Odčervení

Mezi veřejností je vžitá představa, že odčervení chrání zvíře proti vnitřním parazitům po dobu několika týdnů nebo měsíců, což není pravda. Odčervení je pouze jednorázový úkon, protože použitá tableta nebo pasta působí pouze na dospělého parazita a to jen 24 hodin. Vajíčka parazitů ve zvířeti zůstávají a cyklus vývoje se opakuje.

Schéma odčervení štěňat

Vzhledem k tomu, že většina štěňat se rodí infikována škrkavkami, odčervujeme opakovaně celé vrhy a to včetně matky, neboť vajíčka škrkavek se vylučují do mateřského mléka a tudy do organizmu štěněte.

• 1. odčervení - ve věku 14 dnů  
• 2. - 6. odčervení - vždy po dvou týdnech (4, 6, 8, 10 a 12 týdnů věku)
• od tří měsíců věku - každé 3 měsíce až do 1 roku věku štěněte (6, 9, a 12 měsíců věku)

Odčervení dospělých psů

Dospělá zvířata odčervujeme pravidelně každých 3 - 6 měsíců. V případě přítomnosti parazitů v trusu po odčervení zopakujeme aplikaci léčiv ještě po 14ti  dnech. Nejlepším postupem však je vyšetřovat trus dospělých zvířat cca 1 x za čtvrt až půl roku a v případě pozitivního nálezu provést odčervení opakovaně v rozestupu 14 dní. Pokud je nález negativní, odčervení není potřeba.
Druhy přípravků pro odčervení
K odčervení podáváme tablety nebo pastu, pro jejichž účinnost je nutné dodržet dávkování dle váhy zvířete. Různé preparáty mají různé spektrum účinnosti, proto doporučujeme poradit se s veterinářem, který přípravek je pro vaše zvířátko ten nejvhodnější. 
•    pasta - je vhodná pro štěňata, většina z nich působí pouze na škrkavky, což by mělo být dostačující u mláďat, nikoliv u dospělců
•    tablety - je mnoho výrobců odčervovacích tablet, je dobré čas od času změnit značku, aby se předešlo rezistenci parazitů na přípravek, některé jsou určené pouze pro psy, některé po úpravě dávkování pro psy i kočky
•    spot on - je vyvinut přípravek ve formě kapky za krk, který působí na všechny vnitřní parazity, včetně srdečních červů a zákožky svrabové (způsobuje ušní svrab, kterým trpí především venkovní kočičky). U tohoto přípravku konzultujte s lékařem aplikaci u malých koťat. Při usmrcení parazitů dochází k vylučování toxických látek, které mohou poškodit zdraví zvířete a přivodit i smrt.

Proti jakým parazitům psy a kočky odčervujeme
Odčervujeme proti dvěma skupinám červů - plochým a oblým.

Nejčastějším a nejnebezpečnějším oblým červem je škrkavka.
Toxokaróza, neboli napadení zvířete škrkavkami je parazitóza, která se vyskytuje až u 90% štěňat a koťat. U mladých zvířat dospělci parazitují zejména v tenkém střevě. Jinak je tomu u dospělých psů, kde parazit ve formě larviček je lokalizován do orgánů. Výskyt škrkavek u koček závisí na způsobu života, zvířata chovaná pouze v bytě jsou nakažená méně často než volně se pohybující a toulavé kočky. Na rozdíl od psů se u dospělých koček běžně vyskytují škrkavky ve střevě stejně jako larvální stádia v orgánech.
  K nakažení dochází různými cestami. Štěňata se většinou rodí infikovaná škrkavkami. Dochází k tomu tak, že larvičky v orgánech feny se v poslední třetině březosti uvolní do krve a pronikají přes placentu do plodů. Zbývající dále cirkulují v krevním oběhu matky a po porodu jsou vylučovány asi 3 týdny mlékem. S každým napitím jsou tedy štěněti dodávány další parazité. Koťata se sice rodí prostá škrkavek, ale larvičky rovněž přechází do mléka a dochází tak k nakažení sajících koťat. Nejčastějším zdrojem infekce je u dospělých zvířat nakažení vajíčky, která jsou vylučována trusem koček a psů. Vajíčka jsou rozptýlena v prostředí a mohou po několik let nakazit nejen domácí mazlíčky, ale i hospodářská a volně žijící zvířata. Tak jsou dalším zdrojem infekce jak pro psy a kočky, tak i pro lidi, protože larvičky škrkavek se usazují v orgánech a svalovině hospodářských zvířat a po pozření syrového nebo málo tepelně opracovaného masa psem, kočkou nebo člověkem se v nich dále vyvíjí.
  Škrkavky nejvýrazněji poškozují mláďata. Většinou dochází k nakažení všech mláďat ve vrhu. Škrkavky ještě před dosažením tenkého střeva migrují orgány nového hostitele. Po nakažení pronikají do jater, pak do plic odkud jsou vykašlány a zpětně polknuty. Teprve pak ve střevě dospívají. Škrkavky vylučují neurotoxin ascaridin, na které reaguje nervová soustava křečemi až ochrnutím. Silnější infekce mohou způsobit i úhyn mláděte.
  Vajíčka škrkavek jsou ve vnějším prostředí velmi odolná, vydrží na vlhkých místech infekceschopná až po dobu 3 let. Vyskytují se v půdě zahrádek, na pískovištích atd. Nejčastěji dochází tedy k nakažení jednak malých dětí a jednak zahrádkářů a zemědělců. Larvy napadají a poškozují orgány, např. plíce, játra, ledviny, mozek či oči. Ve velkém množství případů však toto onemocnění nemá dramatický průběh, nejvíce ohroženi jsou lidé s nekvalitní imunitou, popř. děti. Při hrách a mazlením se zvířaty je však riziko infekce malé, protože i pokud dojde k přichycení vajíčka škrkavky na srst zvířete, dochází velice brzy k jeho vyschnutí a inaktivaci, aniž by došlo k vyvinutí se larvy, neboť vajíčko není chráněno hlínou, pískem apod. jako je tomu ve volné přírodě.
 Proti parazitům je možné bojovat pomocí odčervování. Štěňata by měla být poprvé odčervena společně s matkou 10 – 14 dní po porodu. Pokud není uvedeno na přípravku zvláštní dávkování, opakujeme aplikaci pasty každých 14 dní až do stáří 3 měsíců. U koťat postupujeme obdobně, ale první ošetření provedeme ve 3 týdnech. Do stáří 1 roku je výskyt škrkavek nejčastější, proto opakujeme léčbu každé 3 měsíce. U dospělých psů je vhodné pravidelné vyšetření trusu každého půl roku a antiparazitární léčba při pozitivním nálezu. Dospělé volně se pohybující kočky je vhodné odčervovat 1 x za 3 měsíce.
 
Nejčastějším plochým červem je tasemnice psí. 
 Tasemnice potřebují narozdíl od škrkavek ke svému vývoji mezihostitele. To bývají nejčastěji např. myš, králík, skot, prase, ale také ryby nebo blechy. V nich sídlí zárodky tasemnic, nejčastěji v tělních dutinách, orgánech či svalovině. Pes se nakazí především zkrmováním syrového nebo nedostatečně tepelně opracovaného masa, popř. vykusováním si blech. Většina tasemnic vylučuje články svého těla a vajíčka v trusu psa. Články je možné spatřit pouhým okem jako zrna podobná semínkům okurky  a to buď v trusu nebo přilepená na chlupy v okolí řitního otvoru. Tyto články se mohou i aktivně pohybovat.

Text: MVDr. Barbara Lenská; Foto: Vetcentrum
www.vetcentrum.cz