Australský teriér

Historie

Toto malé a živé plemeno vzniklo asi před 150 lety v Austrálii. Spojuje v sobě vlastnosti několika plemen britských teriérů podílejících se na jeho zrodu. Byl to zejména kernteriér, jorkšírský teriér a norvičský teriér. Posláním malých, přitom však velmi ostrých teriérů bylo chránit farmy a jejich okolí před různými malými šelmami, hady a hlodavci, kteří se do Austrálie dostali s lodní dopravou. Museli to tedy být psi nejen odvážní, ale i pozorní a mrštní. Vynikali přizpůsobivostí a všestranností. Poněvadž šlechtitelské úsilí v Austrálii nebylo zřejmě tak intenzivní, jako v původní domovině jejich předků – starých skotských teriérů, zachoval se australský teriér takřka dodnes v podobě, která je blízká jeho přímému předkovi. Na výstavách psů pořádaných v Austrálii se nízkonozí teriéři začali objevovat v 70. až 80. létech 19. století. Byli označováni jako Broken-coated Terrier. Na výstavě konané v Melbourne roku 1880 byli rozděleni do několika skupin, a to podle zbarvení srsti a tělesné hmotnosti. Teprve roku 1889 se začal používat název plemene australský teriér. Začátky chovu moderního australského teriéra spadají do roku 1906, kdy v Adelaide vznikl chov Malvern majitele H. G. Bernardse. Velikostně menší australští teriéři se stali předky silky teriéra.

Povaha a využití

Teriéra v sobě nezapře, je ostražitý, aktivní a houževnatý. Je to smělý, dobrosrdečný, přátelský, horlivý a chytrý pes. Dobře reaguje na výcvik a je vynikajícím společníkem. Chce se svým majitelům zavděčit, je rád ve společnosti dětí. Je to v podstatě pracovní pes, avšak jeho oddaná a vyrovnaná povaha z něho činí naprosto vhodného společníka. Jeho vlohy k lovu krys a hadů se dnes již moc nevyužívají, uplatňuje se spíše jako pes společenský. Je také dobrý hlídač. Může mít sklony k uštěkanosti

Vzhled

Statný nízký pes, v poměru k výšce poněkud dlouhý. Jeho netrimovaná tvrdá srst s výrazným okružím kolem krku, které sestupuje až k hrudní kosti, a jeho dlouhá silná hlava dodávají psovi houževnatý a drsný vzhled. Lebka dlouhá, plochá, přiměřeně široká, mezi očima plná. Pokrytá měkkou čupřinou. Oči mají být malé, oválné, s ostražitým výrazem, tmavě hnědé barvy, posazené náležitě od sebe a nevystouplé. Uši malé, vztyčené, špičaté, dobře nesené, nasazené přiměřeně od sebe, bez dlouhé srsti. Rovná hřbetní linie. Bedra silná. Hrudník přiměřeně hluboký a široký, s dobře klenutými žebry. Ocas kupírovaný, vysoko nasazený, správně nesený, ne však nad hřbetem. Hrudní končetiny se silnými kostmi, rovné a při pohledu zepředu souběžné, směrem k zápěstí porostlé mírně delší srstí (nepatrné praporce). Pánevní končetiny přiměřeně dlouhé. Mají skýtat sílu a posun, pohyb kolenních kloubů a hlezen má být volný. Při pohledu zezadu mají být nohy mezi hlezny a zemí souběžné, postavené ani příliš blízko, ani příliš daleko od sebe. Osrstění se skládá z tvrdé rovné a husté krycí srsti, dlouhé zhruba 6 cm, a krátké měkké podsady. Na mordě, spodní části nohou a na tlapách nemá být srst dlouhá. Barva modrá, ocelově modrá nebo tmavě šedomodrá, se sytou tříslovou na lících, uších, pod tělem, spodních částech nohou a na tlapkách a kolem řitního otvoru. Čím je barva sytější a jasněji definovaná, tím lépe. Požadovaná výška činí zhruba 25 cm v kohoutku, feny jsou mírně nižší. Hmotnost činí u psů zhruba 6,5 kg, u fen poněkud méně.

Péče

Dlouhá, tuhá a chundelatá srst se snadno udržuje, stačí ji několikrát týdně vykartáčovat a asi jedenkrát za tři měsíce trimovat. Pravidelné kartáčování dodá srsti lesk.

Zdroje: Standard FCI č. 8 / 12.03.1998