Představení útulku Broumov


Představte čtenářům váš útulek. Kdy byl založen a jak funguje? Kolik v něm máte zvířátek?

Broumovský městský psí útulek je umístěn v areálu čistírny odpadních vod mimo město, mezi řekou Stěnavou a cyklostezkou z Broumova do Otovic, takže je na velmi klidném místě. I proto je oblíben mnoha venčiteli, protože si mohou užívat procházky na louce, mimo ruch města a obytnou oblast.

V dřívější době zde fungovaly pouze čtyři záchytné kotce pro umístění psů na nezbytně nutnou dobu. V roce 2011 došlo k vybudování zcela nového útulku v areálu čistírny odpadních vod. K tomuto účelu byla využita prázdná budova v zadní části areálu. Zde došlo ke kompletní rekonstrukci a nově zde vzniklo pět veterinárních (ošetřovatelských) kotců, dále přípravna krmiva, sklad krmiva a zázemí pro ošetřovatele. Začínalo se opravdu od základu a v první fázi bylo také zřízeno osm kotců s kapacitou 16 míst. Postupně se útulek zveleboval a v roce 2015 došlo k rozšíření o dalších pět kotců. Vzhledem k tomu, že jsme usilovali o to, aby útulek splňoval standardy „řádného“ útulku, museli jsme vyhovět poměrně přísné legislativě.

V roce 2016 jsme se rozhodli útulek dokončit a splnit vše co je potřeba pro provoz plnohodnotného útulku. Došlo k odvodnění prostoru u kotců, vybudovalo se dalších pět kotců a dva kotce karanténní. Celý prostor, včetně nové přístupové části, je opatřen obrubníky a zámková dlažba dala areálu zcela jiný vzhled. Opravilo se oplocení a vybudovalo se nové pro budoucí vstup pro veřejnost. Dnes je útulek „opravdovým“ útulkem, který má Krajskou veterinární správou Hradec Králové schválen svůj provozní řád a splňuje vše, co má. Kapacita útulku je 26 míst + 2 karanténní místa a pět míst veterinárních. V roce 2018 se musela řešit i situace s nalezenými kočičkami, proto byl jeden vnitřní kotec přebudován na kotec pro kočičky, a i venku byly vybudovány dvě kočičí voliéry.

Co se statistiky přijatých a adoptovaných pejsků a kočiček týče, tak zde pár čísel:

V loňském roce jsme přijali 76 pejsků, domov jich našlo 72. Také jsme přijali 67 kočiček a domov jich našlo 59. Myslíme, že jsou to uspokojivá čísla, tedy co se porovnání „příjem vs. výdej“ týče. Čísla přijatých pejsků a kočiček už tak potěšující nejsou.

 

Stíháte kromě péče o zvířátka i něco jiného? Jak probíhá váš běžný den?

Práce v útulku je velmi náročná, ač si někteří lidé stále myslí, že je to „práce snů“. Málokdo si ale uvědomuje, že do pracovních povinností v útulku nepatří jen venčení pejsků a péče o ně. Samozřejmostí je obstarání čtyřnohých svěřenců v útulku, tzn. příprava jídla, úklid kotců, venčení pejsků (to samé, kromě venčení i u kočiček). Nicméně je také potřeba jezdit s marody na veterinu, pokud se jedná o nějakou operaci, pejsky či kočičky pak zase na veterině vyzvedávat. Toto vše se děje za neustálého zvonění telefonu (hlášení ztraceného pejska, nález pejska, dotazy na útulkové pejsky aj.). Toto je práce „na pracovišti“. Ale tím to nekončí. Na počítači je pak potřeba zodpovědět různé emailové dotazy, také dotazy na facebooku, je potřeba zajistit inzerci pejsků, řešit reklamní předměty apod. A to nejen 5 pracovních dní v týdnu, nýbrž 7 dní v týdnu.

 

Můžete se se čtenáři podělit o nějaké zajímavé příběhy vašich nalezenců Překvapily vás nějaké osudy?

 

Byl 22. únor 2018, kdy byl u obce Zájezd u České Skalice nalezen „pejsek“. Tedy spíše hafan, neboť se jednalo o argentinskou dogu nemalé váhy. Nalezen byl s náhubkem, uvázaný u stromu. Pejsek putoval ihned k nám do útulku. Bohužel se ukázalo, že není zrovna přívětivé povahy a že péče o něj nebude snadná. Díky facebooku se podařilo zjistit o jeho minulosti celkem dost informací. Jmenoval se Spirit, za svůj zatím mladý život prošel rukama více majitelů, navíc mu někteří měli i dost fyzicky ubližovat. A u stromu, kde byl nalezen, měl strávit dokonce dva dny a dvě noci. V ty dny zrovna panovaly velké mrazy, takže 48hodinový pobyt pro takovéhoto psa mohl být konec. Toto, stejně tak i kruté zacházení původních majitelů, se muselo odrazit na jeho současném chování. Proto jsme tenkrát požádali o pomoc přes facebook. Hledali jsme někoho, kdo si na toto plemeno troufne, kdo s ním má zkušenosti. Ozvala se nám mladá paní a hned druhý den přijela do útulku. Spirita vzala na procházku, a vrátila se s tím, že Spirit není ztracený případ, ale potřebuje jen individuální přístup. Díky chování původních majitelů má asi dost velký zmatek v hlavě a pobyt ze dne na den v útulku není ta nejlepší tečka. Martina nabídla pomoc s dočaskou Spirita. Měla možnost se mu denně dostatečně věnovat, s tímto plemenem měla zkušenosti a hlavně, Spirit si ji evidentně oblíbil. Navíc ona se ho nebála, což byl základ pro vzájemnou spolupráci. Abychom mohli toto zrealizovat a Spiritovi tak umožnit šanci na lepší budoucnost, pomohli jsme Martině (nejen my, ale i velké množství lidí) dát dohromady peníze na kotec a zateplenou boudu pro Spirita. Bylo úžasné, jak se tenkrát lidé semkli a během opravdu pár dní poslali dostatek peněz na vše, co bylo potřeba. Další lidé pak pomohli kotec sestavit, a tak už nastal ten den D, kdy si Spirit mohl zabalit útulkový batůžek a frčet vstříc lepší budoucnosti. Už při odjezdu Spirita z útulku bylo jasné, že on ví, že jede za pomocí, že dostává šanci a ví, že bude líp. Zatímco nás kolem tak nějak ignoroval, i přes tu ignoraci vyvolával respekt nás všech, tak naopak Martinu respektoval. Ta mu v autě s ledovým klidem sundala náhubek, Spirit se v autě uvelebil, mrknul na nás a jel… Martina s ním udělala kus práce. Ti dva si prostě „sedli“. Měli jsme možnost sledovat, jak se Spirit učí povely, jak se sžívá se čtyřnohou smečkou Martiny a jak se hlavně učí zase důvěřovat dvounohé rase. A jak to vše dopadlo? Martina dala Spiritovi trvalý domov. Zachránila ho. Zahojila zlomenou psí duši. Dala mu šanci a on jí je za to vděčný. Jo a dala mu nové jméno – SIR!

 

Slýcháte nějaké předsudky a mýty ohledně útulkových zvířátek? Jsou pravdivé?

Tak třeba hodně lidí si myslí, že jelikož u útulkového pejska mnohdy neznáte pravou minulost, existuje hrozba, že bude pejsek agresivní nebo nastane problém. Ano, může se to stát. Ale většinou už povahu pejska poznáme v útulku a s tím ho také dáváme do adopce. Je jasné, že si s pejskem z útulku musíte vybudovat nejprve nějaký vztah, získat vzájemnou důvěru. Musíte ho pořádně poznat, jeho povahu, jeho chování, jeho reakce na různé podněty. Ale to musí i on. I pes se s vámi musí naučit žít. Mnoho lidí, kteří už pejsky z útulku adoptovali, tvrdí, že útulkáčci jsou prostě nejvděčnější.

 

Prověřujete zájemce o zvíře?

Snažíme se zájemce o pejsky i kočičky prověřovat. Samozřejmostí je zodpovězení základních otázek ohledně nového domova pro pejska či kočičku (kde bude pejsek či kočička bydlet, zda mají lidé zkušenosti, zda na pejska mají čas atd.). Při návštěvě útulku následují další otázky, ale většinou se lidé sami rozpovídají a otázky ani nejsou potřeba. Nejlepší jistě je, pokud zájemce o pejska či kočičku zná nebo doporučil někdo z našich známých.

 

Stává se často, že lidé vrací adoptovaná zvířata zpět?

Není to časté, ale stává se to. Některé případy se dají pochopit. Měli jsme případy, kdy noví majitelé vraceli pejska zpět a opravdu to obrečeli, ale nebylo jiné východisko. Ale samozřejmě jsou případy, kdy zůstává rozum stát. Měli jsme tu případ, kdy si lidé přijeli pro pejska asi 300 km sem a 300 km s ním jeli domů, a hned druhý den ráno ho vraceli (opět cesta 300 a 300 km) s tím, že je moc velký. Jako by ho v útulku neviděli.

 

Co by měl potenciální zájemce dopředu promyslet?

Asi by bylo nejlepší, kdyby si položil otázku „Jsem schopen se postarat o dítě? Pokud ano, pak by měl zvládnout postarat se i o pejska. Pejsek i kočička se stávají členem domácnosti. Stejně jako dítě potřebuje náš čas, tak ho potřebuje i pejsek. U kočiček je to trošku jiné – ty nepotřebují venčit, navíc několikrát denně, kočičky jsou v tomto méně náročnější, ale rozhodně ne, co se veterinární péče a krmení týče. Takže je potřeba čas, trpělivost a finance. Stejně jako máme vůči dítěti povinnosti a zodpovědnost, tak i vůči pejskovi. Pokud je pejsek nemocen, potřebuje stejně jako dítě lékaře a léky. A je-li nemocen páníček, i pak tu musí být někdo, kdo se postará o pejska (jako o dítě). A pokud já jako majitel přijdu o práci, musím se postarat o dítě i o pejska. Stejné je to se ztrátou bydlení apod. Toto vše si lidé musí uvědomit. Nelze si myslet, že prostě pak pejska vrátím do útulku, protože už na něj nemám čas, nemám na něj finance, měním byt, měním přítele, měním práci, takže psa dám pryč. To je špatně, ale bohužel se to stává. Ano, všeobecně pořízení pejska je potřeba si opravdu dobře rozmyslet a zvážit všechny možné scénáře, které mohou přijít, zda v nich jako páníček pejska či kočičky obstojím.

 

Když se dostane zvíře k vám do útulku, za jak dlouho může být adoptováno novými majiteli?

V případě, že nálezce pejska či kočičky prohlásí, že zvíře nechce nabýt do vlastnictví ani se o něj dočasně starat, což je asi nejčastější případ v praxi, tak občanský zákoník předpokládá umístění takového zvířete do útulku, a zde běží lhůta 4 měsíců od jeho přijetí do útulku. Čtyřměsíční lhůta v žádném případě neznamená to, že útulek musí zvíře držet v útulku po dobu čtyř měsíců a nemůže jej svěřit do péče třetích osob, toto zákon výslovně nezakazuje. Je to koneckonců i v zájmu státu, resp. obcí, aby zvířata v útulku netrávila dlouhou dobu a šla co nejdřív do péče třetí osobě, která na sebe za zvíře nejen převezme zodpovědnost, ale také bude plně hradit další péči o něj. Tento systém opatrovnictví/osvojování zvířat z útulků šetří obcím, resp. státu značně finanční prostředky, které mohou jít klidně do desítek milionů korun ročně). S každým novým majitelem pejska i kočičky je sepsána řádná adopční smlouva, takže pokud by se stal případ, že se majitel najde v této čtyřměsíční lhůtě a pejsek či kočička by již byli v novém domově, je samozřejmě potřeba kontaktovat nové majitele a situaci vyřešit. Ale toto se nám opravdu ještě nestalo. Myslím si, že pokud se někomu zaběhne pejsek nebo kočička, pak majitelé zalarmují okolní útulky, městskou policii, obecní úřady, veterinární ordinace, ztrátu pejska zveřejní na facebooku, tak pak je velmi reálná šance, že se pejsek dostane zpět k majiteli opravdu hned. Ale toto je v případě, že majitel má zájem na tom, aby se pejsek našel, resp. vrátil zpět. Mnozí nalezení pejsci a i kočičky svými majiteli záměrně hledáni nejsou.

 

Co považujete za největší problém vašeho azylu a útulků obecně?

Není to ani tak problém, jako spíše smutný fakt, že se k nám dostává hodně pejsků ze špatných podmínek. V dnešní době vyspělé civilizace se najdou lidé, kteří pejska neberou za živou bytost. Přichází k nám pejskové vyhublí, nemocní a psychicky zlomení. Dále je tu problematika nalezených pejsků. Je neuvěřitelné, že se najde pejsek a nikdo ho nehledá. Ačkoliv je inzerován na facebooku, v místních novinách, informace je rozesílána na okolní obce, kontaktujeme i okolní veterinární ordinace, často se opravdu majitel nenajde. Toto poukazuje i na problematiku čipování – někteří pejsci očipovaní nejsou vůbec, ale i dost těch, co očipovaní jsou, zase nejsou uvedeni nikde v registrech.

 

Co vám naopak dělá největší radost?

Největší radostí je, když dostaneme fotky od našich bývalých svěřenců, kde jsou slova zbytečná a my z obrázků vidíme, jak se pejsci mají. Tedy nejen pejsci, ale i kočičky. Mnoho lidí, kteří si od nás pejsky či kočičky berou, nám píšou pozdravy na facebook, do emailu, i do sms zpráv. Je pěkné vidět, že třeba pejsek, který byl zachráněn z hrůzostrašných podmínek, byl vyhublý, nemocný, psychicky zlomený, se v novém domově má báječně. To nás pohání jít dál a dál pomáhat.

 

Jaký máte názor na kastraci zvířat?

Kastrace je opravdu nutností. Kastrace fenek navíc pomáhá předcházet zdravtoním problémům v budoucnosti, jako jsou např. záněty a rakovina dělohy a ostatních pohlavních orgánů. To samé platí pro kočičky. U koček v současné době stále roste problém jejich nekontrolovaného množení např. v městech a na vesnicích, kde se kočky volně pohybují a málokdo se o ně stará. Plošná kastrace by zde zabránila vzrůstajícímu problému.

 

Jakým způsobem mohou lidé pomoci? Dostáváte nějaké sponzorské dary?

Samozřejmě největší pomocí je adopce pejsků a kočiček. Ale jsme vděční i za sdílení našich pejsků na facebooku, za předávání informací o našem útulku, aby se o nás vědělo. Je jasné, že velkou pomocí je pomoc materiální, kdy mohou lidé vozit pro pejsky a kočičky deky, pelíšky, povlečení, vodítka, obojky, hračky, kočkolit pro kočičky, krmení pro pejsky a i kočičky atd. No a velkou pomocí je finanční podpora, ať už jednorázovým finančním příspěvkem, nebo i nákupem reklamních předmětů útulku.

 

Více na www.mpbroumov.cz/utulek.php

Foto: archiv zvířat z útulku Broumov. Na poslední fotce je Šelma z tohoto útulku, která nyní žije spokojeně v pražských Holešovicích.


Vanda Ročková
Aktualizováno: 6.3.2019 13:35:27
Napsáno: 6.3.2019 13:33:18

Forum.

Ještě nikdo nediskutoval.
Vložit příspěvek
Používejte diakritiku. HTML značky zakázány. Diskutujte pouze k tématu. Pokud máte zájem o odbornou radu, napište spíše do veterinární poradny. Zde Vám autoři neodpoví.

Vložením diskuzního příspěvku souhlasíte s pravidly vkládání diskuzních příspěvků
Prosím přihlašte se pokud chcete komentovat
Text:
 
Publikování nebo šíření obsahu muj-pes.cz je bez písemného souhlasu redakce zakázáno: muj-pes.cz © 2010
Řešení problémů, webmaster: webmaster@muj-pes.cz; Redakce:info@muj-pes.cz