Baset

- pes mírný, ušlechtilý a přátelský

Dlouhé mohutné tělo nesené s obdivuhodnou silou na krátkých nohách silných kostí, zakončených dole masivní, téměř lví tlapou, ozdobenou vráskami. Pod záhyby volné kůže porostlé hladkou srstí se rýsuje statná postava. Jemně modelovaná hlava s převislými pysky dekorovaná sametově lesklou srstí prozrazuje pradávný původ. Dlouhé uši splývají podél hlavy v nádherných záhybech a vlhký nos má velikost dětské pěstičky. Z hluboko uložených tmavých očí mu vyzařuje klidný a důstojný výraz anglického aristokrata. Pár vrásek ve tváři jakoby značilo všechny útrapy světa. Jenom ocas na druhém konci těla prozradí, že to s těmi starostmi není tak vážné. Elegantní křivka ocasu dokončuje linii dlouhého hřbetu a pohybuje se v rytmu stěračů. Jeho hlas zní jako zvon, jako koncert lesních rohů. Je nízký a zvučný, plný melancholie. Vztáhnete-li k němu ruku, anebo jenom zavadíte pohledem, je připraven vám opětovat vaši pozornost a náklonnost, a to vroucností, jejíž míra je naprosto odzbrojující. To je baset.

V pestré paletě psích plemen jej nemůžete zaměnit za jiné plemeno. Navíc ve tříbarevné variantě patří k nejkrásněji zbarveným psům vůbec. Jde-li kolem vás, těžko jej přehlédnete. Jeho vzhled a způsob chůze upoutá. Neexistuje člověk, který by na něj nezareagoval. Reakce jsou ovšem dvojího druhu. „Podívejte se na toho šeredného psa s uslintanýma pyskama, co si šlape po uších. Jak má směšně krátké nohy! Vždyť on tahá břicho po zemi!“, slyšíte občas za zády. Pak je ale druhá skupina lidí, kteří na něj reagují úplně jinak – ti většinou propadají tomuto plemeni navždy. Namísto obvyklého konstatování: „Mám doma psa“ platí pro majitele bassetů spíš hrdé prohlášení: „Jsem vlastněn basetem“.

Jaký vlastně je ?

Ten, kdo v něm vidí pouze dekorativního psa kuriózního vzezření, bývá mile i nemile překvapen. Ačkoli má mnoho jeho majitelů včetně mě tendenci ho polidšťovat, nesmíme nikdy zapomenout, že baset je pes. Jeho chování se v podstatě řídí instinkty a pouze, když se vám podaří jich využít k nácviku poslušnosti za použití trochy důvtipu, logiky, trpělivosti a soustavnosti, stane se vám milým společníkem. U psů je to stejné jako u lidí. Jsou baseti introvertní, extrovertní, veselí, smutní, chytří, hloupí, sebevědomí i ušlápnutí. Každopádně však dovedou být vychytralí. Baset je mistrem přetvářky. Pod jeho maskou starého anglického lorda se skrývá klaun, nebo spíš profesionální bavič. Nevypadá, že by byl připraven rozdávat se kdykoliv a komukoliv, avšak dovede být doopravdy roztomilý a veselý.

Neočekávejte od něj slepou oddanost a poslušnost. K tomu nebyl vyšlechtěn. Je pro něj přirozené, když jako honič svou práci dělá samostatně a svým tempem. Nechápe, že se na něj zlobíte za to, že se zabývá více svým nosem, než vámi.

Je velmi přizpůsobivý. Zvykne si na váš styl života a ztotožní se s vámi, ať jste člověk městský a pohodlný, nebo vášnivý nimrod. Je to ideální rodinný pes. Nepovažuje za nutné fixovat se na jednoho člena rodiny jako na vůdce, i když je vhodné, aby o existenci vůdce v rodině věděl, jinak by se jím mohl stát sám. Baset se integruje do rodiny bez problémů. Je tolerantní k jiným domácím zvířatům a nevyhledává konflikty. Je velmi hodný i na malé děti. Dovede v jejich společnosti strávit celé hodiny a je spokojen. Je ovšem nutné, aby i děti respektovaly právo psa na nerušený odpočinek. Toho si baset dovede dopřát. Venku se rád nechá zaměstnat pachy, které sleduje s nosem nízko u země. Do jeho nosu přicházejí zprávy ze všech stran a mnohé jsou pro něj zajímavější, než vaše snahy o rozumné tempo chůze. Skutečně jste překvapeni, jak tentýž baset, který se před chvílí netečně válel na gauči, dovede rychle běžet. Naštěstí má přece jenom kratší nohy, a tak se dá dohodnout na společném tempu.

Při vstupu do lesa neobyčejně ožije. Jakoby nastartoval druhý motor. Nos nese nízko u země, slídí v rychlém tempu zleva doprava a frká-nasává. Je to znamení, že našel stopu zvěře. Je-li čerstvá, v myslivecké hantýrce „teplá“, počítejte s tím, že váš pes se v tom momentě pustí do jejího sledování. Zabránit mu v tom můžete pouze fyzickým zadržením. Volání a pískání nemívá valného efektu. Baset je na stopě hluchý a slepý. Pes je schopen vrátit se sám, ale je rozumnější svého baseta, který se oddává stopovací vášni, prostě nadeběhnout a odchytit. To je poměrně snadný úkol pro průměrně fyzicky zdatného psovoda. Baset bude velmi překvapený, že vás vidí a očividně bude vytržen ze zajímavé práce. Bude se možná tvářit provinile, takže mu odpustíte, že vaše volání neslyšel. Nebo jej spíš nechtěl slyšet.

Ještě jedna věc je na tomto plemeni jedinečná. Je to velká variabilita v typu i zbarvení. Jsou baseti mohutní, tencí, dlouzí, krátcí, tlustí, lehcí, nízcí, vyšší, tmaví, světlí i strakatí. Jsem si na sto procent jista, že budete jen těžko svému psovi hledat dvojníka, byť jenom ve zbarvení.

Původ plemene

Existence krátkonohých psů s dlouhým tělem je prokazatelná již ve starověku. V hrobce Thutmose III., který panoval v Egyptě více než 2000 let před naším letopočtem, bylo nalezeno vyobrazení krátkonohého psa. Nelze však tvrdit že by šlo o předka dnešních basetů. Krátkonozí psi všeobecně jsou považováni za výsledek genové mutace – předčasného ukončení růstu končetin v embryonálním vývoji, kterému se říká „chondrodystrofie“. Lze předpokládat, že k takové mutaci v chovu psů mohlo v minulosti dojít na různých místech zeměkoule, a proto nelze jednotlivé „kratinožky“ s jistotou označit za příbuzné, i když třeba francouzský baset a německý jezevčík mají k sobě blízko.

Kolébkou plemen basetů je bezesporu Francie. Již z dob starého Říma pocházejí zmínky o psech z Galie, jejichž vlastnosti odpovídají charakteru lovu honičů. Mělo jít o psy krátkonohé, velmi inteligentní, vynikajícího čichu a mimořádně vhodné pro práci na „vychladlé stopě“. Patron lovu, sv.Hubert, jenž žil v letech 656 – 727, má svůj podíl na uchování a rozšíření různých plemen loveckých psů. V Ardenách založil klášter, který po dlouhá staletí proslul chovem vynikajících loveckých psů, mezi nimiž nechyběli ani krátkonozí honiči. Tradice chovu těchto psů, souhrnně označovaných jako „Chien St.Hubert“ vrcholila v 16. a 17. století. Psi byli popisování jako silní v kostře, s krátkými běhy, ne příliš rychlí, ale vynikající na stopě. Přibližně v této době se v dobové kynologické literatuře setkáváme poprvé s označením „basset“. Byli jim označováni psi nízkonozí (od francouzského slova „bas“, což česky znamená „nízký, hluboký“). Baseti byli rozšířeni prakticky po celé Francii. Byli chováni ve smečkách a používáni k lovu drobné zvěře, ale i zvěře černé a jelení. Sloužili dokonce i k lovu vlků. Pracovali jako slídiči, kteří nadháněli zvěř střelcům. Jejich krátké nohy byly pro doprovázejícího lovce předností: zvěř neprchala před pomalými psy takovou rychlostí a dalo se na ní snáze zamířit.

Jiné basety měli v Artios či Normandii, jiné ve Flandrech, jiné ve Vendée. Podle oblasti původu jim k pojmenování byl dáván přívlastek, jako „Basset d´Artois“, „Basset de Normandie“ atd. Měli různé zbarvení srsti, od jednobarevně hnědých, žlutých, černé s hnědým „pálením“ až po bílé s černými i hnědými skvrnami. Také druh srsti byl různý. Někteří z nich se do dnešních dnů nedochovali, z jiných se cíleným křížením vyšlechtila dnes uznávaná plemena basetů:

Basset Hound, foneticky basethaund. O něm je tento článek a běžně u nás vžilo pojmenování „baset“. Pro rozlišení se někdy označuje za „anglického baseta“.

Basset Artesien Normand - baset artézsko-normandský

Basset Bleu de Gascogne – baset modrý gaskoňský

Basset Fauve de Bretagne – basset plavý bretaňský

Basset Griffon Vendeen – basset hrubosrstý vendénský, existuje ve dvou velikostech, která jsou samostatnými plemeny – Petit (malý) a Grand (velký).

Všichni se od sebe dají snadno vzájemně rozeznat, neboť se liší velikostí, druhem srsti a zbarvením. Napovídají tomu i názvy plemen. U nás se v současnosti chovají všechna plemena basetů s výjimkou baseta artézsko-normanského, jehož chov sice ještě v bývalém v Československu zhruba před čtyřiceti lety začal, ale neudržel se a nikdy se nepodařilo jej obnovit.

Z Francie bylo několik bassetů dovezeno do Anglie, kde byli nadále šlechtěni, též za použití bloodhounda. Roku 1880 bylo plemeno uznáno anglickým Kennel Clubem pod názvem „Basset Hound“. Stejně rychle jako dobrý společník a výstavní pes, osvědčil se baset v Británii jako pes lovecký. Již po založení klubu byla zformována klubová smečka a v roce 1908 bylo v zemi registrováno 39 basetích smeček. Brzo došlo k rozporům mezi příznivci loveckého využití plemene a chovateli, kteří se zaměřovali na exteriér. Tyto rozpory a následné obě světové vláky způsobily, že chov bassetů byl v Británii po konci druhé světové války prakticky v troskách. Obnovit se jej podařilo za přispění importů z Francie a USA.

Americký baset

Ačkoli baset prapůvodem pochází z Francie a jeho dnešní podoba vznikla díky anglickým chovatelům koncem 19.století, v žádné jiné zemi nedosáhl takové popularity a rozšíření jako v USA. Svou roli sehrál jeho atraktivní a zcela ojedinělý vzhled, jehož výmluvný zádumčivý pohled upoutal tvůrce reklamních agentur. Baset pronikl jako často používaný maskot v reklamách na vše možné. Nejznámější je obuvnická firma „Hush Puppy“. Dodnes mnoho lidí na Západě neví, co je to za plemeno, ten „basset“, ale vyslovíte-li „Hush Puppy“, už vědí, o jakého psa se jedná. Baset se stal i televizní hvězdou, a to několikrát za sebou. To vše mu pomohlo dostat se do amerických domácností, kde hraje roli oblíbeného domácího mazlíčka, tzv. „pet“. Zdá se, že baset je v Americe takovým „národním jezevčíkem“. Jedno z možných vysvětlení je, že je prostě naprosto přizpůsobivý životnímu stylu svého pána, a to jistě vyhovuje americké národní mentalitě.

Chov basetů u nás