07.04.12 Výchova a výcvik

Jak na strach z velkých psů?

Mám šestiletou fenku westíka. Asi před dvěmi lety jsem s ní byla na návštěvě u známé, která má fenu německého ovčáka. Když jsme tam přišly, zavřela ji do ohrady, samozřejmě na nás štěkala, a najednou tu ohradu přeskočila. Chtěla si hrát, neublížila by. Ale moje fenka se jí strašně lekla, utíkala před ní a kničela celou dobu, než jsme ovčandu chytily. Od té doby se moje westice bojí velkých psů. Když ji venčím a proti nám jde nějaký velký pes, skočí mi do náruče. Jak ji zbavit strachu?

 

Odpověď:
U šestileté fenky to nebude snadné napravit, zvláště když problém trvá už dva roky. Důvěru k velkým psům asi nebude mít už nikdy. Měla byste ji však naučit správnou reakci v případě setkání s velkým psem a dá se zkusit i tzv. desenzitizace, tedy pomalé odstraňování strachu s pomocí klidného velkého psa.
Nejprve tedy k běžnému setkávání se psy na ulici nebo v parku:
Naučte fenečku dobře povel K NOZE, nejlépe úplně bez vodítka. Trénujte to někde na chodbě, na dvoře, pak na louce, kde nikdo není. Vezměte do ruky neodolatelné pamlsky (maličké kousky tvrdého sýra, sušeného masa apod.), dejte jí ochutnat, a jak začne mít pořádný zájem, svižně pochodujte, ukazujte levou rukou pamlsek a jakmile se přidá vlevo vedle vás, dejte jí okamžitě kousek dobrůtky a řekněte K NOZE. Pomalu upravujte postup tak, že se rozejdete a řeknete povel, pochválíte ji a až po pár krocích odměníte. Musíte to nacvičit jako podmíněný reflex – jakmile fenka uslyší K NOZE, musí se přidat k vaší levé noze, i kdyby trakaře padaly, protože se jí to vždycky vyplatí. Netrvejte na tom, aby šla přesně vedle holeně jako na cvičišti, stačí, když se drží vlevo ve vaší těsné blízkosti. Kdyby nefungovaly pamlsky, kupte novou pískací hračku, nejlépe nějakého měkkého malého plyšáčka (úžasné jsou k tomu hračky Skinneeeze – jen kožíšek s piskátkem, snadno se smotají do kapsy a psi z nich šílí). Hračku jí nedávejte volně na hraní, jen za odměnu ji bude moct krátce potahat, ať je jí vzácná a hodně o ni stojí. Pak můžete směle do parku. Koukejte pozorně kolem a vaši fenku dejte vždy včas na vodítko, ještě než sama uvidí psa. Pak zavelte K NOZE a dbejte na to, ať se soustředí na povel a na vás. Jděte svižně, nezastavujte se, nezpomalujte, cizí pes se vás přece vůbec netýká. Vy přece právě cvičíte naučený cvik K NOZE a na to se obě soustředíte. Kdyby se fenka schovala za vaše paty, nechte ji tam, to je v pořádku, ale jakmile psa minete, hned zase zavelte K NOZE. Pochvalte ji, dejte jí pamlsek, smějte se, rozběhněte se… Prostě sebe i fenku uvolněte a radujte se, jací jste pašáci. Když budete důsledná, fenka se brzy naučí schovat se vedle vás nebo za vaše paty pokaždé, když bude nejistá, a nebude nikam prchat a skákat vám do náručí. Kdybyste potkaly volně pobíhajícího velkého psa, postupujte stejně, jen při jeho pokusu o přiblížení vykročte rázně proti němu, roztáhněte dlaně a řekněte mu ošklivé NE! (MAZEJ!). Musíte působit přesvědčivě, aby ho přešla chuť vaši fenečku zkoumat. Tím jí ukážete, že ji dokážete ubránit a že vedle vás nebo za vámi je naprosto v bezpečí.
Máte-li možnost domluvit se s někým, kdo má velkého hodného psa, poproste ho o spolupráci. Cvičení by se mělo dělat denně, ale samozřejmě záleží na vašich časových možnostech. Jde to dělat tak, že pes se na vodítku prochází v takové vzdálenosti, aby ho fenka registrovala, ale nebála se a byla schopna s vámi komunikovat a cvičit. Projděte se s ní několikrát rovnoběžně s druhým psem, s povelem K NOZE, pochvalou, mlsáním. A pak konec, jděte pryč. Udělejte si značku, kde jste byly, a zítra zkuste o půl metru či metr blíže k psovi. Zase minutku cvičení, pauzu, další minutku cvičení a pryč. Postupně zkracujte vzdálenost a prodlužujte dobu cvičení, ale fenka se nesmí začít bát, musí být uvolněná, veselá. Kdyby se něco zvrtlo, vraťte se zpátky.
Cvičení se dá dělat i jinak: Stojíte a máte fenku vedle nohy. Cizí pes přijde s paničkou a zastaví se v takové vzdálenosti, aby ho vaše fenka viděla, ale ještě se nebála. Pes si na chvilku sedne a odejde. Vy se s fenkou bavíte, chválíte ji, a jakmile pes odchází, smějete a radujete se. Fenka by si měla uvědomit, že když zachová klid a soustředí se na vás, pes sám odejde. Zase se zkracuje vzdálenost a prodlužuje doba expozice, tedy doba, kdy cizí pes sedí, popřípadě se prochází před vámi.
Kdyby se nedařilo a fenčin strach byl stále příliš velký, než aby se soustředila na cvičení, bude dobré si domluvit schůzku a naordinovat jí nějaké léky proti strachu, které jí začátek cvičení usnadní. Více o strachu a jeho odstraňování se můžete dočíst v mé knížce Babo, raď! Když se pes třese strachy.

MVDr. Hana Žertová

Další odpovědi na nejrůznější dotazy naleznete na www.hanazertova.cz