Příběh z množírny: I nejsilnější prohrává


Byla tma a do místnosti foukal studený vítr. Fenka bišonka beze jména se tiskla k zadní straně své klece a chránila svá mláďata, aby přežila tu strašlivou zimu. Štěňata byla ještě velmi malá, sotva pila mléko a jen ležela, neměla moc šancí se projevovat...

 

V jednu chvíli někdo prudce otevřel dveře klece a fenku surově zvedl do rukou. Začala kňučet a plakat po svých dětech, ale k ničemu jí to nebylo. Dokonce se v zoufalství pokusila toho člověka kousnout, ale on ji jen surově odhodil do kouta, kde zůstala zraněná ležet.

 

Všechna její mláďata odnesl a prudce za sebou zavřel dveře. Několik dalších dní se neobjevil a fenka stále ležela v rohu a téměř se nemohla hýbat, kňučela a hlady si trhala kusy srsti. Snažila se bojovat co to šlo, ale její stav se prudce zhoršoval. Zánět v očích byl natolik silný, že přes něho téměř neviděla, v krvavých místech po těle se začínal tvořit hnis a infekce se rozšiřovala. Po necelých pěti dnech přišel ten člověk znovu. Opakoval se stejný scénář - psí kňučení, lidská bestie odebrala štěňata a vyděšeného pejska hodila zpět do klece. Při zavírání dveří se člověk ještě ohlédl a uviděl otevřenou klec.

 

V první chvíli si nevzpomněl na zuboženou fenku, vlastně ji uviděl v rohu, až když se rozhodl odejít a do prázdné klece pořídit novou produktivní fenu. Přišel k ní a vzal ji do rukou. Byla tak zesláblá, že se ani nesnažila uhnout, i když věděla, co přijde. Nevydala ani hlásku a jen oddaně ležela a pomalu umírala. Potom se probudila na studeném stole kdesi na klinice. Celé tělo ji bolelo, byla ovázána obvazy a do žíly jí kapali živiny. Několik příštích dní se nic nezměnilo, jen jí nebyla taková zima a pán v bílém se zdál být... Jiný. Neubližoval jí, nemlátil jí a snažil se na ní mluvit klidně, i když celou dobu vyděšeně vrčela. Uběhlo pár dní a Alice, jak ji pojmenovali, se sama zkoušela postavit na nohy. Měla obrovské bolesti a několik dní jen padala, než nabrala potřebnou sílu a odvahu a dokázala se postavit. Po necelém měsíci dostala první mističku plnou něčeho voňavého. Hladově a zvědavě vše snědla a ráda by ještě, ale její tělo bylo natolik zesláblé, že vše do pár hodin vyzvracela. Trvalo několik dní než se naučila sama jíst a vše v sobě udržet. Její váha byla hluboko pod minimem, žebra jí koukala a na nohy se vždy postavila jen na chvilku, než únavou spadla.

 

Co se však Alice nedalo zapřít, byla její touha po životě. Ačkoliv měla zlomená žebra a dělohu poškozenou natolik, že jí musela být lékařem odstraněna, aby se vůbec podařilo vyléčit ošklivý zánět, po měsících se z ní stal citlivý a hodný pejsek toužící po něčem, co nikdy v životě nezažila. Její život začínal v rukách veterináře nabírat směr a ačkoliv se vše základní učila znovu, šlo jí to mimořádně skvěle. Po několika měsících sama jedla, běhala vesele po lékařově ordinaci, naučila se, co je to míček a vodítko, a měla vlastní teplý pelíšek. Rány na těle se téměř zahojily a zbyly po nich jen ošklivé jizvy jako památka na bestii, která množila přes 80 psů v množírně kus od našich hranic.

 

Ve chvíli, kdy byla tato pekelná množírna objevena a přišla do ní kontrola, krve by se v nich nedořezal. Za zavřenými vraty starého chlíva bylo na desítky klecí a přepravek se zuboženými, vyhladovělými a téměř utýranými psy. Několik z nich bylo v klecích již mrtvých... Ovzduším se šířil zápach hniloby a shnilého masa a mnoho psů, kteří se našli jako živí, muselo být vzhledem k jejich kritickému stavu utraceno. Celkově přežila méně než polovina všech nalezených pejsků, jejichž duše se mnohdy ani po několika měsících nebo letech nedala vyléčit. Vzhledem k otřesnosti celého případu byla tato bestie poslána do vězení na mnoho let, nicméně to život a zdravou duši pejskům nevrátí.

 

Alice je světlou výjimkou, ovšem ani její zdravotní stav není ideální. Trpí epilepsií a ve svých šesti letech téměř umírá. Má světlejší dny, kdy radostně běhá a je veselá, ale jsou i dny, kdy jen smutně leží ve svém pelíšku a nehýbe se. Možná pláče za svá brzy odebraná mláďata, která již nikdy neuvidí.

 

Text: Simona Smith, www.tovarnanastenata.czfacebookové stránky

Další příběhy spolu s užitečnými radami najdete v připravované knížce Továrna na štěňata, aneb šmejdi v psím světě.

Foto je ilustrační

 


Vanda Ročková
Aktualizováno: 29.3.2015 16:27:12
Napsáno: 29.3.2015 16:26:36

Forum.

Ještě nikdo nediskutoval.
Vložit příspěvek
Používejte diakritiku. HTML značky zakázány. Diskutujte pouze k tématu. Pokud máte zájem o odbornou radu, napište spíše do veterinární poradny. Zde Vám autoři neodpoví.

Vložením diskuzního příspěvku souhlasíte s pravidly vkládání diskuzních příspěvků
Prosím přihlašte se pokud chcete komentovat
Text:
 
Publikování nebo šíření obsahu muj-pes.cz je bez písemného souhlasu redakce zakázáno: muj-pes.cz © 2010
Řešení problémů, webmaster: webmaster@muj-pes.cz; Redakce:info@muj-pes.cz