Velký švýcarský salašnický pes

Historie:

Je to největší představitel skupiny salašnických psů. Pravděpodobně je to další potomek velkých římských mastifů. V roce 1908 byli v Langenthalu u příležitosti jubilejní výstavy k 25. výročí založení Švýcarské kynologické společnosti představeni dva krátkosrstí bernští salašničtí psi. Profesor Albert Heim, velký příznivec švýcarských salašnických psů, v nich poznal původní velké salašnické a řeznické psy. Ti byli již považování za vymizelé a jejich předkové byli dříve značně rozšířeni po celé střední Evropě. Používali se jako řezničtí, hlídací a tažní psy, ale také k pohánění dobytka. V roce 1909 uznala Švýcarská kynologická společnost velkého švýcarského salašnického psa jako samostatné plemeno. Mezinárodní organizací FCI bylo toto plemeno však uznáno až v roce 1939, kdy byl publikován první standard. Dnes se velký švýcarský salašnický pes chová i v jiných evropských zemích. Je ceněn zejména pro svoji klidnou a spolehlivou povahu a také jako rodinný pes.

Vzhled:

Velký švýcarský salašnický pes je masivně stavěný, přesto má však harmonicky působící vzhled. Tento pes má dobré osvalení a přes svoji velikost a hmotnost prokazuje vytrvalost a dobrou pohyblivost. Feny se dorůstají 60 - 68 cm v kohoutku a psi by měli měřit 65 - 72 cm v kohoutku. Hmotnost velkého salašnického psa je 59 - 61 kg, fenky váží 40 až 50 kg. Srst je krátká, rovná a tvrdá. Velký švýcarský salašnický pes má trikolorní zbarvení se základní černou barvou a symetricky rozloženými rezavými a bílými znaky.

Povaha a využití:

Tento pes je pozorný, ostražitý a nebojácný v běžných každodenních situací. K cizím se může chovat nedůvěřivě, svou rodinu miluje. Nehodí se do městské zástavby, ani do horkého podnebí.

Péče:

Velký švýcarský salašnický pes vyžaduje každodenní fyzickou zátěž, i když ne v takové míře jako jiná příbuzná plemena salašnických psů (appenzellský a etlenbuchský). Péče o jeho srst není nijak složitá. Jedinci tohoto plemene se dožívají průměrně 10 - 11 let.

Text: Martina Exnerová