
Prosím přihlašte se pokud chcete komentovat
Text:
 
Publikování nebo šíření obsahu muj-pes.cz je bez písemného souhlasu redakce zakázáno: muj-pes.cz © 2010
Řešení problémů, webmaster: webmaster@muj-pes.cz; Redakce:info@muj-pes.cz