Jak si Blacky pochutnala na syrové vánočce


Dovolte mi, abych se s Vámi podělila o příhodu, kdy nad mým 16ti měsíčním border teriérem stáli dva veterináři (jeden z nich jsem byla já) a nevěděli jak mu pomoci. Pro nedočkavce dodávám, že nakonec vše dobře dopadlo a můj pes získal novou přezdívku.

 

Border teriér je pes značně žravý a moje Blacky svému plemeni rozhodně nedělá v tomto směru ostudu. O svých prvních Vánocích, když byla ještě malé štěňátko, se jí podařilo vyloudit pouze několik zázvorek a vanilkových rohlíčků, a proto se zřejmě rozhodla, že tyto Vánoce si to vynahradí bez naší pomoci. Příležitost se jí zjevila v poledne 23. prosince 2008 v podobě syrové vánočky, která si tiše kynula na kuchyňském stole. Blacky nezaváhala – hup na židli, ze židle na stůl a už se cpala. Za těch několik sekund, než jsme si jí stačili všimnout, sežrala pořádnou hrst těsta. Následovalo potrestání a preventivní aplikace tobolky Espumisanu, přípravku, který se u lidí používá na usnadnění odchodu plynů z trávicího traktu. Přípravek fungoval, těsto v žaludku sice kynulo, ale plyn z Blacky průběžně odcházel, slušně řečeno, oběma směry.

 

Odpoledne má zloba pominula a vypravily jsme se na vycházku. Jindy poslušný psík mě toho dne překvapoval neochotou k chůzi u nohy a odmítáním přivolání. Po návratu z procházky Blacky místo zalehnutí a vyspávání stále pobíhala a byla neklidná. Kolem šesté hodiny večer se k pobíhání přidalo ještě něco jiného – nejprve jakoby občas zaškobrtla, pak se jí začaly podlamovat nohy, následovalo vrávorání, narážení do zdi a pády. Když se chtěla napít, spadla do misky z vodou. Nikomu bych nepřála vidět svého vlastního psa v takovém stavu.

 

Vzhledem k tomu, že jsem Vánoce trávila u rodičů, mimo dosah své veterinární ordinace, na nic jsem nečekala, naložila jsem potácející se Blacky do auta a už nás přítel odvážel k mému kamarádovi – kolegovi, do blízké veterinární ošetřovny. Blacky mi během cesty bezvládně ležela v klíně a musím přiznat, že jsem měla slzy na krajíčku. Když jsem ji nesla v náručí do ordinace, dost mě překvapilo, že i v tomto těžkém stavu okamžitě zpozorněla a zaštěkala na dva leongergry, se kterými jsme se míjeli ve dveřích. Dalším překvapením bylo, že v ordinaci se svou vrávoravou chůzí, proloženou několika pády, neomylně vydala směrem, kde měl kolega uložené vzorky granulí a ihned bez pobízení začala provádět ochutnávku. „Napřed předvádí umírajícího psa, pak štěká na ostatní a nakonec se cpe granulema? To je opravdu zvláštní.“ pomyslela jsem si. Kolega Blacky pečlivě vyšetřil. Kromě silného oslabení reflexů na končetinách nic nezjistil. Blacky se motala po ordinaci, my jsme stáli nad ní, koukali na ni, ale ani jednomu nám vysokoškolský diplom nepomohl ke stanovení diagnózy.

 

Celou záhadu objasnila až kolegova žena – lékárnice, která se náhle objevila v ordinaci. Chvíli Blacky pozorovala a pak ji politovala: „Chudáček pejsek, vypadá jako kdyby byl úplně namol.“ Sotva to dořekla, podívali jsme se na sebe s kolegou a měli jsme oba jasno. Blacky nevypadala jako kdyby byla namol, ona BYLA úplně namol. Během kynutí vánočkového těsta v jejím trávicím traktu vznikal nejen oxid uhličitý, který z ní díky Espumisanu zdárně odcházel, ale také alkohol. Ten neměl kudy uniknout a vstřebával se přímo do krve. Psi jsou k působení alkoholu velmi citliví a stačí jim i malé množství pro rozvoj otravy. Chvíli mi trvalo, než jsem si srovnala v hlavě, že můj pes je vlastně opilec. A pak jsme se začali všichni smát. Blacky dostala injekci pro urychlení peristaltiky, aby se co nejrychleji zbavila nebezpečného obsahu ve svých střevech a vyrazili jsme zpátky domů. Část večera strávila vrávoráním po pokoji, pak konečně usnula a já jsem ji po celý zbytek noci kontrolovala, jestli nemá zástavu dechu.

 

Na Štědrý den pak Blacky vyspávala svůj stav po alkoholové otravě (toto stádium je často označováno odborným výrazem „opice“). Všechno zlé je na něco dobré - díky této příhodě jsem zase o něco více připravená řešit neobvyklé zdravotní problémy u mých pacientů a Blacky získala novou přezdívku -Opilec. Jak se tak na ni dívám, určitě už teď vymýšlí, čím nás zabaví na letošní Vánoce.

 

Text a foto:  MVDr. Dagmar Vršková, Phd., Veterinární ordinace XENOPUS

 

 

 


Vanda Ročková
Aktualizováno: 8.9.2009 12:27:13
Napsáno: 8.9.2009 11:32:25

Forum.

17.4.2014

Iveta

Paní Vršková, momentálně sedím nad svým pejskem, dívám se, jak je opilý a doufám, že to co nejdříve bude za mnou. Mazanec si už raději budu kupovat v obchodech.

Vložit příspěvek
Používejte diakritiku. HTML značky zakázány. Diskutujte pouze k tématu. Pokud máte zájem o odbornou radu, napište spíše do veterinární poradny. Zde Vám autoři neodpoví.

Vložením diskuzního příspěvku souhlasíte s pravidly vkládání diskuzních příspěvků
Prosím přihlašte se pokud chcete komentovat
Text:
 
Publikování nebo šíření obsahu muj-pes.cz je bez písemného souhlasu redakce zakázáno: muj-pes.cz © 2010
Řešení problémů, webmaster: webmaster@muj-pes.cz; Redakce:info@muj-pes.cz