Velšteriér

Historie:

Velšteriér patří do velice početné skupiny teriérů. Jedná se staré plemeno, relativně původní. Je to přímý potomek starého anglického teriéra. V minulosti byl využíván jak k lovení lišek, jezevců, vyder a krys tak i k hlídání obydlí a statků. Ve středověku našel uplatnění jako pes, který spolu se spolu s honiči zúčastňoval honů na lišky a jezevce, jeho úloha ve smečce byla jak jinak než norník. Velšteriér se vyvinul z keltské linie teriérů, kteří byli charakterističtí svou drsnou srstí barvy black and tan – černá s pálením. Dlouhou dobu současně existovaly dvě variety. Jedna z Walesu, odvozená od nyní již vymřelého černo-červeného drsnosrstého teriéra, a druhá získaná v Anglii křížením erdelteriéra a foxteriéra (druhá varieta postupně také vymizela).Samostatný klub byl založen již roku 1885 a o dva roky později bylo plemeno uznáno britským kennel klubem. V počátcích chovu můžeme zaznamenat křížení například s erdelteriérem, bedlington teriérem, irským teriérem, manchester teriérem docílolo se tím zušlechtění vzhledu. Přineslo to s sebou však i značné problémy a to v různých podobách exteriéru. Mezi první a druhou světovou válkou došlo ke sjednocení plemene.

Plemeno si brzy našlo své místo na výsluní a to nejen po stránce pracovní. O tom svědčí i fakt, že velšteriéra choval sám princ z Walesu, pozdější král Jiří.

Vzhled:

Kohoutková výška by neměla přesahovat 39 cm, k této výšce odpovídá váha 9 – 9,5 kg. Jako nejideálnější barva se uvádí černá s pálením, černá, grizzly a tříslová.

Povaha a využití:

Velštěriér je bystrý, živý, pracovitý pes veselé povahy. Je poslušný, snadno ovladatelný, ale musí k tomu být důsledně vychováván. Je k vidění jako pes společník, hlídač.

Péče:

Jeho srst se musí upravovat trimováním. Hodí se i pro sportovně založené majitele, kteří mají dostatek času na jeho vybití energie.

Text: Eva Černohubová

Foto: Chovatelská stanice WelshPyrop, www.welshpyrop.websnadno.cz