Chorvatský ovčák


Historie

Krátký historický přehled podle standardu: Toto plemeno nejpravděpodobněji vzniklo během několika staletí z potomků takzvaného „psa rašelinného“ (Canis Familliaris Palustris) v oblasti východní Slavonie, která je dnes částí Chorvatska. Podle hypotézy v rukopisu biskupa Petra Bakice z roku 1719, který se odvolává na starší rukopis biskupa Petra z roku 1374, přivezli tyto psy do své nové domoviny noví osídlenci Chorvatska. Systematický chov chorvatského ovčáka započal profesor Stjepan Romič v roce 1935. Poprvé bylo toto plemeno představeno veřejnosti na 1. Národní výstavě psů v Záhřebu 29. a 30. 10. 1949. První standard plemene sestavil v roce 1951 Dr. Otto Rohr. FCI byl standard uznán 31. 1. 1969.

 

Povaha a využití

Má živý temperament a vyrovnanou povahu. Je věrný a oddaný svému majiteli. Nesmí být ani agresivní, ani bojácný, a musí se zajímat o všechno dění kolem sebe. Toto plemeno má vrozené vlohy pro práci s domácími zvířaty. Je samostatný. Typickými vlastnostmi jsou přemýšlivost, odvaha, živost, vytrvalost, trpělivost a prozíravost při práci. Snadno se cvičí. Co se týče využití, jedná se o všestranné plemeno, což znamená, že může být stejně dobře používán pro pasení hospodářských zvířat, či jako hlídací nebo společenský pes. Dobře se přizpůsobí všem situacím.

 

Vzhled

Je to středně velký pes špicovitého typu s hlavou liščího výrazu a s charakteristickou srstí a zbarvením. Budí dojem hrdého, hbitého, kompaktního, silného, ale ne hrubého psa. Má obdélníkový rámec. Šířka lebky není větší než polovina délky celé hlavy. Typický je oválný tvar lebky. Čenich se klínovitě zužuje k nosní houbě. Čelisti silné, dobře vyvinuté. Oči střední velikosti, oválné, mírně šikmo uložené s živým výrazem. Uši tvaru rovnoramenného trojúhelníku s mírně zaoblenou špičkou. Vztyčené nebo polovztyčené. Krk střední délky, svalnatý, zužující se k hlavě. Vypadá silnější díky bohaté hřívě, která je zvláště výrazná u samců. Trup silný, harmonicky vyvinutý. Hřbet přímý, vodorovný. Hrudník hluboký, široký, objemný, ale ne sudovitý. Ocas představuje prodloužení linie zádi. Silný u kořene, pozvolna se zužující ke špičce, nasazený středně vysoko. Bohatě osrstěný. Existují rovněž jedinci, kteří se narodili bezocasí nebo s krátkým ocasem, což je povoleno. Končetiny jsou silné, proporční k tělu. Srst je bohatá, hustá, poměrně jemná. Skládá se z pesíků a podsady. Pesíky jsou vlnité až kadeřavé s délkou 6-14 cm, odstávající a pružné. Na hřbetě nesmí srst tvořit pěšinku. Podsada je hustá, měkká a kompaktní. Dlouhá srst je na krku (límec), hřbetě, zádi, žebrech, zadní části předloktí (třásně), zadní straně stehen (kalhotky) a na ocasu (vlajka). Barva srsti je černá. Bílý znak na prsou je povolený, pokud je malý. Výška v kohoutku: Psi: 45-50 cm, Feny: 43-48 cm.

 

Péče

Srst nevyžaduje zvláštní péči, stačí psa občas pročesat, častěji v době línání. Vzhledem k tomu, že se jedná o ovčáckého psa, vyžaduje dostatek pohybu. Dobře se uplatní i v psích sportech. Může být celoročně držen venku, pokud bude mít k dispozici zateplenou boudu.

 

Zdroj: F.C.I.-Standard č. 277 / 27.05.2015 / EN

Foto: Michala Mračková


Vanda Ročková
Napsáno: 16.5.2018 15:52:42

Forum.

Ještě nikdo nediskutoval.
Vložit příspěvek
Používejte diakritiku. HTML značky zakázány. Diskutujte pouze k tématu. Pokud máte zájem o odbornou radu, napište spíše do veterinární poradny. Zde Vám autoři neodpoví.

Vložením diskuzního příspěvku souhlasíte s pravidly vkládání diskuzních příspěvků
Prosím přihlašte se pokud chcete komentovat
Text:
 
Publikování nebo šíření obsahu muj-pes.cz je bez písemného souhlasu redakce zakázáno: muj-pes.cz © 2010
Řešení problémů, webmaster: webmaster@muj-pes.cz; Redakce:info@muj-pes.cz