Pes a dítě - konfliktům je lépe předcházet


Chtěli bychom požádat o radu s naším čtyřnohým parťákem. Je to velice hodný, poslušný, hravý a společenský pes. Patří mé manželce, která ho myslím velice dobře vychovala (je to její první pes). Poslouchá dobře i mne, i když samozřejmě manželka je pro něj číslo jedna. Staráme se o něj společně již skoro 3 roky a musím říct, že neměl žádný problém přijmout mě. Po několika výjimečných incidentech s mým synovcem a neteří jsme psa nechali vykastrovat. Mysleli jsme, že se snaží chránit „své“ území (čtyřletý synovec chtěl pohladit psa v kuchyni u mé matky, kde je občas na hlídání, a pes na něj zavrčel; roční neteř lezla v kuchyni po zemi, pes se přikrčil a zavrčel na ni). Ze strachu, jak by se choval k naší budoucí dceři (v té době byla manželka v 6. měsíci těhotenství), jsme ho tedy nechali vykastrovat. Po poradě s veterinářem jsme ke kastraci přistoupili ještě před porodem, aby si porod a příchod dcery do domácnosti nespojil s kastrací. Doufali jsme, že ustane i jeho agrese ke psům. Po narození dcery se choval v podstatě normálně a my k němu pořád stejně, i co se týká procházek, hraní, mazlení apod. Od doby, kdy se dcera pohybuje sama po zemi, nám s ním začaly problémy. Jakmile se malá chce psa také dotknout – pohladit ho, pes zavrčí a odejde na své místo. Ihned je potrestán. Dostane výprask na zadek a zbytek dne se s ním nebavíme. Včera navíc zavrčel a zůstal ležet. Máme strach, že až dcera bude starší a dokáže ho třeba někdy zatáhnout za ocas nebo ho omylem nějakým způsobem šťouchne, může to dopadnout hůře. Od nás si pes nechá vše líbit, v pohodě mu můžeme sáhnout do jídla při žraní, vyndat mu cokoliv z tlamy, když se třeba snaží něco sníst na ulici atd. Prostě vůči nám je to naprosto bezproblémový pes. Máme ho velice rádi, ale zároveň už prostě logicky není v rodině číslo jedna a máme hlavně strach, abychom nemuseli řešit případné zranění naší dcery, a nedej bože i jeho osud po případném útoku v budoucnu.

 

Odpověď:
Takovéto chování dospělých psů vůči malým dětem je časté. Psi k nim mají velice rozporuplný vztah – na jednu stranu vidí, že jim mohou skýtat nějaký ten požitek (sem tam jim upadne něco dobrého), ale většinou se v nich nevyznají a bojí se jejich rychlých a nepředvídatelných reakcí. Nejhorší je, že děti (ale bohužel většinou ani dospělí) nerozumějí tzv. stresovým nebo konejšivým signálům psa. To jsou takové grimasy a úkony, které mají dítě (nebo jiného partnera) uklidnit nebo udržet mimo tzv. kritickou vzdálenost, ve které se pes cítí již ohrožený. Přikládám vám letáček, kde jsou konejšivé signály seřazeny zdola nahoru. Je třeba si všímat hlavně těch počátečních příznaků znepokojení psa, aby k zavrčení už ani nedošlo, abyste to řešili dříve.
Ideální je, když se dítě a pes vidí a jsou v kontaktu, ale dělí je nějaká příčka, mříž nebo jiná zábrana. Maminka se tak může věnovat vaření a dalším činnostem a nemusí stále hlídat, aby se dítě a pes nedostali do konfliktu. Když má pes za mřížkou nějakou dobrůtku, například v plnicí hračce, a panička ho občas pochválí a pohladí, většinou si na oddělení zvykne dobře. Dítěti je třeba vštípit, že na mřížku ani na psa se nesahá (podobně jako na rozpálenou plotnu!). Vypadá to divně, většina rodičů to nechce akceptovat, protože si myslí, že dítě pak nebude mít pěkný vztah ke psům. Ale je to hlavní bezpečnostní zásada. A o bezpečnost jde přece u malých dětí především. Vztah ke zvířatům si začnou vytvářet až mnohem později, hlavně podle příkladu rodičů. A měl by to být především respekt a odpovědnost.
Pokud jde konkrétně o případy, kdy váš pejsek zavrčel na dcerku, myslím, že to byly projevy pocitu ohrožení nějakých jeho jistot a zvyklostí, nikoli náznak útočné agrese (vlastně i v těch předchozích případech u synovce a netře). Pes a dítě by se nikdy neměli setkat u důležitého „zdroje“. Může jím být jídlo, pelíšek (psa nebo váš – pohovka, postel, křeslo), ale především to bývá přízeň sociálního partnera. Tím partnerem jste pro psa vy a vaše paní. Když ho hladíte a bavíte se s ním, chce vás mít jenom pro sebe. Blíží-li se k vám v takové chvíli dítě, stává se konkurentem u zdroje a pes ho většinou na dálku varuje výše popsanými signály a tím více se k vám tiskne. Když dítě nereaguje na jeho „prosbu“ (Prosím tě, jdi pryč, já teď chci mít paničku jen pro sebe), zkusí ho varovat zavrčením (Ty nerozumíš?! Drž se od nás dál!). Pokud psa v takové situaci potrestáte, nechápe to, on u vás hledal bezpečí a podporu. A udělá si svůj závěr: Kdykoli se blíží dítě, bude se dít něco nepříjemného. Je pak z dítěte permanentně nervózní a neví, jak se má chovat, abyste ho netrestali.
Dejte mu pelíšek na takové místo, kde ho dítě nebude rušit, a ideálně ho oddělte přepážkou, nábytkem apod. v době, kdy nemůžete mít oba stále na očích. Po dobu, kdy je můžete hlídat, nechte psa pohybovat volně. Dcerku zabavte něčím jiným. Pes není na hraní ani osahávání, není vlastně vůbec zajímavý a sahat na něj se nesmí (křičte AU nebo PÁLÍ nebo něco podobně „hrozného“ a tvařte se vyděšeně, ať se maličká klidně rozbrečí – jen tak si to zapamatuje a nebude to pořád zkoušet). Kdykoli vidíte, že se malá otáčí směrem ke psovi a ten začíná být nervózní (olízne se, odvrátí hlavu), laskavě ho pošlete na místo a pochvalte ho. Musí si vštípit, že nejlepší je jít dítěti z cesty, nikoli hledat zastání u vás – tam by mohlo dojít ke konfliktu.
Se psem si hrajte a mazlete se, když malá spinká nebo u toho není. Bude rád, že vás má jen pro sebe. Kdyby byl u vás nebo na křesle, v kuchyni u babičky apod. (zdroje) a blížilo se jakékoli dítě, vezměte pamlsek, zavolejte psa a odveďte ho na bezpečné místo – v klidu, s pamlskem a pochvalou. Tak zůstane klidný. Uvidíte, že se to velice brzy naučí sám: vidím dítě, nejlepší je rychle se uklidit na místečko. Dbejte, ať má vždy volnou cestu, ať za ním na pelíšek děti nemohou, a chvalte a chvalte. Všechny tyto informace jsou shrnuty v přiloženém textu o zásadách soužití psa a batolete.
Myslím, že kastrace byla v tomto případě zbytečná – tento typ agrese nesouvisí s pohlavními hormony. Pomoci by mohla u agrese vůči psům, ale budete ji muset doplnit trpělivým cvičením správných návyků při setkávání se psy. Kdyby nervozita psa při kontaktu s dcerkou přetrvávala, je možné použít nějaké preparáty na přírodní bázi ke zlepšení pocitu pohody, například tabletky Serene-Um nebo obojek napuštěný pohodovými feromony Settle Down.
Škoda, že jste nepřijeli na seminář – tohle všechno jsme tam řešili. Ale mohla bych vám poslat alespoň knížku Modrý pes, je tam mnoho užitečných rad.

 

MVDr. Hana Žertová

Další odpovědi na nejrůznější dotazy naleznete na www.hanazertova.cz

 


Vanda Ročková
Aktualizováno: 5.7.2014 19:07:57
Napsáno: 5.7.2014 19:04:08

Forum.

17.7.2014

Michaela

Dobrý den, rady jsou sice dobré, ale pouze v případě, že je možnost oddělit psa od dítěte. Co ale máme dělat, když tuto možnost nemáme, protože máme malý byt. Dítěti, 21 měsíců, neustále vysvětluji, že hafíci jsou fujka (na fujka věci nesahá), ale marně. Děkuji za odpověď

29.8.2014

Aneta

Dobrý den Michaelo. Možná by jste mohla dítěti říct něco ve stylo jako: Pejsek to nemá rád, nebo pejska to bolí a bude mu to líto... já mám 3 letého syna a funguje to :)

Vložit příspěvek
Používejte diakritiku. HTML značky zakázány. Diskutujte pouze k tématu. Pokud máte zájem o odbornou radu, napište spíše do veterinární poradny. Zde Vám autoři neodpoví.

Vložením diskuzního příspěvku souhlasíte s pravidly vkládání diskuzních příspěvků
Prosím přihlašte se pokud chcete komentovat
Text:
 
Publikování nebo šíření obsahu muj-pes.cz je bez písemného souhlasu redakce zakázáno: muj-pes.cz © 2010
Řešení problémů, webmaster: webmaster@muj-pes.cz; Redakce:info@muj-pes.cz