Jihoruský ovčák


Historie

První zmínky o tomto přírodním plemeni se objevují v Rusku okolo roku 1763. Za jeho předky se považuje například šňůrový pudl nebo asturijský ovčák. Tito psi, kteří se používali k ochraně stád ovcí, se údajně křížili i s barzoji, aby získali potřebnou rychlost při pronásledování zlodějů. Svým vzhledem museli být podobní ovcím, dokonce i srst plstnatěla. Nejenže tak splynuli se stádem, ale „krunýř“ představoval ochranu před zuby vlků. K chovu se používali zejména ostří hlídači, kteří byli schopni bleskurychle se sami rozhodovat a uhájit svěřené stádo a majetek před šelmami. Plemeno téměř vyhynulo v roce 1923, naštěstí se podařilo zachránit několik chovných zvířat, a tak byl chov zrekonstruován. Oficiálně byl jihoruský ovčák FCI uznán v roce 1983.

 

Povaha a využití

Velmi činorodý a pohyblivý pes s rychlými reakcemi. Charakterizuje ho silný ochranářský pud. Rád pracuje samostatně. Je odvážný, ostražitý a nedůvěřivý vůči cizím lidem. Jako hlídací pes ochrání svěřené teritorium naprosto spolehlivě. Nezvané vetřelce může potrestat pokousáním. Vrozený sklon k ochraně věcí a teritoria se projevuje již ve štěněcím věku. Jeho velká samostatnost vede mnohdy až k dominanci. Je to pes jedné rodiny, který velmi špatně snáší změnu majitele. V současnosti se používá především jako přirozeně ostrý hlídací pes. Vzhledem ke své povaze by se měl dostat do ruky jen lidem, kteří jsou obeznámeni se specifikami plemene a psa od štěněte správně socializují a vychovají.

 

Vzhled

Tělesná stavba je tvrdá, suchá, kostnatá a velmi svalnatá. Hlava je podlouhlá, přiměřeně široké kosti čela, dobře vyvinutý týlní hrbol, totéž platí o lícních kostech. Přechod čela k tlamě s pozvolným průběhem. Uši malé, trojúhelníkové, visící. Oči oválné, tmavé, uzavřené. Krk suchý, svalnatý, středně dlouhý, vysoko nesený. Hrudník středně široký, lehce zploštělý, hluboký. Hřbet pevný, rovný. Ocas visící, dosahuje až k hleznům, konec se zvedá v půlkruhu. Osrstění 10-15 cm dlouhé, hrubé, husté, lehce zvlněné, s dobrou podsadou. Barva je většinou bílá, rovněž bílá s nažloutlou, slámově žlutou, také ve všech odstínech bílé a šedé, s lehkými skvrnami. Kohoutková výška: psi více než 65 cm, feny více než 62 cm. Horní hranice není stanovena.

 

Péče

Podle nových trendů se tento bílý obr předvádí na výstavách ve vyčesané srsti. Pro běžnou údržbu ho stačí důkladně vykartáčovat zhruba jednou týdně. Je nutné dávat pozor na srst tlapek a břicha, kde se mohou snadno zachytit různé trny a klacíky. Je to skromný pes, přizpůsobivý ve vztahu k horku nebo chladu. Nehodí se do města ani na psí sporty. Nemá velké nároky na pohyb, ale potřebuje dostatečně velké teritorium, kde se bude moct volně pohybovat. Pokud chcete, aby jihoruský ovčák pobýval se stádem ovcí, je nutné, aby se stal jeho součástí už v mladém věku.

 

Zdroj: Standard FCI No 326

Foto: wikipedia, jihoruský ovčák na psí výstavě, Racibórz, Poland, červen 2007, autor: Przykuta, Tento soubor podléhá licenci Creative Commons 3.0 Unported

 


Vanda Ročková
Aktualizováno: 14.2.2019 14:41:34
Napsáno: 14.2.2019 14:40:15

Forum.

Ještě nikdo nediskutoval.
Vložit příspěvek
Používejte diakritiku. HTML značky zakázány. Diskutujte pouze k tématu. Pokud máte zájem o odbornou radu, napište spíše do veterinární poradny. Zde Vám autoři neodpoví.

Vložením diskuzního příspěvku souhlasíte s pravidly vkládání diskuzních příspěvků
Prosím přihlašte se pokud chcete komentovat
Text:
 
Publikování nebo šíření obsahu muj-pes.cz je bez písemného souhlasu redakce zakázáno: muj-pes.cz © 2010
Řešení problémů, webmaster: webmaster@muj-pes.cz; Redakce:info@muj-pes.cz