Japonský teriér

Ověřených zpráv o původu japonského teriéra existuje jen málo a navíc se v mnoha ohledech liší. Jisté je, že plemeno bylo vytvořeno záměrně. Standard uvádí, že toto plemeno vzniklo křížením hladkosrstých foxteriérů, dovezených v 17. století z Nizozemska do Nagasaki, s malými pointry nebo malými místními plemeny psů. Japonští teriéři byli chováni převážně jako psí mazlíčci, v přístavech jako je Kobe a Jokohama na ostrově Honšu. Tento společenský pes byl skvěle přizpůsoben klimatickým podmínkám Japonska. Jeho plánovaný chov začal kolem roku 1920, jeho charakteristický vzhled byl upevněn již kolem roku 1930. V ČR se zatím nechová.

Povaha a využití

Japonský teriér má živou a veselou povahu. Jde o velmi rychlého, hbitého a pohyblivého psa. Jeho předci se využívali na lodích jako daviči krys, dnes se uplatňuje především jako pes společenský. Je přátelský, přizpůsobivý, hravý a velmi oddaný své rodině.

Vzhled

Malý pes elegantního vzhledu, kompaktní, hladkých linií. Srst je velmi krátká, dlouhá jen asi 2 mm. Poměr výšky v kohoutku k délce trupu je 1:1. Tlama a mozkovna jsou stejné délky. Lebka je plochá a středně úzká. Oči střední velikosti, oválného tvaru a tmavé barvy. Uši vysoko nasazené, střední velikosti, tenké, ve tvaru písmene V a překlopené kupředu. Krk střední délky. Kohoutek vysoký. Hřbet krátký a pevný. Bedra mírně klenutá. Záď silná. Hrudník hluboký, ale předhrudí ne příliš široké. Ocas středně silný; v zemi původu tradičně kupírovaný. V zemích, kde je kupírování zakázáno, je přirozeně dlouhý ocas mírně zahnutý a ke špičce se zužuje. Nohy jsou dlouhé, se silnými stehny, zakončené kulatými a drobnými tlapkami. Srst krátká, hladká, hustá a lesklá. Barva: tříbarevná s černou, tříslovou a bílou hlavou; bílá s černými tečkami, černými nebo tříslovými znaky na trupu. Výška v kohoutku se pohybuje mezi 30 a 33 cm.

Péče

Jeho srst nevyžaduje zvláštní péči. Ačkoli se jedná o psa malého vzrůstu, není to gaučový povaleč, takže ocení dlouhé procházky.

Zdroj: FCI-Standard č. 259 / 03.06.2016