Poslední rozloučení


S přibývajícím věkem našeho čtyřnohého mazlíčka nám na mysl stále častěji vytane myšlenka, že jednoho dne zvíře odejde navždy. Přejeme si, až se jeho čas naplní, aby zemřelo tiše ve spánku. V některých případech je však naší povinností, jako odpovědného a milujícího majitele, rozhodnout o jeho důstojném konci.

 

Pokud zvíře trpí velkými bolestmi, které nejdou utišit, nebo když z nějakých příčin není schopno normálního života, je vhodné obrátit se na veterináře, který vyhodnotí zdravotní stav a pomůže vyřešit složité rozhodování, zda zvíře nechat uspat. Kromě veterináře musí stav zvířete zhodnotit i majitel. Přece jen zná svého psa nebo kočku nejlépe a ví, jak se chová za normálních okolností. I když je to těžké loučení a ztráta milovaného zvířátka bolí ještě dlouho po jeho smrti, samotná eutanazie je bezbolestná a rychlá. Zvířeti jsou nejprve podána anestetika, která navodí spánek a poté preparát, který způsobí zástavu srdce. Je to tichý konec, kdy zvíře usne do bezvědomí a jeho bolesti navždy zmizí.

 

Nemoc neznamená hned důvod k utracení

Někdy však i nevyléčitelné onemocnění neznamená, že zvíře nemůže po určitou dobu prožívat spokojený život a radovat se z naší společnosti. Zvíře žije přítomností, neřeší a nepřemýšlí, co se bude dít zítra nebo za týden, je spokojené, když má plnou misku a je obklopené svou milující rodinou. Je však nutné svého čtyřnohého kamaráda pozorovat a včas zhodnotit, kdy se relativně spokojený život mění v bolestné utrpení.

 

Jaké jsou příznaky kvalitního života?

Pes/kočka dobře přijímá potravu i vodu.

Pes nás při příchodu radostně vítá, kočka nám dává najevo náklonnost svým obvyklým způsobem.

Nemá větší potíže při vyměšování.

Neschovává v úkrytu, ale zajímá ho okolní dění.

Dobře spí.

Nemá zjevné bolesti, které nelze tlumit léky.

Nemá dýchací obtíže.

 

Zvažte všechna pro a proti

Veterinární medicína kráčí rychle kupředu a mnohé špičkové kliniky dnes nabízejí různé diagnostické a léčebné postupy. Někdy i případy, které by byly donedávna beznadějné, lze úspěšně léčit. Vždy však závisí na konkrétním případě, vitalitě daného jedince a rozsahu onemocnění. Také je nutné zvážit, zda vše, co je veterinární medicína schopná nabídnout, je skutečně vhodné a přínosné. Důkladně promyslete, zda četná vyšetření, náročná operace prodlužující život o pár týdnů či nákladná léčba s velkými vedlejšími účinky je skutečně to, co by si váš mazlíček přál...

 

Čas říct sbohem

Jestliže zvíře odmítá pít a jíst, je vyhublé a dehydrované, má bolesti, problémy při močení nebo kálení, namáhavě dýchá a dusí se, nejeví radost z vaší přítomnosti, je apatické, nemá zájem o hry a okolí, naříká, nepohybuje se, nebo mu pohyb způsobuje bolest a velké problémy, nemůže spát atd., je to doba, kdy je potřeba rozhodnout se pro eutanazii... Pořízením domácího mazlíčka jsme převzali odpovědnost za jeho život, je naší povinností převzít zodpovědnost i za jeho důstojný a bezbolestný odchod.

 

Zdroje: Internet, MVDr. Jana Kočová. Výmarský ohař, historie- chov – výcvik, Mladá fronta, 2016

Foto: pixabay.com

 


Vanda Ročková
Napsáno: 22.8.2017 18:31:14

Forum.

Vložit príspěvěk

3.10.2017

roserote1995

Rozhodnout, kdy je ten pravý čas, je vždycky velmi těžké, ale někdy ještě těžší. Sama jsem se o tom přesvědčila. V 10 letech byla u našeho Labradora zjištěna silná artroza kyčelního kloubu. Byla v takové fázi, že na zadní packu vůbec nešlapal a již tehdy jsme byli od některých lidí terčem narážek, proč ho týráme? Ale, když se na něho každý podíval, co viděl? Šťastného psa, plného života, elánu, chuti užít si každý den na plno i skákající na 3 packách. Dokázal běhat a hrát si jako za mlada. Rok na to prostě jednoho dne opět začal chodit, byl to zázrak, ale především důkaz toho, kolik síly v sobě ještě má. A těm, co nám naznačovali uspání, vytřel zrak.Protože žil další rok a půl spokojený život na 4 packách. Ve 12 letech mu zadní nohy začaly dosluhovat a byl z něho ležící pes. Opět jsme byly terčem narážek, ale opět jsme se podívali na něho a viděli jsme to samé, co před 2 lety- chuť do života a plno síly to nevzdat. Dalšího půl roku tady s námi byl, jen proto, protože tady být chtěl. Ukazoval nám sám, že ještě nehodlá tento svět opustit a my jsme to respektovali. Asi se ptáte, jak nám to ukazoval- stačilo se na něj podívat, jiskřička v očích, kousání plyšáka, stále plné bříško a vyzývání k hrátkám a mazlení. Tenhle život nešel ukončit jen proto, že přestal chodit. My jsme to zvládali. V květnu se mu udělal absces, který praskl a vyžádal si veterinární ošetření, kde jsme mu při té příležitosti, udělali všechna vyšetření, ze kterých vyplynulo jediné. Na 13 letého psa, je kromě špatných zadních noh, naprosto zdravý a hodnoty má mladého psa. 21.8 bohužel přišel ten den, kdy jsme tohle rozhodnutí již udělat museli, neboť poprvé za celých 13 let jeho nádherného života, nám ukázal, že síly už došly a nadešel jeho čas. A on to věděl, už nemohl. Pro mě byl více jak psem, byl mým přítelem, jeh ztráta mě hluboce poznamenala a stále to bolí. Stále víc mě dohání strašné výčitky a bolest, ale vím, že tohle bylo jediné možné řešení. Teď je již opět šťastný a bez bolesti a musím věřit, že on to tak chtěl.

12.10.2017

aktiyata

Hmmm..... moc by mne zajímalo, zda by paní doktorka tu "humanitární vraždu" doporučila i své babičce.

Vložit příspěvek
Používejte diakritiku. HTML značky zakázány. Diskutujte pouze k tématu. Pokud máte zájem o odbornou radu, napište spíše do veterinární poradny. Zde Vám autoři neodpoví.

Vložením diskuzního příspěvku souhlasíte s pravidly vkládání diskuzních příspěvků
Prosím přihlašte se pokud chcete komentovat
Text:
 
Publikování nebo šíření obsahu muj-pes.cz je bez písemného souhlasu redakce zakázáno: muj-pes.cz © 2010
Řešení problémů, webmaster: webmaster@muj-pes.cz; Redakce:info@muj-pes.cz