Rozhovor s komunikátorkou se zvířaty Wynter Worsthorne


Komunikace se zvířaty je schopnost, se kterou se každý z nás narodil. Je tu od nepaměti. Pomáhá vrátit se zpět k přírodě a dostat se znovu do kontaktu s naší přirozeností. Když jsme byli děti, byla naší plnou součástí, ale postupem času jsme tuto schopnost zapomněli. Aspoň takhle to vysvětluje Wynter Worsthorne, mezinárodně známá komunikátorka se zvířaty.

 

Představení Wynter Worsthorne

Prvně si uvědomila své schopnosti, když se setkala se svou mentorkou Amelií Kinkade v Anglii. Prostřednictvím Amélie a dalších spirituálních učitelů (včetně zvířat) rozvinula Wynter plně své schopnosti v mezidruhové komunikaci a od roku 2002 pracuje jako profesionální komunikátorka. Pomáhá lidem a zvířatům rozumět jeden druhému na hlubší úrovni a to buď pomocí osobních konzultací, nebo na svých seminářích a výuce. Základnu má v Jižní Africe, ale cestuje do Velké Británie a Evropy vyučovat. Wynter je velmi zapojená do práce s africkými divokými zvířaty, stejně jako s domestikovanými zvířaty. Pravidelně ji lze slyšet v národním rádiu, kde radí lidem a jejich zvířecím kamarádům. Je hlavní facilitátorkou pro White Lion Leadership Academy (Akademie bílého lva) při Nadaci na ochranu bílých lvů. Rovněž se aktivně podílí v oblasti záchrany paviánů ve volné přírodě v Kapském městě.

 

V čem vidíte přínos komunikace se zvířaty?

Zvířata vnímají každou naši myšlenku, každý náš pocit. Komunikace s nimi nám pomáhá překročit nejen naši oddělenost od nich samotných, ale také naši oddělenost od přírody, země, vesmíru. Otevřeme-li se možnosti mezidruhové komunikace, začneme více rozumět a chápat, proč se zvířata chovají určitým způsobem. Komunikace s nimi totiž není o naší představě o tom, co si myslí, nebo jak se cítí podle toho, co nám říká naše logická mysl, nebo podle toho, co jsme se naučili z knih. Komunikace se zvířaty je především o přesném významu jejich myšlenek a pocitů. Tedy o tom, co doopravdy vidí nebo cítí. Je to o vidění světa z jejich perspektivy. Cítit, jaké to je být v jejich kůži. Když se znovu naučíme s nimi komunikovat, budeme mít lepší porozumění, co zvíře v životě vidí a zažívá a budeme pak schopni mu lépe pomoci nebo s ním žít ve větší harmonii. Rovněž budeme mít větší porozumění k divokým zvířatům a přírodě. Přestaneme jim dominovat a bojovat, ale budeme s nimi žít ve větším souladu a souznění. Začneme vytvářet více prostoru zvířatům i přírodě a skrze ně pak můžeme udělat Zemi lepším místem pro život.

 

Co znamená komunikace se zvířaty pro vás osobně?

Cítím, že jsem našla cestu, po které mám jít. Než jsem začala komunikovat se zvířaty, byla jsem ztracená, trpěla jsem depresemi, nemohla jsem najít svůj smysl života. Když jsem začala pracovat se zvířaty, tento pocit zmizel. Takže na velmi hluboké osobní úrovni mi zvířata pomohla znovu se spojit s mým osobním smyslem života. Odměnou za to je sdílení této práce, protože to není jen o mně, jak komunikuji se psem, který se drbe do krve, nebo s kočkou, která močí na koberec. Samozřejmě, je tam i tento aspekt, ale pro mě je velkou radostí, když se o svou znalost mohu podělit s lidmi, a když vidím, že to pochopili. Když vidím jejich poznání: „wau, já taky umím mluvit se zvířaty“. Věřím, že umožním-li lidem, aby se svými zvířaty komunikovali sami a nemuseli volat komunikátorovi, když nerozumí, co se s jejich zvířetem děje, je to mnohem větší, než moje vlastní schopnost komunikovat.

 

Vím, že pracujete s bílými lvy v divoké přírodě. Co vás na nich tak přitahuje?

Já jsem fascinována všemi lvy. Se všemi cítím velké propojení, ale s bílými lvy je spojeno něco, co se jen těžko vyjadřuje slovy. Pro mě je naprosto odlišné, spojím-li se lvem africkým - pustinným. Lvi pustinní jsou velmi zemští, jsou ztělesněním slunečního světla, přesto jsou však pevně spojeni se zemí. Ale když se spojíte s bílými lvy, je to jako když vás vezmou ke hvězdám. Jako by kolem nich bylo více kosmické energie... Samozřejmě jsou to ale lvi ve fyzickém těle. Fyzické bytosti, které se nacházejí pouze na jednom konkrétním místě na světě. Jedno místo, jedna velmi malá oblast na této planetě, kde se přirozeně vyskytují a tou je Velká Timbavati v Jižní Africe, což je jižně od Johannesburgu, asi 5-6 hodin jízdy.

 

Pokud vím, tak ve volné přírodě je jich jen 13, v zajetí jsou jich pak stovky. Čím to je?

Bílí lvi byli loveni kvůli své kráse, jsou chováni v zajetí, protože je v nich něco tak inspirujícího. Věřím, že původně lidé chtěli ochránit tuto jejich jedinečnost. Věřilo se, že kvůli svému zbarvení nebudou schopni v přírodě přežít, což se ukázalo naprosto nepravdivé. V divočině fungují velmi úspěšně. Loví stejně jako pustinný lev a stejně tak dobře jsou schopni přežít. Dnešní člověk je však drží v zajetí, aby se více rozmnožovali. V Jižní Africe se z toho stal hrozný byznys. Bílí lvi, stejně jako pustinní, jsou „chováni pro kulku“. Existují rychlo-chovy v takzvaných svatyních nebo chovných svatyních. Koťata jsou využívána na mazlení. Turisté přijdou a chtějí se pomazlit s kotětem… Přece co je krásnějšího, než se pomazlit s roztomilým nevinným lvím kotětem. Tato koťata jsou krmena z ruky, a odebrána od jejich matek hned po narození, aby samice mohla znovu zabřeznout a mít další vrh. Koťata vyrůstají s lidmi a jsou na ně zvyklá. Po mazlení následuje byznys, kdy se můžete projít s mladým dospělým lvem. Z toho se stala v Africe velká věc. Lvi, kteří už jsou příliš velcí, aby se s nimi dalo procházet, jsou pak prodáni coby trofej. Tzv. připravený lov znamená, že je zvíře převezeno na místo, odkud nemůže utéct, a přijede „velký lovec“ s puškou na zadním sedadle auta. Lev je často zdrogovaný, takže to vypadá, jako když spí, a lovec ho může zastřelit. Je to o velkých penězích Je to neskutečně kruté a bohužel v Jižní Africe legální.

 

To je ta velmi temná, řekněme fyzická, stránka věci. Vím, že vy vnímáte i druhou, spirituální, rovinu.

Na spirituální úrovni tito lvi ztělesňují vše dobré a vše, co je světlem na této zemi. Myslím, že lidé chtějí toto světlo ukrást. Chtějí ho získat. Mnoho lidí věří, že když zabijí lva, bude jim toto světlo patřit, takže vezmou lvu světlo a život, a myslí, že tak ho dostanou. Ale to se nestane. Světlo se vrací zpět do Slunce, zpět k Bohu, zpět do Vesmíru a té dané osobě zůstane temnější pocit a ještě větší prázdnota. A tak kradou více světla. Myslím, že to je to, co způsobilo, že se tento hrozný průmysl rozrůstá. Je to o penězích a o nenasytnosti, potřebě síly a moci.

 

Dá se to nějak zastavit?

Jedna z věcí, kterou dělám ve spolupráci s Nadací na ochranu bílých lvů, je zvyšování povědomí o těchto odporných praktikách. Vytváříme tlak na vládu, aby zakázala množení lvů v zajetí a jejich lov. Další věcí, kterou můžeme udělat, je požádat, aby se lidé opravdu spojili s oním světlem, které mají v sobě. Každý z nás má světlo v sobě a divočina, jedno zda jsou to lvi, gepardi, sloni, nebo třeba vaše kočka doma. Ti všichni vám mohou pomoci spojit se s tímto světlem a nemusíte zabít zvíře, abyste od něj toto světlo získali. Jediný způsob, jak získat světlo, je otevřením svého srdce. Myslím, že je to velmi důležité pro přežití planety, pro přežití nikoliv pouze zvířat a přírody, ale celé lidské rasy.

 

Říkáte, že komunikace se zvířaty není ničím novým. Kdy se objevila prvně?

Když jsem žila ve Francii a následně v Anglii, stýskalo se mi tak strašně po Africe, po afrických lidech, krajině, zvířatech, že jsem začala bádat. Zabývala jsem se výzkumem o spojení mezi lidstvem a zvířaty prostřednictvím africké tradice. Objevila jsem, že práce, kterou nyní dělám, mezidruhová komunikace, není ničím novým. Je zde od počátku věků. Z nejrůznějších zdrojů a historických pramenů je patrné, že Afrika je místem narození člověka. Pro mě to bylo jako „aha efekt“. „Tak proto se cítím odpojená od domova“. Není to jen proto, že jsem se tam narodila, a protože je mi to tam známé. Je to proto, že spojení s Afrikou jde mnohem hlouběji. To je také důvod, proč tolik lidí přijíždí a navštěvuje Afriku. Dostane se jim to do krve a oni se potřebují znovu vracet. Když přijedou do Afriky, cítí se jako by přišli domů. Moje pátrání k počátkům lidstva a spojení se zvířaty, mě dovedlo k tomu, abych se naučila více o tradičním léčitelství v Africe, jak se zvířaty a s energií zvířat pracují šamani. Mnoho systémů víry věří, že naši předkové se vracejí zpět ve formě zvířat. Od zvířat se můžeme mnoho naučit, neboť ve skutečnosti jsme propojeni mnoha způsoby, na mnoha úrovních.

 

Myslíte, že to je důvod, proč vlastně se zvířaty komunikovat?

Je mnoho důvodu. Ten nejzřejmější je větší porozumění, co zvířata v životě vidí a zažívají, abychom jim pomohli, nebo abychom s nimi žili ve větší harmonii. Zvláště jedná-li se o domácího mazlíčka. Potom je zde pohled z vyšší perspektivy, tedy porozumění divokým zvířatům, životu v přírodě a přírodě samotné. Když budeme umět komunikovat se zvířaty, možná změníme způsob, jakým žijeme na této planetě tak, abychom žili s přírodou a se zvířaty v harmonii a nikoliv v neustálém boji, jak je tomu dnes. Až dosud byli lidé vychováváni s přírodou bojovat, dominovat zvířatům. Nyní ale začínáme cítit, že potřebujeme přírodu a zvířata kolem nás. Věřím, že komunikace se zvířaty, třeba jen s vaším psem nebo kočkou doma, nám může pomoct rozumět smyslu života, rozumět tomu, co děláme, rozumět, jak udělat Zemi lepším místem pro všechny bytosti, nikoliv jen pro nás lidi, ale pro zvířata a stromy. Můžeme žít společně v harmonii. Toto je pro mě širší pohled, který přesahuje komunikaci se zvířaty.

 

Jak tedy mohu se zvířaty komunikovat?

Tím nejdůležitějším při komunikaci je absolutní láska, kterou cítíte ke zvířatům. Pokud milujete, máte z půlky vyhráno. Další věcí je pracovat vždy s naprostým respektem. To znamená, než začnete komunikovat, vždy požádejte o svolení. Vždy zvířeti poděkujte, že se vám věnovalo, dovolilo vám spojit se s ním. Dalším aspektem komunikace je energie radosti. Bez toho se daleko nedostanete. Protože cokoliv negativního bude blokovat spojení. Pokud budete při komunikaci se zvířetem cítit lítost nebo smutek, bude vás to odvádět od toho vidět ho v jeho čisté podobě, takové, jaké opravdu je ve své esenci, nikoliv v okolnostech, ve kterých se nachází. Možná se setkáte se zvířetem, které je velmi traumatizované, zneužívané a nemůžete si pomoci necítit k němu lítost. Ale když se spojujete se zvířetem, musíte tento smutek dát stranou, protože žádné zvíře nechce být litováno. Zvířata nechtějí truchlit, stejně jako nechtějí, abyste pro ně truchlili vy. Takže když vstoupíte do komunikace, je třeba, aby to bylo v energii radosti. Tato stránka komunikace je možná tou nejdůležitější. To znamená, pracujte-li s těmito třemi aspekty – láska, respekt a radost, máta na 99% vyhráno. Kanály komunikace se vám otevřou. Pak už je na vás začít trénovat a věřit si, a také věřit zvířatům.

 

Text: Šárka Janouchová

Více informací: www.krasnacarodejka.cz

 


Vanda Ročková
Napsáno: 5.12.2015 16:26:27

Forum.

18.12.2015

Iva

Ahoj, pro mě je snažší komunikovat se zvířaty než s většinou lidí a počítači. Zvířata se nezabývají prkotinami>

18.12.2015

Iva

Ahoj, chtěla jsem pozdravit Sievrtka a Shomínka :-)))))

Vložit příspěvek
Používejte diakritiku. HTML značky zakázány. Diskutujte pouze k tématu. Pokud máte zájem o odbornou radu, napište spíše do veterinární poradny. Zde Vám autoři neodpoví.

Vložením diskuzního příspěvku souhlasíte s pravidly vkládání diskuzních příspěvků
Prosím přihlašte se pokud chcete komentovat
Text:
 
Publikování nebo šíření obsahu muj-pes.cz je bez písemného souhlasu redakce zakázáno: muj-pes.cz © 2010
Řešení problémů, webmaster: webmaster@muj-pes.cz; Redakce:info@muj-pes.cz