Na návštěvě u Mojmíra Maděriče


Za představitelem komediálních rolí, hercem Mojmírem Maděričem a jeho malou psí smečkou jsem se vydala do kraje, kterému se říká Český ráj. Na chalupě onoho srpnového dne, kdy jsem k němu na návštěvu zavítala, na mne dýchla atmosféra blažené volnosti prázdnin. Ve stínu pod keři nebo na chladivých dlaždicích si dopřával odpočinku horkem zmožený černý labrador. Štíhlý dobrman se naopak svižně proháněl po zahradě. Chvílemi ho lákala modrá hladina bazénu, ve které probleskovaly paprsky oslňujícího sálavého sluníčka. Úvodním štěkacím ceremoniálem se mi halasně představil ten nejmenší z psího tria, malý pejsek - krysařík. Po chvilce se však zklidnil a vklouznul do bezpečné náruče svého páníčka. Sluncem prozářená rozkvetlá zahrada a ovocný sad dodávaly našemu setkání ten pravý punc letní pohody. Páníček pejsků mi prozradil, že teprve nyní si může začít trochu více vychutnávat divadelní prázdniny. Až do začátku srpna pilně pracoval na nové inscenaci francouzské hry Uvěřme snu, která měla premiéru na hradě Švihově. V rámci akce Léto hereckých osobností hraje s herečkami Ivanou Chýlkovou a Evou Holubovou ve hře Klára a Bára a ještě ve hře Tichý hlas ve Švandově divadle. Autorem obou her je Patrik Hartl. V nové sezóně jej můžeme vidět na jevišti Divadla Kalich, v muzikálu Krysař a nebo na zájezdových představeních s kolegou Oldřichem Navrátilem ve hře Dva muži v šachu od Miroslava Horníčka. Na chalupě tráví svůj čas nejraději. Tady - ve svém ráji - ve společnosti své rodiny, přátel a také svých psích kamarádů. 

 

Jak se postupně dostalo vaše psí trio k vám do rodiny?

Celé osazenstvo našeho psího tria je rodu ženského. První k nám přišla Sárinka, což je ona černá labradorka, zalehlá pod keři. Už je to dnes stará dáma. Před čtrnácti lety jsme na nějakém hradě točili něco pro televizi. Byla tam také Lenka Šindelářová, známá jako Kalamity Jane. Tajuplně tehdy říkala: „Mám pocit, že se nám zejtra narodí štěňata. Nechcete někdo?“ Moje žena Jitka měla mít zrovna narozeniny a už dlouho si přála mít psa. Zauvažoval jsem: To by byl pro ni krásný dáreček! A hned jsem se přihlásil. Společně jsme si pak pro naši malou Sárinku k Lence zajeli.

 

A kdo byl druhý přírůstek?

To byl Filípek. Žije teď u naší babičky v Brně. A jak jsme k němu přišli? Vlastně úplnou náhodou! Mému kamarádovi tady ze vsi zemřela fenka a chtěl si pořídit pořádného vlčáka. Tehdy jsme jeli někam do útulku a přivezli jsme mu odtamtud malinké štěně. Kamarád si ho odvezl přes noc domů. Ale druhý den byl u nás znovu. Po pečlivém prozkoumání usoudil, že prý to není vlčák. Musí to být nějaký kříženec. On potřebuje k domu vlčáka, tak prý ho máme vrátit. To se nám nezdálo vůči útulku seriózní a tak jsme si ho nechali. A to byl Filípek, se kterým tady na chalupě bývala naše babička od jara do podzimu. Filípek se na ní velice zafixoval a tak si ho brávala sebou přes zimu do Brna. Když s ním sem přijede, všichni psi se navzájem dobře snášejí, ač jsou každý jiné rasy. A třetí byla Terezka, pražský krysařík. Dostala jej jako malinkaté štěňátko moje dcera Eliška od svého přítele. Terezce jsou dva roky a je to náš mazlíček. Je krásná a rozmazlená, ale poslouchá na slovo.  

 

A tahle krásná dobrmanka?

Naše dcera Eliška jela jednou se Sárou a Terezkou k známému psímu psychologovi panu Desenskému k Havlíčkovu Brodu. Trochu jen tak na zvědy, a taky trochu odhalovat taje kynologie! A okouzlila ji tam tahle čistokrevná dobrmanka. Nemohla odolat tomu, aby si ji hned nepřivezla domů. Z malého štěněte vyrostla za rok a půl tahle naše kráska. Jmenuje se Chelsea, Chelsina, Chelsinka.

 

Jak si postupně na sebe zvykaly?

Obě první fenky, Sára a Terezka, si padly do oka. Přilnuly k sobě. Horší to už bylo ve dvojici Sára a pro ni nový vetřelec - Chelsea. V ten den, kdy sem na chalupu přibyla Chelsea, jsem šel docela brzo spát. Ráno se probudím a nikde nikdo. Pak přijely žena s dcerou a sdělovaly mi, že v noci stará Sára ukousla Chelsince kus ucha, musely s ní jet k veterináři. Tak to byl první společný den těchto dvou psích holek. Časem se Sára umoudřila, taky už jí začala prokvétat srst šedinami a obě se dnes navzájem respektují. Sára z pozice stáří a Chelsea z pozice mladého inteligentního tvora. Babiččin Filípek se taky nezachoval jako gentleman, když se seznamoval s malou Terezkou. Slyšíme šílený řev a pištění, vyběhneme ven. Filip měl v zubech a už pomalu v krku Terezku. Asi mu připadala jako krysa a dělalo mu zřejmě dobře, že pištěla. Málem ji udusil. Museli jsme s ní k veterináři.

 

Jak jste vybírali pro ně jména?

Při vymýšlení jména pro prvního psa jsem si vzpomněl na kolegu Ťuldu Brouska a jeho dalmatinku Sáru. Nějak mě to inspirovalo. Zeptal jsem se doma, zda se jim to jméno líbí, a když zavládl všeobecný souhlas, tak se tomu malému černému štěněti labradora začalo říkat Sára. Ostatní psi už k nám přišli od předešlých chovatelů pojmenovaní.

 

Máte tři fenky. Jak zvládáte jejich hárání?

V mládí měla Sára zdravotní problém. Pravděpodobně šlo o falešnou březost. Radili jsme se s veterinářem a ten nám doporučil kastraci. Takže s tou v tomto směru problémy nemáme. Horší je to s krysařičkou Terezkou. Jak na ni přijde hárání, tak jak je malinká, podleze bránu a lítá po vesnici. Nastavuje se a loudí. Je to s ní peklo. Musíme ji hlídat. Ale už mám pro ni domluveného „frajera“ od jedné mé kolegyně, tak se snad od ní dočkáme potomků. A Chelsea je zatím v pohodě, drží se doma, neutíká. Uvidíme, co s ní ještě v budoucnu zažijeme.

 

Jak a čím je krmíte? Každá má nějaké své speciální krmivo?

Každá má svou misku, do které dostávají granule. Dnes se dají sehnat velice kvalitní druhy granulí s přídavky vitamínů a minerálů, které psi potřebují pro zdravý vývoj. Je to vidět i na jejich pěkné lesklé srsti, kterou jim pravidelně kartáčujeme. Nejžravější z nich je ovšem Sárina. Ač nejstarší, je pořád při chuti. Dříve jsme je krmili vícekrát za den, ale posléze jsme se rozhodli, že se jim bude servírovat krmě jen jedenkrát denně. Sárina byla z toho nejdříve vyjevená, ale už si zvykla. Když přijde čas krmení, projeví se jejich žravost v plné míře. Tvoje miska, moje miska – to nevadí, svorně vše sníme z našich misek!  

 

Mají rády vodu?

Sárina je vodní pes, má blány, vodu má ráda. Chelsea přijde k bazénu, sedne si opatrně na zadeček a pozoruje cvrkot. Když tam skočím, okamžitě hupne za mnou. Je to pes záchranář. Snaží se mě zachraňovat. Musím ale ihned z vody ven, celého by mě poškrábala. Malá Terezka dává najevo, že vodu nemusí. Když jsme se ji snažili vykoupat ve vaně se psím šamponem, byla v lehkém šoku a snažila se utíkat.

 

Říká se, že přítomnost zvířete působí na psychiku člověka velmi pozitivně. Rovněž pes instinktivně vyhledává blízkost svého pána, zažívá u něj příjemný živočišný pocit bezpečí. Rád spává člověku nablízku. Jak je to u vás?

Terezka ráda spává u dcery Elišky a mnohdy se ráno kolem třetí hodiny objeví u mne v mém pokoji. Musím ji zvednout, protože je postel pro její malé nožičky vysoká a zašije se mi do nohou. Zavrtá se tam a spinká. Ráno už mne zase přichází přivítat Chelsinka. Lehce mne olízne s takovým pocitem, jakoby mi chtěla říct: Je nový den a já jsem už vzhůru a mám tě ráda. Terezka se jenom zavrtí, a ještě nějakou dobu se tulí. Mají to obě rády. Stará Sára spí dole v pelíšku, ta už nahoru do pokojů nechodí.

 

Dopřáváte jim volného pohybu také mimo zahradu?

V okolí je velký bývalý vojenský prostor a tam ráda chodí Eliška s Chelsinkou a Terezkou na dlouhé procházky. Nejraději z prostoru zahrady zdrhával Filípek. Jednou mi jeden místní myslivec říkal, jak viděl, když seděl v noci na posedu, blížit se lesem dva černé body. Zacílil na ně puškou a vyčkával. Byl by býval vystřelil, ale když přišli blíž, poznal je. Byl to Filip a Sára. Nevystřelil, ale oba pejskové měli tehdy namále. K ránu se vrátili a dělali, jakoby vůbec žádné dobrodružství nepodnikli. Tyto výlety vyprovokovával Filip. Tahal za plot Sáru. Vždycky našel nějakou díru, kterou proklouzli ven. Filip je trošku do světa. Taky když s babičkou přijedou, toulá se nenápadně kolem plotu a prozkoumává terén, jestli tam někde nenechal tesař díru. Už máme na našem plotě, doufejme, všechny otvory a otvůrky neprodyšně neprostupné.

 

Měly vaše fenky někdy nějaké zdravotní problémy? Mimo těch úrazů, které si samy sobě přivodily?

Jednou jsme se ráno probudili a Terezka měla hlavu nafouknutou jako velký balón. Jakoby jí někdo tu hlavu napumpoval. Okamžitě jsme jeli k veterináři na kliniku do Mladé Boleslavi. Tam nám řekli, že je to od zubu. Uspali ji injekcí a bolavý zub vytrhli. Měla tam kaz a ten způsoboval nepříjemný zápach z její tlamičky. Snažíme se psům občas čistit zuby pro to určenou psí pastou. Dá se tak předejít komplikacím. Jinak se našim miláčkům u nás dobře daří a nám se s našimi psími slečnami tady taky dobře žije.

 

Text a foto: Milena Forstová

 


Vanda Ročková
Aktualizováno: 21.3.2010 15:35:24
Napsáno: 21.3.2010 14:51:59

Forum.

Vložit příspěvek
Používejte diakritiku. HTML značky zakázány. Diskutujte pouze k tématu. Pokud máte zájem o odbornou radu, napište spíše do veterinární poradny. Zde Vám autoři neodpoví.

Vložením diskuzního příspěvku souhlasíte s pravidly vkládání diskuzních příspěvků
Prosím přihlašte se pokud chcete komentovat
Text:
 
Publikování nebo šíření obsahu muj-pes.cz je bez písemného souhlasu redakce zakázáno: muj-pes.cz © 2010
Řešení problémů, webmaster: webmaster@muj-pes.cz; Redakce:info@muj-pes.cz