Italský ohař


Historie

Je možné, že se jedná o nejstarší plemeno loveckých psů v Evropě. Podle některých písemných dokladů sahá historie plemene až do 5. století před Kristem. Předkové těchto psů vznikli pravděpodobně křížením mastifů z Mezopotámie s lehčími a rychlejšími egyptskými honiči. Přes španělského ohaře pak z něj lze odvodit všechny moderní evropské ohaře. O těchto psech se zmiňují již Plinius a Dante. Italští ohaři byli také přítomni na francouzském dvoře za Ludvíka XII. A Františka I. Standard plemene uvádí, že tento starověký pes italského původu byl používán k lovu ptáků a vyvinul se v průběhu staletí od pradávných způsobů lovu k lovu se střelnou zbraní. Fresky ze 14. století jsou důkazem jeho nesporné nadčasovosti v průběhu staletí, co se týče morfologie a jeho loveckých vloh. Byl selektován na schopnost rychlého a prostorného klusu a je přirozeně výborným přinašečem.

 

Povaha a využití

Houževnatý a uzpůsobený všem druhům lovu, spolehlivý, obdařený výbornou schopností rozumět, poslušný a snadno ovladatelný. Je velmi chytrý, komunikativní, hravý a stále přátelsky naladěný. Není tak rychlý a rtuťovitý jako ohaři novějšího typu, což ho předurčuje (samozřejmě kromě loveckého využití) i do role oddaného rodinného psa. K dětem má zpravidla dobrý vztah, vůči cizím bývá zdrženlivý. Vzhledem k tomu, že má citlivou povahu, vyžaduje důslednou, ale ne zbytečně tvrdou výchovu. Rád pracuje na suchu i ve vodě.

 

Vzhled

Silný a harmonický v konstrukci, působící mohutným dojmem. Přednost je dávána jednicům se suchými končetinami, s dobře vyvinutým svalstvem a s výraznými liniemi, s výrazně modelovanou hlavou a zřetelnou modelací v oblasti pod obličejem, tj. se všemi znaky, které přispívají k specifičnosti tohoto plemene. Hlava je hranatá a úzká v oblasti jařmových oblouků; délka lebky je stejná jako délka tlamy. Oči mají jemný a submisivní výraz, nejsou ani zapadlé, ani vystouplé. Duhovka je více méně tmavá okrová nebo hnědá, v závislosti na zbarvení srsti. Uši jsou dlouhé, úpon je poněkud úzký, položen dosti vzadu, špičky uší jsou lehce oblé. Na hrdle je patrný jemný dvojitý lalok. Hluboký, klenutý hrudník, široký a svalnatý hřbet. Nohy dlouhé, svalnaté a dobře vyvážené. Ocas rovný, s lehkou tendencí se zúžovat ke konci. Srst krátká, hustá a lesklá. Barva: Bílá. Bílá se skvrnami různých velikostí oranžové nebo více či méně tmavě jantarové barvy. Bílá s více nebo méně velkými hnědými skvrnami. Bílá stříkaná oranžově, tj. oranžový bělouš. Bílá stříkaná hnědě, tj. játrový bělouš. Kohoutková výška: 55 až 67 cm, Preferovaná velikost u psa: 58-67 cm. Preferovaná velikost u feny: 55 – 62 cm, Hmotnost: Mezi 25 a 40 kg v závislosti na velikosti.

 

Péče

Péče o srst není náročná. Vzhledem ke svému původu se necítí moc dobře ve městě. Potřebuje dostatek pohybu (nejraději se pohybuje v širokých volných prostorech), kvalitní krmivo a pravidelnou péči o uši. Ideální uplatnění najde v loveckém revíru jako oddaný pomocník myslivce.

 

Zdroje: FCI-Standard č. 202

Taylor David, Velká kniha o psech, Gemini, 1992

Foto: publicdomainpictures.net


Vanda Ročková
Aktualizováno: 5.1.2019 15:46:38
Napsáno: 5.1.2019 15:44:18

Forum.

Ještě nikdo nediskutoval.
Vložit příspěvek
Používejte diakritiku. HTML značky zakázány. Diskutujte pouze k tématu. Pokud máte zájem o odbornou radu, napište spíše do veterinární poradny. Zde Vám autoři neodpoví.

Vložením diskuzního příspěvku souhlasíte s pravidly vkládání diskuzních příspěvků
Prosím přihlašte se pokud chcete komentovat
Text:
 
Publikování nebo šíření obsahu muj-pes.cz je bez písemného souhlasu redakce zakázáno: muj-pes.cz © 2010
Řešení problémů, webmaster: webmaster@muj-pes.cz; Redakce:info@muj-pes.cz