Historie vzniku plemene moskevský strážní pes


V době, kdy se chýlila ke konci 2. světová válka, rostla v tehdejším SSSR poptávka po velkých služebních psech. Ministerstvo obrany provedlo jejich sčítání, a v „zájmu celonárodní bezpečnosti“ zadalo šlechtitelský úkol centrální škole vojenské kynologie Krasnaja zviezda, která se nacházela poblíž Moskvy.

 

A tak se v této stanici pod vedením generálmajora G. P. Medveděva, profesora biologie N. A. Iljina a plemenného poradce N. I. Bortnikova začali zabývat křížením psů různých plemen (jak domácích, tak i dovezených například z Německa). V hlavním výběru zůstala plemena: německý ovčák, kavkazský ovčák, bernardýn, novofundlanďan, rotvajler a ruský strakatý pes.

 

Úkol zněl: Vyšlechtit psa mohutného, velkého, hrubého typu, který bude mít předpoklady pro strážní službu, bude dobře cvičitelný a nenáročný na péči.

 

Ze zkřížení uvedených ras vznikla tato plemena: moskevský strážní pes, černý teriér, moskevský vodní pes a moskevský pes. Tato plemena byla podrobena dalším testům. Příbuzenská plemenitba proběhla uvážlivě na potomcích první a druhé generace. Vyšlechtění jedinci, kteří prošli přes komisi posuzující exteriér, byli zapsáni v plemenné knize a povinně prošli testy cvičitelnosti a služebních kvalit. Psi, kteří neprošli sítem testů, byli vyřazeni z chovu.

 

Po této náročné práci mohli být už v roce 1950 na 14. Moskevské městské výstavě představeni první zástupci služebního plemene. Bylo to šest sourozenců narozených 12. 7. 1949: psi Džoj, Don, Dukát, Despot, Divnyj a fena Dido. Tito potomci první generace byli nazýváni ještě kříženci.

 

Exteriér Moskevského strážného psa se začal teprve rýsovat. Šlechtění probíhalo velmi rychle. V roce 1953 stanice Krasnaja zviezda představila na výstavě 14 psů a v roce 1961 už jich bylo 28 (jeden pes byl už v držení soukromé osoby). Od 60. let už nebyli představitelé plemene moskevský strážní pes pouze v držení vojenské kynologiské školy, ale i soukromých rukách (prověřených osob) kynologů z Moskevského městského klubu služebních plemen.

 

V roce 1960 se začíná psát historie legendy. Ze spojení psa Vepchiji (kavkazský ovčák) a feny Tutty (bernardýn) se dne 1. 12. 1960 narodil pes Orslan budoucí šampión plemene a zakladatel rodové linie MSP. Byl prvním svého plemene, který vstoupil do třídy „Elita“ (u nás se používá odpovídající termín „Vítěz vítězů“).

 

Využití Orslana a jeho sourozence Onikse v chovu mělo skvělé výsledky. Rodová linie se vyrovnala, stala se jednotnou. Orslan výborně předával své nejlepší vlastnosti a do té doby nedobře vyjádřené rozdíly mezi fenou a psem se díky jeho přínosu ustálily a jednoznačně přesvědčivě vyjádřily. A tak v hlavě genealogických map plemene najdete Orslana, jeho děti, vnuky a pravnuky... Jako byli Dik, Murat, Mališ, Ikar. Ti všichni nejednou zvítězili na výstavách služebních psů. Mnoho klubů služebních psů pak vyvezlo štěňata z moskevské Krásné zviezdy na Ural, Dálný východ, Sibiř, Taškent, Alma-Atu, Murmansk, Voroněž, Leningrad a dále. Od poloviny sedmdesátých let tak najdeme záznamy o chovu plemene např. v Čeljabinsku, kde se využívali zejména na strážní službu velkých závodů.

 

Na konci sedmdesátých a začátku osmdesátých let se sice začali objevovat psi lehčího až spíše loveckého typu, kteří se zrodili zřejmě nedobře zvolenou vynucenou příbuzenskou plemenitbou, ale pro jejich nízkou hmotnost a obecně rysy nevyhovující standardu nebyli použiti v chovu.

 

V prosinci roku 1985 bylo plemeno moskevský strážní pes uznáno a byla vytyčena pravidla pro chov. Byl aktualizován standard plemene z roku 1958 (především byla vyškrtnuta horní hranice výšky), ale až v roce 1990 se konečně sešli všichni lidé zainteresovaní ve vedeních všech kynologických klubů, které se zabývaly plemenitbou. Konečně se začalo jednat o platném standardu a jednotném exteriéru pro všechny kluby ve všech ruských oblastech. Což nebylo v době rozpadu SSSR nic jednoduchého. Standard byl podepsán 17. 4. 1992 a v roce 1997 byl přijat katedrou speciální zootechniky a šlechtění ministerstva zemědělství a RKF (Ruskou kynologickou federací). Tento standard byl publikován 23. 4. 2008 a jeho poslední aktualizace proběhla v roce 2010 (nedošlo již k žádným zásadním změnám v exteriéru, pouze k upřesnění pojmů).

 

Do rukou soukromých chovatelů se plemeno dostávalo jen pomalu a obtížně. Mohl si ho například vzít s sebou jen prověřený psovod za zásluhy. Do Čech se první pár psů plemene dostal také po vojenské cestě. Major sloužící v sovětské armádě si s sebou k nám přivezl psa i fenu, jež měli dvě štěňata. Fenka (Andy Ardea CZ) pak měla dva vrhy, které tvoří spolu s importovanými jedinci ze země původu, ale i z Polska a Maďarska, základnu chovu u nás.

 

Za širší rozšíření plemene v bývalém Sovětském svazu mohou hlavně politické změny. V nastalých, pro plemeno neradostných letech přežili plemenní jedinci jen díky obětavosti obdivovatelů plemene. Mnoho psů bylo totiž bohužel pozabíjeno z důvodu nedostatku financí. Ale naštěstí pro nás, zůstalo plemeno zachováno a opět se jeho rodová základna rozrůstá.

 

Text a foto: Marie Rudolfová, CHS z Linie Romanovců, www.romanovci.cz


Vanda Ročková
Aktualizováno: 22.10.2014 23:04:01
Napsáno: 19.10.2014 19:47:45

Forum.

31.10.2014

Lucie 129

přeju si tohoto pes moc.

Vložit příspěvek
Používejte diakritiku. HTML značky zakázány. Diskutujte pouze k tématu. Pokud máte zájem o odbornou radu, napište spíše do veterinární poradny. Zde Vám autoři neodpoví.

Vložením diskuzního příspěvku souhlasíte s pravidly vkládání diskuzních příspěvků
Prosím přihlašte se pokud chcete komentovat
Text:
 
Publikování nebo šíření obsahu muj-pes.cz je bez písemného souhlasu redakce zakázáno: muj-pes.cz © 2010
Řešení problémů, webmaster: webmaster@muj-pes.cz; Redakce:info@muj-pes.cz